Rekviem za Velorex? Nikdy!!!! | |
autor: 25. 7. 2005přečteno: 11122 xfoto: 4známka: - |
Při hledání zatoulanejch velorexů do knihy dochovaných vozitek "VELOREX" jsem obdržel dnes už třináct let starý časopis kde byl článek o velorexu. Je pěkně napsán proto se s váma o něj chci rozdělit. V článku zmiňovaného Ladislava Šustra jsem poprvé poznal na srazu druhém v pořadí pořádaného v Boskovicích, když stál na stupni vítězů.
Přepis článku :
REKVIEM ZA VELOREX? NIKDY!
Velorex, hadrák, prdlavka. Oplachtovaná motorová tříkolka, ke které mnozí z nás mají nostalgický vztah. Když jsme ji vídali, jak si to štrikuje po silnici, dokázala nabudit úsměv.
Jako by přestávala být vidět. Dokonce jsem slyšel názor, že byla po revoluci zakázána. To ovšem neznáte prdlavku. Kdo viděl několikrát již opakovaný film Vrchní, prchni!, jistě se mu okamžité vybaví Josef Abrhám a jeho nádherná spanilá jízda velorexem, kdy se v kopcovitých zatáčkách, přes plnou čáru, snaží s prdlavkou předjet autobus se zahraničními turisty, kteří na něj, stejně jako hlídka VB, hledí jak na zjevení.
Nebo z téhož filmu jiná scéna: paní, co měla šošovicovou polívku, nabídne Josef Abrhám, že ji hadrákem kus cesty vezme. Paní zprvu velorex nedůvěřivě obchází a pak se nesměle zeptá, jak se do toho nastupuje. Pan Abrhám jí to předvede i se slovním doprovodem: Jako za kulomet, babičko. Trošku se zaklonit a pak si přičapnout. Kouzelné.
Když přinesl fotograf Zajíc obrázek s vyhořelým velorexem, říkali jsme si potichu: To je jejich konec! Není. Prdlavkám nemůže být nikdy konec.
Pátrání
Začal jsem je hledat. A našel. Těch blázínků je kupodivu ještě dost. Mají svůj Velorex club při Československém automotoklubu a předsedá jim dočista mladík (šestadvacetiletý): JUDr. Ladislav Šuštr. V Praze 6 v Dostálově ulici nemůžete panelový blok, v němž bydlí, "minout. Před barákem má pan právník novou kostru motorové tříkolky přivázanou řetězem ke značce zákaz stání.
To není jeho jediná prdlavka. Má hned tři. Tři prdlavky, dvě děti, jednu ženu. Tři prdlavky? ptám se. No, až kluci vyrostou...
Je moc pěkné, že pan doktor, i co se týče tříkolek, myslí na budoucnost. Myslí na ni tak, že jeden čas uvažoval o tom, že by si pomocí kladek protáhl prdlavku oknem do obýváku a tam ji opravoval. Manželka kupodivu hrubě nesouhlasila. Jinak je ovšem se vším mile smířena a považuje hadráka za pravoplatného člena rodiny.
Kromě právničiny má pan doktor vůbec spoustu práce, neboť jak sám říká, prdlavka je jako letadlo: na jednu hodinu letu dvanáct hodin údržby.
Avšak ta láska!
Dr. Šustr se k tříkolce dostal jednoduchým způsobem. Jeho otec měl prdlavku jako služební auto, které si posléze odkoupil. Slyšíte? Auto, říká dr. Sustr. Zdědil ten vůz. A opatruje ho jak oko v hlavě.
Nejznámějším byl Velorex 350, tedy dvouválcová opláštěná motorka Jawa. Někdo si je pamatuje i v modifikacích čízy dvěstěpadesátky i stopětasedmdesátky. Poslední modely měly dokonce i dynamostartér (upravený motor ze skútru), hydraulickou spojku, hřebenové řízení.
Velorex Hradec Králové začal sériově vyrábět tato lidová vozítka od roku 1951 v Solnici v Orlických horách a za dvacet let jich vychrlil hezkých pár tisíc. Hezkých pár patnáct tisíc. Pro zdravotně postižené, pro blázínky a fandy. Ale také pro Poláky, Maďary a Bulhary. Slyšíte to? Prdlavka, a vývozní artikl! V roce 1971 byla jejich výroba definitivně zastavena - údajně kvůli vzrůstajícím nárokům na bezpečnost silničního provozu. Ještě dva roky to v Solnici zkoušeli s výrobou čtyřkolového vozíku Velorex 435-0, ale v roce 1973' se za nimi definitivně zavřela klec. Dodneška tam pro příznivce velorexu šijí potahy i sedačky.
Uběhlo dvacet let a přesto byste jich ještě hezkých pár stovek našli. Během těch dvaceti let, kdy v Solnici měli oči plné slz nad tím, že nesměli prdlavku dělat, se, pravda, přihlásila například Indie, která chtěla hadráky v licenci vyrábět. Ptáte se proč? Inu exotická země má slabost pro exotická a levná vozítka a tříkolky jsou v Indii ve stálé oblibě.
Její duch žije
Dr. Šustr tvrdí, že prdlavka je nezničitel¬ná. Protože při troše šikovnosti si jí můžete znovuvyrobit. l když jsou některé úpravy u tříkolky složité a na koleně dělat nejdou, fandové, sdružení ve Velorex clu-bu, si vzájemně vypomohou vždycky.
