Týnec 24.-26.9.2004 od Katky | |
 autor:  29. 9. 2004přečteno: 9705 xfoto: 105známka: 1 |
Tak dneska je 22.9., o víkendu je sraz v Týnci a jestli bude taková zima a vítr jako dneska, tak se máme teda na co těšit.
23.9. - ... a leje a leje a je zima :-(
Konečně přišel pátek a my jsme se navečer vydali vyzvednout velorexe a pádit s ním to Týnce na sraz. Než jsme stačili velorexe vyzvednout, volal Bunda, že se mu rozlítla vrtulka chlazení. Částečně pomocí mobilu a pak pomocí vysílačky, jsme ho odnavigovlali k nám a Vlasta mu poskytnul svou náhradní vrtulku a mohli jsme společně vyrazit. Počasí stále nic moc. Do Týnce jsme dorazili ani nevím kdy. Chvíli jsme povídali a pak vyrazili do pizzerie a pak jsme to ještě cestou zpátky vzali přes hospodu u hřiště. No, počasí sice nebylo ideální, ale museli jsme konstatovat, že proti loňkému roku bylo docela teplo. Bylo to znát i v noci, kdy jsem snad prvně ze všech týneckých srazů nemrzla.
A ráno to začalo... soutěž začala "večerním" úkolem - napsat během minuty, co nejvíce děl Julese Vernea. Ještě, že byl Vlasta v dětství tak sečtělý a četl tu správnou literaturu. Ani jsem nestíhala psát. Pravda je, že částečnou nápovědou byly názvy jednotlivých úkolů, které nás na trase čekaly, i když byly trochu "přebastlené" :-). Dalším úkolem bylo načrtnout si co nejpřesněji tři obrázky, které byly pověšené na startu a pak je během cesty k prvnímu stanovišti najít, což nebylo zas tak těžké. První stanoviště se nacházelo na parkovišti na Konopišti. Jmenovalo se Dvacet tisíc mil pod mořem a úkolem bylo vydržet co nejdéle pod vodou (mírně slanou... tipla bych to na Atlantický oceán) ve vaničce a při vynořování vytáhnout v papule některý z předmětů, které se nacházely na dně. Pro informaci byl vedle vaničky položen seznam předmětů a jejich ohodnocení. Smůlu měl Jirka Ježek, když vytáhl plnou pusu předmětů a po vyplivnutí se musel spokojit s tím, že ani jeden z nich nebyl bodován. Dostali jsme další instrukce a jeli na další stanoviště, cestou jsme si měli všímat okolí. Na druhém stanovišti nás čekal Erda, který dohlížel nad úkolem Patnáctiletý kapitán. Složit z papíru lodičku a pomocí pumpičky ji dofoukat až k cíli. Jen kdyby si člověk vzpomněl, jak se ta lodička skládá. Ale naštěstí tu visela nápověda, jak postupovat, tak jsme si jen osvěžili paměť a pustili se do toho. Skládala jsem pečlivě, aby se loďka nepotopila hned na začátku. Vlasta málem strhnul pumpičku, když pumpoval Luďkovi. Z některých lodiček se během trasy staly ponorky. Erda se nás ještě zeptal, kde jsme viděli věci, které byli zobrazeny na třech fotografiích a už jsme si šli obkreslovat další obrázky, abychom mohli hledat na další části trasy. V Českém Šternberku jsme se zastavili na oběd. Na parkovišti nás zkasírovali za parkovné a jeli jsme dál, až jsme dorazili na stanoviště Ocelové město. Cílem bylo postavit z dílů z velorexe co nejvyšší "patvar", který bude muset sám vydržet stát 15 vteřin. Vlasta řekl, že se do toho pustí sám, ale moc se nedařilo. Nejlepší v této disciplíně byl prý bezkonkurenčně Honza Matl, který postavil něco, co měřilo okolo 220 cm. Opět jsme dostali další instrukce, tentokráte to byla klasická hledačka nápisů. Za Sázavou jsme trochu pátrali, kudy máme dál jet, ale nakonec jsme cestu našli a chatovou osadou jsme dojeli až ke stanovišti Cesta kolem hadráka za 80 sekund. Potápěčské brýle (přes které nebylo nic vidět) nasadit, navlíknout ploutve na ruce a po rukách odťapat co nejvíce koleček kolem Pepova hadráka. Jedna posádka však obíhala tak dravě, že chudák Pepa přišel o blinkr. Úkol absolvoval Vlasta s Luďkem a pak se vystřídali. No, jak bylo mokro, tak to byl docela "čuňátkový" úkol. Vlasta hned z kraje plotve ztratil. A pak už nás čekala jen další hledačka a v Poříčí nad Sázavou poslední úkol - Hroby dětí kapitána Granta. Měli jsme oběhnout hřbitov a po návratu odpovědět na tři otázky: kolik bylo dětí kapitána Granta, jak se jmenovali a s kým sdílí hroby. A ještě cílová otázka: kolik velorexů odstartovalo na soutěž. A pak už jsme ujížděli zpátky do Týnce a hurá do pizzerie. I když přes den bylo všelijak, večer a v noci bylo opět docela teplo.
V neděli se docela vyčasilo a v 10 hodin začalo vyhlašování výsledků. Jeden účastník srazu dostal cenu útěchy - ložiska od firmy Tobex - za to, že celý víkend jezdil na tažném laně za autem okolo kempu a přemlouval motor, aby začal pracovat tak, jak má. A pak už se vyhlašovali nejlepší účastníci jednotlivých disciplín, kteří získali katalogy ložisek Tobex, aby nabrali inspiraci ;-) a pokochali se nabídkou výrobků... pro ženské nic moc, jsou tam samá číslíčka a obrázků málo :-). Potom se vyhlašovali výsledky od 7. místa. V cenách byly trička, keramika, ložiska, jako každý rok předplatné Motožurnálu. Letos nebyli v cenách trenýrky :-). No, já měla vyhlédnutý jeden hrnek na čaj a ejhle, byli jsme s Vlastou pátí a jako cenu jsme dostali ten vyhlédnutý hrnek. A pak se losovalo ze startovních čísel ještě pár šťastlivců, kteří dostali zbytkové předměty a losoval se i účastník, který dostal nalezený deštník. Dostal ho nakonec Jirka Ježek... no malá útěcha za tu disciplínu s mořskou vodou ;-)
Takže zase za rok v Týnci.
Velorexům zdar |
Oznámkujte článek jako ve škole: Hlasů: 1, Známka: 1
Související články:
| |
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře. Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Týnecké srazy
