|
Příjezd - cestopis Ivo Fajmana do Kanady I. | |
 autor:  13. 6. 2003přečteno: 11660 xfoto: 4známka: - |
| V nocnim rychliku z Prahy jsem nejdriv v kupe sedel sam. Pravda,
prisel jsem brzo, mel jsem mistenku, tak jsem si blahove rikal ze
tech 9 hodin ve vlaku (21:45-6:20) stravim v horizontalni poloze. Jak
jsem se mylil! Kdyz se ozvalo piskani z peronu, bylo jiz kupe plne -
nejdriv si prisedly dve cestovatelky do Plzne - ceska a brazilka
docela obstojne cesky mluvici - a vzapeti priharcovali s ohromnou
bagazi dva zamilovani studenti jedouci az do Nemecka jako ja -
japonec a chilanka. Takze jsem si zacal rikat, ze se svym ceskym
pasem jsem uplny bridil ...
Poklidny rozjezd vlaku byl impulsem pro japoncika, aby sundal
batoh zacal vytahovat jidlo. Kdyz podaval na stolek ctvrtou lahev s
vodou, podotkl jsem neco o tom ze jedou asi ze Sahary, ale kdyz
vzapeti postavil na stolek jeste litr dzusu a k nemu kysku z
podmasli, lezeli jsme smichy vsichni. O tom jak rybickou krajel
chleba a japonsky se chechtal, kdyz vytvarel na podlaze vrstvu smeti,
se rozepisovat nebudu. Ale jednu perlicku si neodpustim ...
Po vsem tom hodovani se ti dva studentici odhodlali, ze si
zdrimnou. On sedel, ona se natahla pres vsechny tri sedacky a ... na
hlavou ji spadla operka! Gentleman Japoncik nelenil, prohrabal asi 3
batohy, vitezoslavne po 10 minutach vytahl igelitovy pytlik a jaksi
prismudlil tu operku, aby nepadala. Chilanka si spokojene lehla a
operka ... BAC ! Vylitla, Japoncim rekl neco jako "Moment, bitte",
nasmutlil ten pytlik jako prezervativ na operku, holka lehla a ... no
ano, kraplo ji to zas. Zbytek kupe uz se docela dusil, protoze takove
kino by se jen tezko nekde videlo, nicmene sikmooky kluk nelenil a
misto mezi operkou potazenou igelitem a sedadlem vycpal papirovyma
kapesnickama! Krotili jsme hlavama, nicmene chilanka si lehla a
operka na hlavu ji nespadla! Ale nez chlaika stihla pochvalit, spadla
ji ta druha operka na nohy a to uz cele kupe rvalo smichy. Kdyz jsme
trosku uklidnili, rekl jsem te holce z Jizni Ameriky, ze asi sem
jezdi Mr. Bean pro napady. Neuvedomil jsem si ale, ze Mr.Bean je
svetoznamy muz a tak si japoncik z cesty ve vlaku odnesl novou
prezdivku ...
Jinak cesta probihala celkem v klidu, s celniky nebyl problem,
akorat nad ranem do rozespaleho kupe nakoukla divci hlava a zacala
mluvit nemecky. To bylo neco na mne, rozespaly jsem pouzil mongolsky
vyraz "Prominte prosim, ja jsem vam nerozumnel, mohla by jste mi
to jeste jednou zopakovat" - nastesti studaci pochopili ze si chce
jen prisednout. Do Frankfurtu nad Mohanem jsem prijizdel sam, vsichni
chteli vystoupit o stanici driv. No, mozna to bylo tim, ze jsem si
vyzul boty ...
Nadrazi ve Frankfurtu je velike a ja si pomalu zacinal zvykat, ze
tam proste cesky nikdo nerozumi. Vybaven slovnikem a odhodlanim v
ocich jsem se doptal po uschovne zavazadel, zamkl si svuj kufr a
prirucni brasnu a vyrazil do ulic. Ranni mesto me trosku zarazilo -
na ulicich velka spousta neporadku a povalujicich se individuji a
hloucku, no jeste ted mi beha po zadech husi kuzi. Nemel jsem mapu,
tak jsem nahodil vyraz tvrdaka, narovnal se jak to slo (aby me
nahodou neprehlidli) a vyrazil mezi tu kapitalistickou luzu.
