V kolách mám už stovky mil - cestopis Ivo Fajmana do Kanady XXIII. | |
 autor:  17. 7. 2003přečteno: 9816 xfoto: 5známka: - |
| Na pondeli byl domluven spolecny vylet s rodici za nejakou jejich
znamou do vzdaleneho mestecka Hill Spring. Znamenalo to pro mne vstat
uz v 7 hodin (coz se mi nechtelo, protoze jsem do 2 do noci psal
mejliky a cestopis z minuleho dne) a pul osme byt pripraven na cestu.
Diky zdejsim obrovskym vzdalenostem je takovy mensi vylet ke
znamym otazkou spousty kilometru. Ponevadz jsem prohlasil uz pred
casem, ze bych se rad projel, bylo mi nabidnuto misto ridice. To jsem
ale netusil, ze me tech kilometru dnes ceka asi 600 ...
Proklickovat mestem na vypadovku mi nedelalo az tak velky problem,
ale malokdo si dokaze predstavit zdejsi jak pravitko rovne silnice -
jede se opravdu od obzoru k obzoru na druhe strane. Vyhodou je
tempomat (nemusel jsem slapat na pedaly - jeep si hlidal rychlost),
nevyhodou me dlouhe nohy (mel jsem celou dobu skrcene - proste nebylo
je kam dat).
Unavna cesta mela nastesti prestavku v Clareshome, kde jsme si
koupili neco k jidlu (bochanek se sunkou a kousek kurete) a ja jsem
si vyfotil klasickou emerickou ulicku v malem mestecku - a dokonce z
obou smeru ...
I dalsi jizda probehla bez problemu a po mensim hledani jsme nasli
i domek, kde bydli znama kamaradovych rodicu. Ukazala nam zahradu i
dum, rodice jsme tam nechali a s kamosem jeste zajeli k dalsi jejich
zname do Cardstonu. Kdyz jsme stare pani v takovem zdejsim hospicu
popisovali Velorex, rozchechtala se tak, ze jsem neveril vlastnim
ocim - inu, prchajici stan je prchajici stan ...
Z Cardstonu jsem si jeste zajeli do WATERTON PARKU - uzasne
pohledy na hory, jezera, baziny. Cestou tam jsme dokonce videli na
prerii past se stado bizonu (tady jim rikaji buffalo - nevim proc) a
chytlo nas par destovych prehanek. Pri vstupu do parku jsme zaplatili
mytne 5 dolaru na osobu a vzhlizeli na krasne scenerie. Tak jsme
dojeli az k jakemusi mestecku, zamysleli se nad nesmrtelnosti
chrousta, vyfotili si lan s kolouskem mezi domy (zadny respekt z
lidi!) a dali si v italske restauraci obed.
To se uz ale tak rozprselo, ze chvilema nestihaly sterace, takze
jsme si tato mista vyfotili uz jen z auta (aby nenaprselo do fotaku)
a uhaneli zpet do Hill Spring vyzvednout rodice a hura na cestu zpet.
Ubehla uz celkem rychle, cestou opet - mnou vitana - zastavka v
Clareshome, tentokrat na zmrzlinu a nanuk (i kdyz venku bylo hnusne).
Domu jsme bez komplikaci dorazili pred pul osmou, dali si lehkou
veceri, popovidali si o pribuzenskych pomerech a "dobracich" okolo
nas a po napsani mejlu a cestopisu jsem mazal ve tri hodiny rano
spat. Ufff ....
Perlicka je tentokrat velice zajimava: nekteri lide provozuji to,
ze na dovolenou si zajisti takovy obrovsky vuz (jako kdyz spojis
nakladak a kampingprives - ve velkem) a aby usetrili za benzin pri
pojizdkach na miste, na tyci si za tim jeste tahnou svoje auto!
|
Oznámkujte článek jako ve škole: nehodnoceno
Související články:
| |
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře. Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
Garage sale - cestopis Ivo Fajmana do Kanady XIV.
