Velorex a já I - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Velorex a já I

autor: Zdeněk Hrdlička10. 12. 2004Povídkykomentářů: 0přečteno: 10339 xfoto: 0známka: 1

Již od raného dětství jsem toužil vlastnit automobil. Přes strastiplný vývoj od dřevěných kár přes motokáry jsem se dopracoval až k řidičskému průkazu. Ještě dřív, než jsem tento řídičský průkaz získal, jsem byl rozhodnut, že se stanu majitelem Velorexu. Měli ho totiž u nás v ulici na rohu "U železbáby"(místní železářství) a parkovali s ním ve staré kůlně.

Velorex - to je stroj. To je víc než dopravní prostředek - to je vlastně maskovaná zbraň. Je to důmyslné a rafinované, mnohaúčelové zařízení. A i když jsem Velorex miloval již dříve, než jsem ho zakoupil, můj vztah se k němu za tu dobu, co jsem je měl (neboť jsem měl Velorexy dva), prohloubil...
Jak jsem říkal, Velorex jsem miloval. I když byl velký problém se do Velorexu nasoukat a složit, poté ho nastartovat, na tvrdém pérování si nechat vymlátit kosti, nakonec při sešlápnutí brzdy zjistit, že vůz buďto vůbec nebrzdí anebo brzdí tím způsobem, že zahne, sjede kam chce - pak nevím nevím, jak bych se na něj díval. A to ještě nemluvím o záludnostech údržby. Nejpalčivější otázkou je snad to, že je nutné každých 500 kilometrů utahovat řetěz, který pohání zadní kolo. To znamená operaci: celý se převléci do montérek, lehnout si na zem a pořádně se zpotit.

Ovšem, když ten Velorex tak miluji, tak musím taky znát jeho dobré stránky. Je mnoho takových věcí neznalých lidí, kteří se posmívají Velorexu kvůli jeho hadrovému kabátu z pogumované plachtoviny. Ale nedejte se mýlit. To, co je pod tím, je lepší než karosérie nějakého auta. Je to kostra z tenkostěnných, ohýbaných trubek, která je hlavně na špici stroje spojená do takového uzle, že vytváří vskutku dokonalou pancéřovou pěst. Potkal jsem se jednou v pojišťovně s kolegou - velorexářem, který tam byl přihlásit svou škodu a vyprável mi, jak se mu to talo. Jel v koloně, když tu náhle před ním prudce zabrzdilo embéčko, což ovšem nemělo dělat, protože za ním byl Velorex. Tomu brzdy samozřejmě pořádně nezabrzdí a taky do něj zezadu narazil. Škoda na Velorexu byla 50 korun za ohnutou rouru a za šití 10 cm dlouhého tržného šrámu na slušivém oblečku. Škoda na škodovce činila 5000 Kčs. Proto, potkáte-li na ulici Velorex, nepodceňujte ho.
Velorex může být využit pro mnohé účely. Jest to příhodný prostředek pro milostné sbližování pro bojácné chlapce. Jste-li bojácným chlapcem, který má trému před slečnou, cílem svých přírodních tužeb, opatřte si Velorex. Když už čerpáte náměty pro filozofické rozmluvy nad číší vína, či nad šálkem kávy a máte nohy plné mozolů a puchýřů od prochozených kilometrů po petřínské stráni, pozvěte slečnu či mladou paní na projížďku. Velorex je totiž pro dva, ale pro dva takřka v intimním spojení. Chcete-li zařadit rychlost, nezbývá vám než dáti ruku mezi rozkošná kolínka vaší spolujezdkyně, abyste se dostal na šaltpáku. A samozřejmě, řadit se musí často. Taková projížďka po pražských kočičích hlavách je důkladnou vibrační kůrou. Kdykoliv otáčíte volantem, musíte se dotýkat loktem něžného poprsí vaší spolujezdkyně, a po několikakilometrové jízdě, když dámu konečně ze svého stroje vyprostíte, nebude jí už vůbec vadit, ba ani si nevšimne, že se jí nějakým způsobem intimně dotýkáte, či že jí třeba pomáháte z jejího přebytečného oblečení, neboť celková tělesná paralýza je po první cestě Velorexem tak dokonalá, že vaše oběť necítí vůbec nic. V krajním případě se ovšem Velorex dá používat pro osobní přepravu, což je ovšem skutečně situace mezní a používá se pouze do míst, kam nejezdí ani tramvaj a autobus, taxík či vlak a kam se nedá dojít pěšky.