Budil jsem asi respekt, protoze si nikdo krome dvou somraku nic
nedovolil. A co Ti dva? Mysleli si o me, ze jsem blbec, protoze jsem
jim nutil madarsky vyraz "Nemtudom" jako ze nerozumim ...
Mrakodrapy jsou fascinujici, byly to dost neobvykle pohledy, kdyz
jsem stal pod nimi. Nepotloukal jsem se ale po meste dlouho - jednak
bych se bez mapy ztratil a jednak me vsichni strasili, ze
frankfurtske letiste je jedno z nejvetsich na svete a me jako eleva
co se tyce letani cekaji pry jakesi terminaly atd, toz sem si rikal
bude lepsi si to nastudovat bez batohu nez tam potom litat od certa k
dablu s baglama ... Mel jsem dost casu, tak co (6:20 prijel vlak a
19:15 odletalo letadlo) ...
Primestskou dopravou, kterou jsem jel budto na FIPku nebo na cerno
(to do ted nevim, protoze me nikdo nekontroloval) jsem dorazil az na
letiste. Jezdici schody jsem znal, nebyl problem, a hrde jsem se s
konverzaci v ruce (bohuzel ne v hlave) postavil do letistni haly.
Nekonecne rady obrazovek s leteckyma spolecnostma, nekonecne fronty,
proudici davy, lidi vsech ras a nabozenstvi, no poskrabal jsem se na
hlave a radeji zamiril k jakemusi panelu hlasicimu Information (coz
jsem prelozil i bez slovniku!). Tam jsem si nasel, ze muj vecerni let
je z uplne jineho terminalu (no to bych ani nebyl ja) nez kde prave
stojim. Casu bylo dost a tak jsem to tam vsechno prosmejdil a dokonce
se i diky jakemusi elektrickemu autobusu bez ridice dostal na druhy
terminal, tam si nasel misto kam asi pujdu. No a v klidu se tam
natahl v letistni hale na lavicku, abych dospal tu rusnou noc ve
vlaku ...
Vnitrni neklid z toho, cim jeste budu muset projit (komunikace pri
odbavovani, trefeni do spravneho letadla, pasova kontrola atd.), mne
ale dlouho spat nenechal. Nastesti nereagovala ani hlidka ostrahy,
ktera tam chodila - jen potom trosku koukali, kdyz jsem se postavil,
krapitku se protahl a zavadil rukou o jakousi tabuli, co visela od
stropu ...
S myslenkou, ze letiste uz nebude problem, jsem se vratil na
nadrazi, koupil si za 50 eurocentu mapu a vyrazil do mesta. Tam uz
bylo o poznani rusneji (taky bylo okolo poledne) a tak jsem si to tam
docela pekne prosel - nabrezi, mosty, pohledy na stare i moderni
stavby, proste jsem se flakal. Mensi fau paux (nebo jak se pise fo
pa?) bylo u historickeho muzea, kdy jsem se ruznymi posunky a gesty
skamaradil asi se 3 letym ditetem a maminka s tatinkem, ktere to
dite "ukecalo" ze chce jit za mnou, si prisedli ... No, ja
vim, musim se jeste hodne ucit, hodne ucit ... jazyky ...
Kolem druhe hodiny odpoledne jsem dorazil zpet na nadrazi, hladovy
vytahl batohy z uschovny a na perone si udelal soukromy piknik. Tady
to sice pestuji jako zvyk na travnicich, ale proc ne na nadraznim
peronu ... inu, cesky nadrazak se nezapre ...
Cesta na letiste uz byla takove male repete, suverene jsem zamiril
ke schodum, akorat kdyz jsem se pro jistotu vystal frontu v
informacich kam mam jit, dival se na me dotycny informator jako na
jedineho s usmevem. Ze by to bylo kduli tomu memu "Dobre den" ?
Odbaveni zavazadel probehlo v pohode. No, v pohode ... proste kdyz
se neco ptali, pokrcil jsem rameny, ze nerozumim ... tak po chvili
mavli rukou a ani jim nevadilo, ze ta zrengenovana bomba v baliku je
fotograficky pristroj ... Ale abych se tak nepodcenoval, jeden
okamzik jsem zaperlil - to kdyz jsem zaslechl, jak pouzila kdyz se me
ptala pri vystavovani letenky na konkretni misto slovo FENSTER
(myslim si ze to znamena okno). Rezolutne jsem to zamitl a ukazal ji,
ze nejsem zadny trpaslik ... jen se pousmala ...
