Velorex a já II - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Velorex a já II

autor: Zdeněk Hrdlička21. 12. 2004Povídkykomentářů: 0přečteno: 9645 xfoto: 0známka: 5

Za několik dní jsem měl jet něco pracovně vyřídit do Pardubic. I rozhodl jsem se, že tam pojedu mým novým "vozem". Aby mi po cestě nebylo smutno, naložil jsem i svou choť, která si při této příležitosti oblékla nové minišatičky. A vyrazili jsme. Velorex škytal, hrkal a občas i řval, jak se tak natřásal na silnici a tachometr ukazoval devadesát kilometrů. Ovšem pořád nás předjížděla spousta aut. Zjistil jsem totiž mnohem později, že montované tachometry do Velorexu, které původně pocházejí ze škodovek, nejsou nikterak upravovány a tudíž ten tachometr stále ukazuje v průměru o takových dvacet kilometrů víc, než je skutečná rychlost. Za necelé tři hodiny jsme v zásadě bez problémů dorazili do Pardubic. Tedy říkám bez problémů, ale zhruba tak každých dvacet kilometrů jsem musel čistit nebo vyměňovat svíčku, neboť se na ní dělala pecka. Ale to nic, na to už jsem byl zvyklý. Těsně před Pardubicemi mi začala klouzat spojka. Ale říkal jsem si, že domů dojedu. Bez starostí jsme tedy v podvečer vyrazili zpátky doufajíce, že stihneme ještě Večerníčka. Urazili jsme takových šest kilometrů za Pardubice a spojka už prokluzovala tak, že při plných otáčkách to nejelo víc než dvacet. Hledal jsem pomoc ve dvoře místního JZD, kde ve spolupráci s traktoristou jsme došli k nezvratné diagnóze, že je nutné vyměnit lamely. Jenomže kde je vzít? Bylo půl šesté. Nejbližší prodejna byla v Pardubicích, zpátky šest kilometrů. Velorexem už bych tam nedojel. Tak jsem si půjčil velocipéd a vyrazil šíleným tempem zpátky do Pardubic, zatímco má choť už drkotala zubama. Prodejnu jsem naštěstí našel hned napoprvé podle popisu a dovnitř jsem vpadl přesně za tři minuty šest, když se už vedoucí hnala ke dveřím, že je zamkne. Lamely jsem koupil a vyrazil zpátky. Mezitím už byla pěkná tma. Vypadalo to, že se snad Velorex trochu umoudřil a že by mohl jet dál bez opravy. Podlehl jsem této mylné chiméře a vyrazil jsem. Jenomže asi tak po dvou kilometrech spojka s konečnou platností vypověděla službu. Zůstali jsme tam v naprosté tmě, my dva a náš Velorex. Přitom byla pěkná zima a já neměl baterku a ani pořádné nářadí. Řekl jsem si, že někoho stopnu a půjčím si baterku. Ale silnice, i když byla hlavní, jako na potvoru zela naprostou prázdnotou. Široko daleko ani živáčka. Vtom najednou světla. Vyběhl jsem honem a zvedl jsem umaštěnou ruku od šmíru. Vůz zpomalil. Třeba nám pomůže. Propánakrále, vždyť jsou to dopraváci! A já tady s tou svou pojízdnou roztrhanou a vyhřezlou botou, kterou i já bych poslal do šrotu, kdybych byl inspektor technické kontroly. A tady jsem si na sebe přivolal auto plné bezpečáků.

"Co si přejete", ptá se ten, co měl na ramenou nejvíce hvězdiček. "Ale nic", začal jsem koktat. Což samozřejmě jejich zájem ještě více zvýšilo. Tak jsem si řekl, nedá se nic dělat, musím s pravdou ven. Odpověděl jsem, že nemám baterku a že bych potřeboval i větší šroubovák, že mi na mém voze odešla spojka a že potřebuji vyměnit lamely. Příslušníci se škodolibě zachechtali a ptají se: "Jaký vůz? Žádný silniční dopravy způsobilý dopravní prostředek tady nevidíme".(Říkám si, no nazdar, chtějí mi sebrat rovnou techničák). "Jo, to myslíte támhleten uzlíček hadrů a splašených rour? Aha, tak se na to podíváme".

Půjčili mi baterku i velký šroubovák, no a strávili se mnou těch třičtvrtě hodiny nebo skoro hodinu, co jsem potřeboval. Dělal jsem to poprvé, proto mi to dlouho trvalo. U Velorexu lamely odcházejí často, tudíž jsem se v této operaci později tak zdokonalil, že jsem spojkové lamely vyměňoval div že ne za jízdy. Měl jsem na to takový grif: Abych nemusel vypouštět olej a lépe k tomu mohl, povalil jsem si vždycky Velorex u silnice na bok, což spoustu řidičů vyděsilo a byl nejeden, který zastavil a spěchal nás vyprošťovat. Nakonec jsem si tedy oddychl, když příslušníkům stačilo zdvořilé poděkování za pomoc. Nastartoval jsem, rozsvítil a rozjeli jsme se. Po kilometru se ale rozzářila červená kontrolka, že nedobíjí dynamo. A skutečně. Za chvíli začala skomírat světla a dokonce i škytat motor. Zkusil jsem vypnout světla. Motor se zase rozběhl. Jednou jsem se pokusil ten zkrat najít, ale nepodařilo se mi to. A tak nám nezbývalo nic jiného, než jet bez světel - za noci, kdy nesvítili ani hvězdy ani měsíc. Sto kilometrů do Prahy. Z Velorexu je ven špatně vidět i za bílého dne při krásném počasí. Tak jsme já i má choť Dáša byli přilepeni na předním skle a pokoušeli se rozeznat alespoň bílou čáru podél okraje silnice. Světla jsme zapínali jedině, když jsme z dálky viděli přibližující se auto, aby do nás nevrazilo. Byla-li světla vypnuta, baterka se dobíjela, ale jakmile jsem je zapnul, varovně se rozsvítilo červené světélko. Byla to noc plná hrůzy, neboť cesta trvala skoro pět hodin. Jednou proti nám jel obrovský kamion, který měl naplno rozsvíceno snad osm světel. Mé oči, přivyklé na úplnou tmu, byly náhlou záplavou světla úplně oslepeny. Začal jsem kličkovat jak můra kolem žárovky. Řidič kamionu z toho asi byl pěkně vyvedený z míry, neboť raději zastavil a počkal, až ho objedu.

