Vietnamci jsou všude - cestopis Ivo Fajmana do Kanady V. | |
 autor:  19. 6. 2003přečteno: 11891 xfoto: 3známka: - |
| Ctvrtek jsem zacal ponekud neobvykle - vstal jsem uz po seste
hodine, abych mel klid a cas vyporadat se s internetem (mel jsem
nejake ukoly jeste z Ceska, tak jsem se toho chtel zbavit). Objevil
jsem na te mezinarodni siti Radio Valc a tak uz tu nejen mluvim
cesky, ale i skoro cely den poslouicham ceske pisnicky ... Pokrok se
proste neda a neda zastavit ... 8-)
Cestou na obed jsem se usmal na jednu starsi pani v aute, a ta -
stastna ze narazila na spriznenou dusi - otevrela dvere a zahrnula
mne tolika slovicky, ze jsem nevahal, s jeste vetsim usmevem vykrocil
smerem k ni, blahosklone se sehnul a pronesl neco ve smyslu:
"Excuse me, its Czech republic, Europe" a ona pochopila ... ze jsem
peknej blbec, kterej neumi anglicky.
K obedu bylo dnes knedlo, vepro, zelo - no to bylo neco pro mne.
Dokonce jsem prekonal vrozeny ostych (je tu neco k smichu!?!) a
pridal si. Po obede jsme si dali zmrzlinu a povidali si o rodine a
zivotnich osudech. Na odpoledne jsem byl necekane pozvan na nakupy -
proc ne.
Jejich Pontiac se jen tezko prizpusoboval obycejnemu chlapiku z
evropskeho kontinentu, nicmene podarilo se. Jizdy mestem v petiproude
silnici, kde tecou kolony aut tam i zpatky jsou zajimave. Dokonce
byli videt takove ty klasicke autobusy co znam z emerickych filmu ...
Zaparkovali jsme u velkeho domu (ten nazev uz jsem zapomnel) a
vesli dovnitr - a ja pochopil proc mluvili o levnych nakupech. Ano,
obrovsky market plny vietnamcu! U nas jsou trznice, tady uz maji cely
velky barak a prodavaji uplne vsechno - od hader (tech nejvic - bez
komentare) pres pouzite nadobi, skrine, gauce, hracky, puzzle,
polstare, proste vsechno. Kdyz jsem si chtel koupit boty a ukazal
svoji nohu jedne vietnamske prodavacce, sla malem do mdlob ... a
blekotala neco jako Gulliver ... cemuz jsem nerozumnel ... 8-)
Pri ceste k autu jsem nasel 1 cent - neco jako u nas desetnik, tak
snad mi prinese stesti ... Cestou zpatky jsem si jako spolujezdec
prohlizel mesto a auta okolo - akorat ten pozdrav Mr.Beana jsem si
odpustil. Jo, a trabanta jsem nevidel ani jednoho!
Az se vratil kamos z prace, sli jsme do garaze, jenze nez jsem si
stacil neco svarit, volal Lionel ze dnes nam nemuze prijit pomoct
(onemocnela mu zena), tak jsme zmenili plany a rozhodli se navstivit
obchod s naradim. Pozadal jsem o moznost ridit, abych se trosku szil
s tou automatickou prevodovkou, a vyrazili jsme. Trosku tady asi
chytnu spatne navyky, protoze zde se u objizdeni prekazky neblika,
ale nejak se s tim vyporadam.
Vcelku bez problemu jsem zaparkoval u toho obchodu a vesli jsme
dovnitr. Nevim jak popsat, ze by tam clovek nasel od nerozbitne
zarovky pres stahovaky, elektricke soucastky, vojensky vyprodej,
lopatu, kompresor, no proste vsechno. Jo, a maji tady spoustu
takovych blbustek jako gumovy navlek pod kolena kdyz clovek dlouho
kleci, obrovsky vyber nerozbitnych bryli (svarecske atd. s designem
supermana), proste bych tam mohl chodit hodiny a porad neco noveho.
Hned vedle byla zastavarna, tak tam jsem vpadl docela rad. Dve
usmevave prodavacky se na nas hned vrhli s vykrikem "Hai", tak jsem
se usmal a rekl totez ... tim se nic nepokazi ... Vyber byl od
pocitacu pres CDcka a domaci naradi taky vseho - jen veskere
elektricke veci jsou zde na 120V (neni tu jako u nas 220V !!!), takze
me by byly celkem k nicemu ...
Cestou zpet jsem exceloval tim, jak znam cestu (ehm, ehm, jen jsme
tudy jeli s jeho rodici z te hrabarny) a u domu tim, ze se opet
vymrstila leva noha zmacknout spojku ...
Do garaze uz nemelo cenu jit, tak jsme si ukrojili meloun a zasli
do prizemi, kde ma televizi - ze si pustime nejake soukrome nahravky
z videa. Vysilani prerusil telefonat - ozvala se jeho dcera ze se na
chvilku stavi. Byl jsem docela rad, ze ji uvidim, protoze o ni vsichni
mluvi (jak tady zavadi ceskou kuchyni do restauraci, kde vari atd.) -
umi docela obstojne cesky, takze komunikace byla v pohode. Docela jsme
se vsichni tri pobavili a domluvili se, ze ji v pondeli pomuzeme v
jejim novem byte s kobercem a pak zajdeme nekam spolecne na obed,
abych taky ochutnal zdejsi - pry hroznou - kuchyni ...
Po jejim odchodu (teda vlastne odjezdu - ve 20 letech uz ma svuj
Chevrolet) jsme se mrkli na historicke zabery ze Studene Loucky (tam
prozival kamos prazdniny a detstvi), ktere natocil pri sve navsteve
Ceske republiky pred asi 10 roky ...
Jeste pred usnutim mne naucil jak na te jeho pocitacove soustave
scanovat, abych si mohl nejake fotky pretahnout do pocitace a potom
poslat za ocean ... a nebo i dal ... No, pak uz jsme jen rozebrali
nejake rodinne zalezitosti a spat jsme sli po jedne hodine.
Perlicka na rozloucenou: nemaji tady vubec kliky. Dvere maji jen
takovou kouli, kterou otocis budto nahoru nebo dolu a otevres. Je to
dost neoprakticke - kdyz ma clovek plne ruce, dvere proste neotevre.
A dverni zamky se zastrckou clovek tady nezamce tim, ze napr. dvakrat
otoci klicem, ale otoci klic jen o 180 stupnu, zastrcka zajede a klic
se vrati zpet ... Vy zirate, my zirame ...
|
Oznámkujte článek jako ve škole: nehodnoceno
Související články:
| |
Provozovatel serveru nenese žádnou zodpovědnost za obsah komentářů. K tomuto článku nebyly vloženy žádné komentáře. Komentáře mohou psát pouze a uživatelé.
|
Zaregistrovat
Verze pro tisk
Odeslat na e-mail)
)
)
Garage sale - cestopis Ivo Fajmana do Kanady XIV.