Kdyz me vysvetlila kam mam potom jit, dal jsem ji najevo ze prece
nejsem nejaky moula a odesel jsem s pocitem, ze se stejne povesim na
nekoho z lidicek, co tam stali taky. No jo, to jsem si dal - privedli
me do jakehosi zabavniho destskeho parku na letisti! Nastesti byl u
toho Mc Donadls a obrovska hala, z ktere byl vyhled na pristavajici a
vzlitajici letadla. Tak jsem posledni hodinu pred nastupem do letadla
(to bylo v 18:40) travil pozorovanim letadel a pocitem, co to s tim
letadlem udela, kdyz se mu najednou utrhne motor, ulomi kridlo a
nemel jsem uplne ty nejlepsi startovni pocity 8-) . Na radu meho
kamose z Kanady jsem se rozhlizel po nekom, kdo by umel cesky a padli
me do oka takovy starsi manzele - typicky cesky svejkovsky pohodovy
usmev, na stole "skopek", no rikal jsem zkusim to. Na jejich
zavazadlech byla take nalepka Air Transat (coz je asi spolecnost,
ktera leta jen do Kanady, protoze jinak tam vsude lita Lufthansa) a
tak jsem se zvedl kdyz sli i oni a povidal: "Good morning, excuse
me, ..." kecam, rekl jsem "Dobry den, prominte ze Vas rusim, ale
neumite nahodou cesky?" Ten pan se tak na me podival a rika "Umim, a
jak to vite? Bydlim uz 30 let v Kanade ..." Tak jsem mu rekl o tom
pivu a pohodovem pohledu a bylo to. Dokonce mi po chvili nabidl
tykani, takze pruchod pasovou kontrolou a dalsi kontrolou pred
odletem uz byl diky "soukromemu tlumocnikovi" za zady docela
brnkacka.
A pak jsem poprve v zivote vstoupil do letadla. Byl to Air bus,
maximalni rychlost 900 km/h, ale to mi bylo v tu chvili jedno, hlavne
kdyz nejak preziju ten 8 hodinovy let. Inu coz, letuska byla pekna,
ale kdyz videla jak se nemuzu nohama vejit mezi sedadla a hlavou jim
tam narovnavam ty prihradky na bagaz, neudrzela se neusmivat.
Nastesti si mych kolen v ulicce vsiml jeden ochotny mladik s divkou a
sam mi navrhl, jestli bych nechtel radeji jeho misto u dveri (kde je
samozrejme dostatek mista pro nohy) a tak jsem se prohodil. Bezva. A
navic - kdyby mi bylo za letu spatne, nemusim zvracet do pytlicku a
muzu rovnou ze dveri. No dobre ... ja vim ... Jo, odlet se trosku
zdrzel - tentokrat ne kvuli me, ale jeden z cestujicich si vsiml, ze
jeho batoh se naklada do uplne jineho letadla ... Inu, musi se v tom
Nemecku jeste hodne ucit ...
Kdyz to vzletnuti srovnam s vyletem na Kokorin, tak nic moc. Mohu-
li to prirovnat, je to jak kdyz jedu s Velorexem pres nejaky kopecek
- zhoupne se to, nadela to kravalu, otocka doleva, doprava a uz se
leti. A pak i dopadne. Takze z novych zkusenosti mohu podotknout jen,
ze v mem hadroletu se nepodava svacina, obed, zakusek a nikdo tam
nedostane zadarmo kdykoli neco k piti - a o sledovani videa za jizdy
ani nemluvim ....
Z vaznejsiho soudku - koukal jsem za letu na vzdalujici se zem a
je to opravdu zazitek - videt motor (s napisem Rols Roys), kus kridla
prohnuteho nahoru (a ne dolu jak na letisti), pod tim vsim plovouci
oblaha a sem tam pod nima zemi, na ktere krome hor a jezer temer nic
nelze nerozeznat. Sem tam to s nama hazelo, ale my co jsme zvykli na
prujezd vlaku pres vyhybky jsme se tomu jen usmivali - rozdil temer
zadny.