I když to celou cestu vypadalo dost nepravděpodobné, podařilo se nám nakonec nějakým způsobem dostat do Prahy - Hrdlořez. Tam s konečnou platností baterie vypověděla službu a motor se zastavil. Odstrkali jsme Velorex na chodník, došli si na tramvaj a ve dvě hodiny v noci konečně dorazili domů. Druhý den jsem dobil baterii a Velorex odvezl. Snažil jsem se tomu nedobíjení přijít na kloub. Ale když nebyla zapnutá světla, nic se nedělo. Červené světýlko se rozsvítilo teprve, když jsem zapnul světla. Rozmontoval jsem oba reflektory. Podíval jsem se do spínací skříňky, do pojistek, do dynama, všude a pořád jsem na to nemohl přijít. Podezřelé sice bylo to, že mi stále svítily obě vlákna v reflektorech, to znamená dálková světla i klopená. Ale této skutečnosti jsem nevěnoval patřičnou pozornost. Na nějakou dobu jsem to vzdal. Dále jsem před večerní jízdou pořádně dobil, anebo večer nejezdil.

To se mi málem jednou nevyplatilo. Byl letní podvečer a pospíchal jsem, abych dorazil domů, než se úplně setmí. Bylo už ale hodně šero, jenže já jsem musel jet jako obvykle bez světel. Na jednom místě jsem projel kolem příslušníka a v zrcátku jsem si všimnul, jak se za mnou otočil, že ještě nemám rozsvícená světla. Ještě kousek přes Bohdalec a už jsem doma. Jenomže na Bohdalci najednou koukám, červené světýlko. Zrovna na místě, kde dělají často zátahy. Hrozně jsem se lekl. Technická kontrola! A tak jsem honem zapnul světla. Jenomže tou dobou stav mé baterie byl už velice žalostný. Motor zakašlal a Velorex začal škubavě skákat. To si ovšem na kontrolním stanovišti příslušníci vysvětlili po svém, že se snažím utéci. Nebyla to totiž technická kontrola, ale zátah na ozbrojeného vraha. A proto na mě vyběhli a když zjistili, že má vousatá tvář nekoresponduje s tváří zmíněného vraha, nejevili o mne další zájem.

Po této příhodě jsem se definitivně rozhodl, že s tím musím něco udělat. Šel jsem na to matematicky. Po různých propočtech jsem dospěl k názoru, že vlastně se jedná o to, že 45 wattové dynamo není schopno utáhnout dva reflektory a všechny ty další spotřebiče, kterých je rozhodně více než na motorce. A tak jsem si u Maškové v Hloubětíně koupil staré dynamo na Trabanta. 220 wattů, to to musí utáhnout. Zapojení nového dynama ale vyžadovalo dost složitý zásah do konstrukce celé pravé strany motoru, kterou jsem si za pomoci svého humanitního vzdělání celou zkonstruoval sám. Teprve mnohem později jsem přišel na to, že zkrat byl způsobován banální záležitostí, zřejmě způsobenou mým předchůdcem. Při zapojení žárovek se totiž zkratovaly zdrojové plíšky pro dálková a klopená světla. Kdykoliv se žárovka vyndala, plíšky se zase rozpojily, takže na první pohled nebylo nic zkratované. Když jsem ovšem na toto přišel, byl už dávno přidělaný ten nový systém dynama a tak už jsem se neobtěžoval to předělávat zpátky.

Oznámkujte článek jako ve škole: 12345

Hlasů: 1, Známka: 5


Související články:
Velorex a já IVelorex a já I
Velorex a já IIIVelorex a já III
Z Boží milosti Velorex II - Velorex a já IVZ Boží milosti Velorex II - Velorex a já IV
Cesta století (Dalekonosný hadraplán) - Velorex a já VCesta století (Dalekonosný hadraplán) - Velorex a já V
Cesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VICesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VI
Cesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VIICesta století (Dalekonosný hadraplán) II - Velorex a já VII
Jak se stát specialistou - Velorex a já VIIIJak se stát specialistou - Velorex a já VIII

Komentáře

Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů.

K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře.

Komentáře mohou psát pouze zaregistrovaní a přihlášení uživatelé.

Hlavní stránka
Přehled článků
Seznam autorů
Top fotky
Fotka dne
Další fotky dne

Info

Celkem článků:811
Celkem fotografií:9177

TOP články

137XXIV. SRAZ VELOREXŮ ...
108FilmFest velorex 202...
86Kampaň - stop zbyteč...
79Mapa velorexářů - no...
70Velorexy.cz mají nov...
61"Nová" Škoda Smart
60Plášt chlazení na Ve...
60Pískování v domácích...
57Velorex 435.0 - sché...
56Vystřihovánka Velore...

Diskuse u článků

20.ortotraxní sraz -...
Plumlovské sraz
Doplňující informace
objizdka
Doplňující informace...
Volná chatka
Re: IX. FFV
Jak se do hotelu Zle...
Exppadyce
Exppadyce

Reklama