Můj první Velorex, se kterým mi bylo souzeno prožít mnohé zajímavé, jsem na základě inzerátu poprvé zahlédl stát na kopečku u Jiřího náměstí v Praze na Vihohradech. Podobal se botičce s žraločí tlamou. Přední kapota byla odtržená od svých knoflíčků na obvodním rámu a vytvářela krásnou tlamu, ve které byly vidět obrovské zuby stvořené z rour kostry. Ve střeše měl Velorex taky velikou díru. Prý nějaký opilec v ulici se bavil tím, že přebíhal auta a taky se pokusil přeběhnout tento Velorex. Zapadl do něj nohou až po pás. Nicméně, stroj byl pro mě přijatelné cenové skupiny.
Pokud je mi známo, za dobu, co se vyráběly Velorexy, existovaly postupně ve třech typech. První byl s motorem 175 kubíků, druhý o 250 kubících a třetí, který ve srovnání se dvěma předešlými byl takový superVelorex, měl motor o 350-ti kubících. Vzniklo i několik kusů, které měly motory 500 kubíků, ale ty nedošly širšího rozšíření.

Mým prvním Velorexem byl Velorex s motorem 250 kubíků. Byl to docela slušný velorexový stařeček. Bylo mu přes deset let. A s ním jsem vstoupil na dopravní kolbiště u nás. Každá jízda u každého vozu začíná startem. I u Velorexu tomu není jinak, i když tento start je též charakteristický. Hlavně pak u Velorexu 250. Nejprve samozřejmě je nutné si Velorex obléci. Tedy alespoň já jsem ho vzhledem ke svým rozměrům musel oblékat. Poté samozřejmě zastrčit klíček a teď přišlo to nejdůležitější, roztočit motor - ale startér žádný. Místo toho tam byla taková dlouhá železná páka s plastikovou rukojetí jako je u bicyklových řídítek. Za tu vezmete a mohutně jí musíte trhnout dozadu. Máte-li štěstí, po několikáté motor naskočí. Máte-li smůlu, udělá se vám po chvíli tenisový loket anebo motor kopne. A když takový motor 250 kopne, tak to stojí za to. Když se v takovou chvíli držíte startovací páky, tak v případě, že se držíte lehce, vám strhne kůži z dlaně a po vícerém opakování takovéto situace vám vytvoří na dlani mozoly. Když ji držíte pořádně, omlátí vám vaši bledou tvář o volant či palubní desku. Obé jsem okusil a vyzkoušel. A praxí jsem získal takové mozoly na pravé ruce, že ještě dnes, po patnácti letech, s nimi prokazuji svůj dobrý vztah k manuální práci. Vůz jsem zakoupil na Vinohradech a má první cesta směřovala k Prašné bráně. Tam jsem zaparkoval, ale když jsem se vrátil ke svému novému zázračnému oři, zjistil jsem, že nejde nastartovat a že nic nechce svítit. Zhrozil jsem se. Zavolal jsem bývalému majiteli a ten jenom lakonicky poznamenal, že to je zase vybitá baterka, že to nic a sám pro ni zajel a dobil mi ji. Pak už Velorex bez problémů několik dní jezdil. Tedy bez problémů. Každou chvíli samozřejmě něco upadlo nebo se uvolnilo, takže zhruba na takových dvacet-třicet kilometrů jsem se musel určitě v tom hrabat. Ale hlavní bylo, že jsem všude dojel.

Oznámkujte článek jako ve škole: 12345

Hlasů: 2, Známka: 1


Související články:
Velorex a já IIVelorex a já II
Velorex a já IIIVelorex a já III
Z Boží milosti Velorex II - Velorex a já IVZ Boží milosti Velorex II - Velorex a já IV
Cesta století (Dalekonosný hadraplán) - Velorex a já VCesta století (Dalekonosný hadraplán) - Velorex a já V
Cesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VICesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VI
Cesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VIICesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VII
Jak se stát specialistou - Velorex a já VIIIJak se stát specialistou - Velorex a já VIII

Komentáře

Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.

K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře.

Komentáře mohou psát pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Hlavní stránka
Přehled článků
Seznam autorů
Top fotky
Fotka dne
Další fotky dne

Info

Celkem článků:811
Celkem fotografií:9177

TOP články

137XXIV. SRAZ VELOREXŮ ...
108FilmFest velorex 202...
86Kampaň - stop zbyteč...
79Mapa velorexářů - no...
70Velorexy.cz mají nov...
61"Nová" Škoda Smart
60Plášt chlazení na Ve...
60Pískování v domácích...
57Velorex 435.0 - sché...
56Vystřihovánka Velore...

Diskuse u článků

20.ortotraxní sraz -...
Plumlovské sraz
Doplňující informace
objizdka
Doplňující informace...
Volná chatka
Re: IX. FFV
Jak se do hotelu Zle...
Exppadyce
Exppadyce

Reklama