Zajimave bylo pristani, ne proto, ze by se delo neco mimoradneho
(krome vychechtane letusky, ktera sedela u dveri naproti a ja jsem ji
gesty neustane poucival, jak se ma chovat pri pristani), ale pro tu
krajinu okolo. Uz z vysky jsem si vsiml, ze tu jsou cesty strasne
rovne - proste kdyz silnice, tak od nevidim do nevidim. No, pak to
trosku zuchlo a zacalo tak prudce brzdit, ze mi vypadly doklady z
klina na zem. Bylo super pozorovat vytrestene oci letusky, kdyz jsem
ji naznacil, ze se jako odpoutam a pujdu si proto. Tak jsem to udelal
a tim jsem ztratil jeji prizen nadobro ... 8-)
Po pristani jsme sli rovnou takovou dlouhou prosklenou halou na
pasovou prohlidku (tam jsem uz byl bez tlumocnika, tak jsem zapojil
vsechny sve IQ-bunky a po dotazu FRIEND ? FAMILY ? atd. odpovedel
hrde: "Friend!" Pochopila, ze z takoveho mouly uz vic nedostane a tak
mi poprala neco GOOD ... co ale to do ted nevim, mozna me poslala k
sipku. Nicmene ja zamiril k takovemu dokola jezdicimu pasu, kam
padaly kufry z letadla a az vypadl ten muj (neskoncil nastesti nekde
v Iraku), pokracoval jsem dal. Kdyz pominu kratke extempore, kdy
jsem si spletl cestu a vlezl z druhe strany na celnici, kde prave
probihala osobni prohlidka jednoho muslima, vylezl jsem v hale a tam
uz se ke me hlasil muj internetovy kamarad. Do ted sice nevim jak me
poznal, ale snad mu bylo napovedi me trisko s vysitym obrazkem
Velorexu ...
Sedli jsme do jeho vozu, oba plni dojmu jsme jeste pomohli
nastartovat jednomu ukrajinci jeho vuz, a vyrazili k memu novemu
nahradnimu domovu. Co vsechno jsme si povidali cestou uz ani nevim,
bylo toho tolik a ze vsech stran, ze to snad ani neni podstatne a
hlavne - uz jsem to v tomto textu napsal. Mozna by stalo za to
pripomenout, ze ackoliv jsem mel po pristani na hodinkach pul seste
rano, tamni hodiny ukazovaly teprve pul desate vecer (odlet v 19:35 a
prilet v 20:35 - po deviti hodinach letu ...). A pak ze jsme za
amerikou pozadu !!!
Ze jsem si jeste vecer prohledl jeho dum, ze jsme stihli jeste
navstevu jeho rodicu, ze jsem ten vecer jeste e-mailoval a ze jsme
sli spat ve 2 hodiny rano, to uz jsou takove drobnosti, o kterych
neni nutno psat. Snad bych mel napsat, ze v mem pokoji je pro mne
nachystana fungl nova postel (dokonce manzelska - nenapada me proc?),
vse zari cistotou, mam svou koupelnu a krasnou starou vanu,
do ktere se sice musim smotat do klubicka abych se tam vesel, ale
koupel kterou jsem si pred usnutim dal byla suprova !!!
|
Oznámkujte článek jako ve škole: nehodnoceno
Související články:
| |
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. |  fotky | |
| |
| | nebude k fotkam nejaky komentar - rad bych vedel, co to na nich je Posláno 16.06.2003 v 20:12 |
|
|
|  |  Re: fotky | |
| |
| Možnost vkládat komentáře k fotografiím připravuji. Zatím to však není umožněno.
Je však možno řešit to provizorně tak, že na konci textu uvedu, co je na fotografiích.Posláno 16.06.2003 v 21:14 |
|
|
| | | cestopis | |
| |
| | budou i nejaky fotky? Posláno 13.06.2003 v 17:06 |
|
|
| | | Re: cestopis | |
| |
| Fotky budou. Ivo Fajman mi postupně zasílá fotky e-mailem.
Prozradím, že nyní mám od Ivoše již 13 dílů cestopisu a 20 fotografií.Posláno 16.06.2003 v 06:18 |
|
|
|
Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
|
|
|
| | Celkem článků: | 842 | | Celkem fotografií: | 9451 |
|
|
TOP články |  |
| |
Diskuse u článků | |
| |
|
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
Garage sale - cestopis Ivo Fajmana do Kanady XIV.
www.vavru.cz
