Velorexem do Alp - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

27.7. - 3.8.1997
Účastníci:
Velorex 16/350, rok výroby 1970, pilot Josef Cibulka, rok narození 1950
Velorex 16/350, rok výroby 1968, pilot Robert Němec, rok narození 1968
Ujetá vzdálenost: 2963,1 kilometrů


Sobota 26.7.1997

Ráno máme sraz v 8 hodin - prší, nakládáme Velorexy, dokopujeme poslední zásoby a zjišťujeme, že příprava akce nebyla zdaleka dokonalá. Odkládáme odjezd na neděli.


Neděle 27.7.1997

Neprší, po deváté hodině vyjíždíme z Prahy směrem na Beroun a po mírném bloudění (díky "dokonalému" značení na našich silnicích) přijíždíme na přechod Svatá Kateřina. Jsme neochotně vpuštěni do SRN. Celníci zjevně nevěří, že bychom se vrátili s Velorexy. Večer nás zastihl bloudící ve změti dálničních nájezdů, podjezdů a odboček na periferii Augsburgu. Vzdáváme to, vyjíždíme za město a jdeme spát. V noci začíná pršet, poprvé testujeme přístřešky.
Ujeto: 468.8 km


Pondělí 28.7.1997

Počasí se umoudřilo, pokračujeme směrem na Bodamské jezero, kde k večeru bez problémů prázdnou celnicí přojíždíme do Švýcarska. Spíme na krásném parkovišti v parčíku.
Ujeto: 351.5 km


Úterý 29.7.1997

Dnes je od rána krásně. Pokračujeme směrem na Luzern. Jedeme se staženými střechami, příroda je nádherná, provoz malý. Před obedem se koupeme v jednom z mnoha jezer a jsme patrně považováni za blázny. Místní se koupou jen ve vyhřívaném bazénu. Večer dorážíme do Interlaken. Zajíždíme do kempu, ale je to na nás moc velká snobárna, dívají se na nás divně. Kromě toho je trávník příšerně mokrý, takže na něm nelze postavit ani přístřešek. Večeříme a hrdě odjíždíme. Spíme na parkovišti u silnice a je nám fajn.
Ujeto: 311 km


Středa 30.7.1997

Vstáváme před sedmou hodinou. Je nádherně - pod námi jezero, naproti třpyt alpských velikánů. Po snídani Josef postrádá kuklu. Všechno jsme obrátili naruby a verdikt je jednoznačný: buď je v kempu nebo v p....  Je po osmé hodině, kemp ještě spí a kukla leží uprostřed trávníku a čeká na páníčka. S vylepšenou náladou zkoušíme přejet první velký průsmyk - Juan pass. Jde to nezvykle hladce, jen poněkud budíme pozornost. Odpoledne příjíždíme k Ženevskému jezeru. Připadáme si jak v Monte Carlu. Je opravdu horko a nemůžeme se dočkat až se vykoupeme. Zklamání nebere konce. Ještě 200 metrů od břehu se stále procházíme a motáme do chaluh. Plavat se prakticky nedá. Večer přijíždíme hranici do Francie. Spíme v lese na odpočívadle, děsí nás poněkud ochočená liška, která loudí náš Luncheon Meat.
Ujeto: 240 km


Čtvrtek 31.7.1997

Dnes je na programu Mont Blanc. Bohužel nám nechtějí vzít Velorexy do lanovky, i když svorně tvrdíme, že jsou to batohy. Nahoře je -1° Celsia, trošku nezvyk. Výhled je však úžasný - stálo to zato. Odpoledne vjíždíme tunelem (12 km) do Itálie a ještě k večeru stoupáme 37 kilometrů průsmykem Sv. Bernarda (2469 m.n.m.) zpět do Švýcarska. Na vrcolu stavíme sněhuláky na kapotách.
Ujeto: 216 km


Pátek 1.8.1997

Prší. Jedeme se podívat na nejvýše položenou přehradu v Evropě s druhou nejvyšší přehradní hrází na světě - Grand Dixans. Posledních 7 kilometrů stoupáme prudkými serpentinami na jedničku a shodujeme se na tom, že takové stoupání jsme nikdy s Velorexy nejeli. Ale ta přehrada za to stojí. Vracíme se do města Sion, kterému dominuje krásný hrad a ujíždíme směrem na Chur. V cestě nám však stojí obávaný Furka pass (2431 m.n.m.). Stoupání je neskutečně dlouhé, ale krásné. Na vrcholu je okolo nuly a všechno je zahaleno v mracích. Horší je klesání. Silnice postrádá svodidla, místy jsou v obzvláště  nebezpečných místech vyskládány nabarvené kameny, ale ne nijak moc, tak jeden na tři metry silnice, takže nic příjemného. Sotva sjedeme dolů, je tu Oberal pass (2044 m.n.m.). Tma nás zastihla připravené na parkovišti nad horským potokem, ve kterém se Josef málem vykoupal, když se šel umýt.
Ujeto: 255.8 km


Sobota 2.8.1997

Po vyšplhání několiika dvoutisícovek konečně dojíždíme do města Martina - hranice s Rakouskem. Josefova levá přední pneumatika už nevypadá nejlépe, máme obavy z celníků. Projíždíme bez problémů, zdoláváme Innsbruck a míříme ke Grossglockneru. U obce Wald je na silnici budka a závora. Po zaplacení 30 DM by nás pustili dál, jinak musíme 12 kilometrů přes údolí. Samozřejmě se nám nechce platit, zvlášť když zjišťujeme, že ten placený úsek měří 15 kilometrů. Sjíždíme do údolí. Ze začátku je to legrace, později se klesání přiostřuje na 17°. Velorex zvládne všechno. Naštěstí to nemusíme šplhat zpátky, silnice se napojuje v údolí. Za šera dojíždíme do městečka Fusch pod Grossglocknerem.
Ujeto: 486 km


Neděle 3.8.1997
    
Vstáváme nezvykle brzo a vyjíždíme pokořit Grossglockner. Prodavač vstupenek nejdříve nevěřícně prohlíží stroje a naprosto nepokrytě nevěří, že bychom mohli vyjet nahoru, natož to ubrzdit dolů. Po ujištění, že jsme vyjeli na Sv. Bernarda nám prodává lístky a poučení, jak sjíždět kopce s vozidlem vybaveným dvoutaktem. Patrně jako první na světě jsme s Velorexy vyjeli na najvýše položenou horskou silnici v Evropě (2571 m.n.m.). Nutno dodat, že proti stoupání na Grand Dixans to byla procházka růžovým sadem...
Reakce lidí jsou fantastické. Prostě nevěří. V jednom místě dojíždíme naší Karosu. Robertovi se daří předjet, Pepík musel zastavit, nedokázal jet tak pomalu. Celé dopoledne projíždíme rezervací až k vyhlídce France Josefa (2369 m.n.m.). V poledne bohužel musíme sjet dolů - tlačí nás čas. Obědváme a ujíždíme na Salzburg, Linz do Dolního Dvořiště. Celníci jsou sympaťáci, povídalo by se skvěle, ale musíme dál. Do Prahy přijíždíme po druhé hodině ranní.
Ujeto: 634 km     Alpy jsou krásné, ale od volantu Velorexu jsou ještě hezčí. Stálo to za to a rozhodně se sem chceme ještě nekdy vrátit.Dodatek:   

Závady cestou vzniklé:
- přetržené lanko spojky
- povolená zátka pod sytičovou tryskou
- uklepaný kabel dobíjení