| Ani nevím kde se vzala myšlenka pořídit si Velorex. Naposledy jsem se vážně touto
myšlenkou zabýval někdy před patnácti lety. V té době jsem jezdil na Pionýru,
ale Velorexy jsem vídal ještě v běžném provozu a docela dost jich stávalo na parkovištích
po celém Hradci Králové. Myšlenka pořídit si jeden a dát ho dohromady tak, abych
už od sedmnácti mohl řídit něco co má střechu a volant byla docela lákavá. Tak
jsem tenkrát obešel parkoviště a za stěrače pár Velorexů jsem dal papírek s nabídkou
odkoupení dotyčného vozidla a telefonním číslem k nám domů. Kupodivu se pár lidí
(k nemalé radosti rodičů) ozvalo a svá vozidla nabízeli za docela směšné částky
(1500 – 3000 Kčs). Štěstěna mi tehdy nebyla nakloněna a můj senzační nápad neprošel
rodinným konsiliem.
Brýle opravdu nemám kvůli natírání :-). Jen jsem si je zapomněl sundat po broušení.
Plasťáky bych nechtěl za žádnou cenu. Blatníky musí být plechové. Radši křivé plechové než z plastu.
Na vrchní nátěr jsem použil klasický syntetický email odstínu 2320. Sám jsem se divil jak rychle schne. Myslím, že na Velorex je to ideální materiál. Hammerite nemám rád, zůstává příliš dlouho lepivý.
Nápad se vrátil v lednu tohoto roku bez jakékoli příčiny. Prostě jsem si najednou
řekl: „A co si takhle pořídit Velorex?“ (podotýkám, že již nějaké veterány vlastním,
konkrétně Wartburg 311 z roku 1961 a Škodu Populár z roku 1935). Zvednul jsem
tedy telefon a postupoval jsem tak jako vždycky, když něco chci. Nedám pokoj,
dokud to nedostanu. Podařilo se mi sehnat orezlou kostru s doklady. Věnoval mi
ji jeden kamarád, který již jednoho Velorexe má a dva nepotřebuje. Kostra byla
na kolech, bez motoru, bez elektriky a bez dveří. K ní jsem na inzerát koupil
motor z havarovaného Velorexu a začal postupně renovovat. Velké množství informací
k renovaci je díky internetu snadno dostupných a tak to šlo docela dobře. Navíc
jsou na Velorex dostupné náhradní díly což je například u Wartburga 311 nebo Škody
Populár pouhým snem.
Saharu a víko zapalování jsem po opravě dal do kladívkového komaxitu. Myslím, že to nevypadá špatně a mohlo by to vydržet.
Následuje pár fotek z "kontrolního dne". Jak je vidno, bez montérek a s manželkou (na dalších záběrech). Občas se musím pochlubit, jak postupuje práce a jestli to s tím Maďarskem vypadá nadějně.
Tak nevím, jestli Alinu nechám taky řídit. Ale jako spolujezdci jí to docela sluší, že? Doufám, že se aspoň naučí dobře číst mapu.
Nejprve bylo potřeba z kostry sundat hliníkové plechy, do kterých byla ustrojena
a začít tak přerod z „Aluplánu“ zpět na „Hadraplán“. Pak následovalo pískování
(opískovanou kostru jsem přivezl zpět do garáže 18. března tohoto roku), natírání,
výměna některých zrezlých trubek, renovace přední nápravy, výroba podlahy atd.
Největší zábavou bylo skládání Velorexe z dílů zpátky, připadal jsem si jako přerostlé
dítě s velkou stavebnicí LEGO nebo spíš Merkur. Občas byl docela problém přijít
na to, jak ta která konkrétní věc vlastně patří. V tom okamžiku přicházel na řadu
opět internet a taky spousta telefonátů lidem, kteří se kolem Velorexů točí. To
mi hodně pomohlo, i když je zajímavé, že nejen co Velorex, to originál, ale také
co člověk, to názor. Snažím se tedy ze všech názorů vydestilovat to, co mi připadá
nejrozumnější a přitom se spoléhám taky na svoje technické cítění. Doufám, že
se při cestě na sraz do Maďarska neukáže, že jsem se mýlil a vše poskládal špatně.
Všimněte si řetězu s O kroužky od Roberta Němce. Doufám, že se nebude moc vytahovat (řetěz, ne Robert)
Vrtání děr do držáků hlavních světlometů. Ty bylo nutné udělat nové, staré byly ulomené a příliš krátké.
V současné době je můj stroj u čalouníka (dojel tam po vlastní ose), který jej
potahuje plachtami od Červinků. Zvolil jsem tohoto dodavatele nejen proto, že
je blízko, ale taky pro velmi dobré reference a původnost střihů i materiálů.
Doufám, že se správnost volby potvrdí. Po potažení již zbývá jen nasadit kola
a blatníky, které v současné době renovuji, namontovat a zapojit světla a vyrazit
na cesty.
P.S. Pokud někdo plánujete jet do Maďarska na sraz, určitě se ozvěte. Čím víc
Velorexů pojede pohromadě, tím větší je šance, že zvládneme případné opravy
na cestě.
Té prázdné pneumatiky si nevšímejte, kola teprve renovuji. Teď už to dokonce jezdí i dopředu.
Doufám, že manželka nebude mít s tím komentářem pravdu. Pokud ano, asi mě bude docela bolet za krkem. K Balatonu je to přece jen 500km.
|
Zaregistrovat
28. 4. 2004
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
Maďarsko 2004, Pytlákova verze
