Velorexem do Anglie - doplněno - Velorexy.CZ - vše o tříkolkách Velorex

Léta páně 1999 jsem si splnil svůj dětský sen a po zcestování celé naší vlasti kdy jsem návštívil několikero majitelů velorexů kteří se rohodli se svého stroje zbavit, jsem zakoupil v Sedmihorkách od pana Rezka stroj 350/16 se „spací úpravou“. Měl najeto od generálky 18000km a nebyl nijak perfektní, ale majitel s ním údajně jezdil pravidelně dlouhé štreky což mne spolu s šestým smyslem přesvědčilo pro tento stroj.

Odklopný koš byl nahrazen čímsi větším krabicovitého tvaru, skutečně jsem v tom několikrát přespal, ale poté z estetických důvodů dosadil původní koš který jsem dostal s velorexem také.

Jelikož jsem ale tou dobou bydlel na Britských ostrovech a ještě tam rok hodlal setrvat, a zároveň jsem věděl že si svůj život bez svého stroje nablízku nedovedu představit, čekala mě dlouhá a nebezpečná cesta přes Evropu i přes kanál. Úskalí spočívalo kromě jiného v mojí naprosté neznalosti motorů jakéhokoli druhu. Seřídil jsem si brzdy a namazal řetěz a tím jsem končil.

Na podzim 1999 jsem vyrazil (Z Prahy). Využil jsem skutečnosti že dovozci ojetin ze západu jezdí od nás prázdní. Jeden mi nezištně nabídl svezení na valníku někam k Norimberku. V Praze jsem ještě naložil rozebraný náhradní motor a na krabicovitou nástavbu přikurtoval standardní koš abych ho pak mohl dosadit.

Na Rudné jsem se nalodil na valník a ten opustil na Rozvadově, aby neměli kecy že vyvážim vozidlo či tak něco. U boudy něměckého pohraničníka mi to chcíplo, pomáhal mi tlačit. Pak zpět na valník a zbytek noci v obavách z jízdy po vlastní ose, vzhledem k problémům převalit se přes hranici.
Ale ráno moudřejší večera a na odpočívadle u dálnice jsem provedl roll-off a úspěšný zážeh+start a vyrazil na západ.

První problém. Na rovné dálnici najednou z ničeho nic přestal pálit jeden válec. Opustil jsem dálnici a zkoumal vizuelně motor. Tenkrát jsme o motorech opravdu nevěděl skoro nic. Viděl jsme to černě. Na motoru jsme teda neviděl nic. Ale vzápětí zastavil kolega motorista a ptal se (asi, němčinou moc nevládnu) zdali nemám potíže. Naznačil jsme že ano, on vyšrouboval svíčky, jedna byla zadělaná...a on nelenil, zašrouboval jí do svého audi, protůroval motor, čistou mi jí vrátil do velorexu a já pokračoval již bez problému dál. Tímto mu zde děkuju. Teda: Danke schon!

Druhá lapálie..blížil jsem se nezadržitelně k hranicím Lucembursého velkoknížectví. Nezadržitelně sice teda ano, ale jen asi 40km/h rychlostí, maj tam nějaký krpály a bylo vedro, velorex pěkně naloženej...předjížděly mne v kopci kamiony...nic moc. Pak mě ale předjelo policejní auto s blikajícím nápisem (asi něco jako >follow me< v němčině), zajeli jsme do odst. pruhu, pokoušeli se bezúspěšně komunikovat, pak jsem za nim jel na stanici kde se u stroje seběhl houf policistů a mě zavedli do kanceláře a zkoumali doklady. Pak mě vypustili s tim že nemam pokračovat dál po dálnici.
Tak jsem to vzal do okresce, ale brzo mi bylo jasný že takhle bych dojel leda do pytle a tak jsem vhledem k blízkosti Lucemburska zase risknul dálnici, už bez problému. Pěkně mě po celodenní jízdě z hluku bolela palice a tak jsem byl vděčnej že mi angličani kterýjsem potkal na odpočívadle pujčili hluchátka. A navíc mi pak byl Hugh jakozto strojař nápomocnej i pozdějiv Anglii – bydlel totiž náhodou nedaleko.
Dalšíden jsem dobil Belgii ale kolem 23,00 jsem na širé dálnici píchnul zadní kolo. Měl jsem náhr. Duši a plášť ale ne potřebný nářadí natož pak schopnosti. Zato taky vybitej mobil, privolal jsem teda zlutyho andela tim telefonem co jsou u dalnice. Ten si s tim poradil temer hrave i kdyz velorex v zivote nevidel a byt jsme komunikovali zrejme Vlamstinou. Horsi bylo ze cela sranda byla v prepoctu za asi 3000kc.
Dal uz mne druhy den cakala jen zacpa na dalnici a vecer uz pristav a trajekt, American ktery chtel muj stroj koupit, celnice, nocovani v Londyne (mili lide u jejichž baraku jsem nocoval mne rano pozvali na snidani a umyt se), odpoledne cil – Ramsey(45km od Cambridge).

A co dál?

Prošel jsem v Anglii technickou a registroval si zdejší SPZ (povinne ručení v přepočtu stálo na rok asi 40 000).

A pak po roce cesta zpět, samozřejmě taky žádná nuda, ale zase někdy jindy, loučím se s vámi a snad se brzy podělím o další zážitky.

Michal