Když se doktora ptám, co ho na tom nejvíc rajcuje, odpovídá jednoduše: Je to něcojinýho než auto.
Předpokládám, že kvůli rodině má pan doktor nějakou takovou normální škodovku, ale i zde vyvrací mé předpoklady: Mám trabanta. Na zimu. Protože v prdlavce je to v zimě ošajslich.
Pravda, výrobce dodával k velorexu i topení, které spočívalo v kusu plechu a pancéřových trubkách. Ale topení, které ventilátorem hnalo teplý vzduch dovnitř, hnalo dovnitř skoro všechno, takže se obtížně dýchalo. Navíc by přes zimu praskaly cvočky. Tady je třeba připomenout, že hadrák je jako medvídek - přes zimu má spinkat.
V létě se pravda zase trochu přehřívá, ale jak říkají Američané: Nobody perfect. Nikdo není dokonalý.
Dokonalost veskrze lidská
Pro invalidy byl velorex velice vděčným vozítkem a podle druhu postižení šlo udělat několik variant tříkolky. Posunovat pedály dopředu, dozadu, místo pedálů se dala dělat táhla. Když někdo nemohl řadit pravou rukou, šlo jednoduše přemístit volant, aby dotyčný mohl řadit levou.
Do mrňavého vozítka se může vejít člověk i dvoumetrový. Může si navařit oblouk a tím zvýšit střechu, dát si menší volant, prdkavka je vůz tisíců proměn.
Ptám se, copak že říkají policajti, když to vidí řítit se ulicemi? On na to: Jsou shovívaví, nemůžeme si na ně stěžovat. Berou to jako recesi, vždyť dneska už je prdlavka veterán.
Pan doktor jezdí s tříkolkou i do práce na Kladno. Ptám se na rychlost. On na to: Když se to pustí, umí to i 115 km za hodinu. To je rychlost, při které by mohl hadrák i vzlétnout, říkám. K tomu pan doktor dodává: Trošku se to vlní, ale porad to jede.
Když jede k soudu či k jiným advokátním případům, přes šaty si pan Šustr natáhne speciální kombinézu na suché zipy, kterou sehnal ve výprodeji po americké "armádě. Výhodou je, že může zaparkovat skutečné co nejblíže budovy a svého miláčka .připoutá řetízkem ke značce či zábradlí, asi jako pejska před samoobsluhou. Aby mu ho nikdo neodnesl. A protože to má tři kola, odtahová služba není štont takovou tříkolku odtáhnout.
Nástrahy i dobré zprávy
Nebezpečí číhá na tříkolkáře od 1. října, kdy do centra Prahy nebudou mít přístup, auta bez katalyzátoru. Pan doktor už na to ovšem přišel: My mámervlastně pro 'takový případ motorky'.
l to je na prdlavce krásné. Když chcete můžete ji považovat za auto, když potřebujete, můžete ji brát za motorku .
V létě si můžete u tříkolky sundat střechu, což lze jen u špičkových západních vozů. Když začne pršet, v mžiku si složenou střechu připnete. Ne nadarmo říká familiémě dr. Šustr této tříkolce prchající stan.
Prdlavka je neskutečná.
V časopise ABC vyšla i jako vystřihovánka.
A pro příznivce tříkolek další potěšitelná zpráva: konstruktér a designér pan Král připravuje pro firmu Laurin & Klement zcela fungl nový typ tříkolky.
Je to vlastně kamarád
Ta skutečná, velorexová tříkolka je samozřejmě nepřekonatelná. Má sice spotřebu 4,8 1/100 km, ale do Guinnessovy knihy rekordů by se mohla zapsat tím, že umí nejen couvat, ale couvat ve čtyřech rychlostech! Protože pro zpětný chod musíte motor přeřadit na obrácený chod.
Unikum.
Pan doktor hovoří rychle, protože je úterý a v pátek jedou na sraz veteránů do Německa. Má ještě na prdlavce tuze moc práce. Srazy dělají i zde v Česku, například 13. a 14. června se. sjedou prdlavkáři v kolibě u Ústí nad Orlicí. Popovídají si, poopravují si, povyměňují si. A jako již tradičně, pustí si film Vrchní, prchni!
Ptám se, jestli pan doktor viděl někdy velorex džínový, jak o něm druhdy zpíval Ivan Mládek. Neviděl. Viděl zato velorex igelitový, čili průhledný. A navrhuje, že by se mohla najít firma, která by kostru velorexu oblékala. Například Benetton. Mohla by z toho mít velkou reklamu. Protože žádné jiné auto, které by bylo potažené látkou, na světě neexistuje.
Svatá slova.
Do velorexu se vejdou 2 ks člověka a neomezený počet dětí.
Dr. Šustr je takový blázen do prdlavky, že v ní vezl i ženu z porodnice. Novorozenec pro značný hluk okamžitě usnul a jistojistě se v ten okamžik, již ve věku šesti dnů, stal dalším pokračovatelem řady bláznů, kteří nedají vyhynout věcem, stojícím na prahu geniality.
K tomu jim dopomáhej Bůh a náhradní díly
|
Oznámkujte článek jako ve škole: nehodnoceno
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. | Pěkné počtení | |
| | Uživatele můžete kontaktovat po | |
|
| |
|
|
Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
|
|
| Celkem článků: | 847 | Celkem fotografií: | 9499 |
|
| TOP články | |
| | Diskuse u článků | |
| | |
|