Invaze do Polska 2013 aneb Polsko zdolané po druhé
Nebyla to velkolepě pořádaná akce. Ovšem byla to akce zdařilá s přispěním pěkného počasí a dobrých přátel.
Domluvil jsem se s pár přáteli jestli, by nechtěli, v rámci dovolených, vyrazit velorexy do Polska k moři. Nebránilo nic tomu stanovit datum a určit kvótu naší trasy. Vše se převážně jelo podle papírové mapy, jen cíle, případně orientace ve větších městech jsme použili GPS.
Start pro mě byl stanoven na 19. 7. 2013 okolo 9:30. Tento čas a datum byl po naložení velorexu i splněn. Den byl slunečný, silnice dá se říct fajn. Po absolvování 199km náš velorex dorazil na první místo noclehu a také místa setkání s druhou posádkou vyrážející z Ostravy, ke které se přidal polský kamarád Bolek s přáteli.
Slawa
Slawa
První den jízdy 19.7. Liberec -SŁawa 199km Zvětšit mapu
Druhý den ráno jsme se rozloučili s Bolkem a kolegy z Polska a začala ta správná cesta za poznáním. Trasa vedla přes pěkné město Poznaň s cílem noclehu v obci Czaplinek. Poznaň má nádherné staré město, které neušlo našim zrakům.
Tři stroje někde v polsku
po cestě jme narazili na muzeum Polské železnice
Poznaň
Poznaň
Poznaň
Poznaň
Druhý den jízdy 20.7. SŁawa – Czaplinek 261km Zvětšit mapu
„Třetí den a moře stále nikde“ konstatoval jeden kolega. Obec Czaplinek byla vybrána z důvodu návštěv nedalekých rozvalin německého železobetonového opevnění z minulého století. Pás opevnění protínající oblast Borne Sulinowo jsme měli tím pádem kousek. Po důkladném prozkoumání jedné z rozvalin a krátké pauze nebránilo nic vyrazit k dennímu cíly město Świdwin. Zde nás uvítal kamarád Tomek se svým strojem VelorexTS. Tento stroj si sám od ničeho postavil podle obrázků a jednoho zakoupeného vraku, od kterého se mu podařilo odměřit rozměry trubek. Stroj si ne jen sám v garáži postavil, ale absolvoval s ním i testaci a získání platných dokladů a SPZ nutných pro běžný provoz na silnici. Proto jméno VelorexTS. Prostě kdo umí, ten umí. Po přátelském povídání do hluboké noci jsme se domluvili na další trase.
rozvalina německého bunkru
cesta po bunkrech
cesta po bunkrech
cesta po bunkrech
cesta po bunkrech
Třetí den 21.7. Czaplinek – Świdwin 108km Zvětšit mapu
Čtvrtého dne ráno s malou zastávkou na kafe a jízdou v Tomkově velorexu, kde mi stačila pouze jedna rychlost, jsme se, za Tomkova doprovodu, přesunuli do přímořského městečka Pobierowo. Zde jsme měli zajištěné ubytování od kolegyně velorexářsky Iwony. Po zaparkování strojů směřovali stopy našich mokasín k moři. „Konečně moře! “ zvolal Marek a hned blejsknul pár fotek. Aniž bysme někdo tušili, stali jsme se mediálníma hvězdama v místím plátku. Oslovilo nás úzké vedení nedalekého města Rewal jestli, bysme s našimi velorexy zapózovali na molu. Toto se nemohlo odmítnout, kór když před několika dny zde byl pořádán sraz WV brouků a na molo nebyli vpuštěni. Docela zničení po celodenním popojíždění mezi obcemi Pobierovo a Rewal jsme rádi přijali pozvání na skvělou pizzu. Za to hostiteli moc děkujeme. Malé posezení na pláži u moře se zapadajícím sluncem jsme probraly pár lekcí česko-polské konverzace s kolegou velorexářem, co přijel z Poznaně na svatební cestu se svou ženou, se šlo spát.
Tomek poprvé ve velorexu
Pobierowo
Pobierowo
parkování třech velorexu na jednom parkovacím místě
Rewal molo
Rewal
Rewal muzeum miniatůr majáků
Rewal
Rewal
Rewal muzeum miniatůr majáků
Rewal molo
mořská voda na mém velorexu
Rewal muzeum miniatůr majáků
Čtvrtý den 22.7. Świdwin – Pobierowo 88km Zvětšit mapu
Pátý den byl pojat jako odpočinkový. Nikomu z nás se zrovna dvakrát moc nechtělo vstávat a absolvovat několika set kilometrovou trasu, která stejně nebyla v ten den v plánu. Poděkovalo se hostitelce. Po rozloučení s přáteli jsme přejeli kousek podél moře do obce Dźwirzyno. Zde jsem byl už před lety. Takže jsem kemp Biala Mewa dobře znal. Po rozložení stanů jsme šli okusit mořských vln. Voda byla slaná a vlny vysoké. Procházka po pláži byla příjemná. Navečír jsem seznámil účastníky invaze, co budeme dělat následující den.
Dźwirzyno kemp Biela Mewa
Dźwirzyno - Mořééééé
Dźwirzyno
Pátý den 23.7. Pobierowo – Dźwirzyno 65km Zvětšit mapu
Šestého dne jsme si zajeli do Kołobrzegu kouknout, co nového se tam za ta léta událo. Maják a katedrála tam stále stojí. Po zakoupení vstupenek na torpédoborec a malé vyjížďce po moři, jsme si museli dát krapet oraz. Jelikož ne jen mě nebylo z toho houpání nejlépe. To jsme plavali pouze 45 minut a pak dvě hodiny jsem měl divný pocit v žaludku. Spravil to až oběd. Jelikož to bylo kousek zpět do kempu, nebránilo nám nic tomu jít si po příjezdu užít na chvíli moře. Večír padla rohodnutí, Marek musel ráno vyrazit domů, jelikož práce volala.
Sedmý den brzo ráno Marek sbalil stan a vyrazil absolvovat trasu přibližně 700km dlouhou sám domů. Vstával jsem až okolo půl osmé tak, že jeho start jsem prospal. Kvóta byla stanovena, trasa v mapě vyhledána. Nebránilo nám tedy vydat se na delší trasu s cílem mořská kosa Hel. Na to, že to bylo vyhlášené letovisko z jedné strany Gdaňský záliv z druhé Baltické moře, nic moc. Budovy na špici bych vzal bagrem. Přeci jen opuštěné sklady s rozbitýma oknama nebudili moc dobrý dojem. Na špici, mimo těchto budov, byl zbytek polského protiletadlového a protilodního opevnění. Při zpáteční cestě jsme se zastavili na prohlídce polského bunkru umístěného přibližně v půlce kosy. Zde byl znát jiný přístup polského národa k polskému opevnění. Ač se polská armáda v tomto opevnění bránila necelých 40 dnů, bylo v pěkném zachovalém stavu. Po prohlídce jsme vyhledali kemp s bunkrem přímo v jeho areálu. Jelikož byl přímo na pláži, byl jeho vstup a útroby zasypány pískem. Po rozložení stanů, následovala obchůzka po opevnění, které bylo napříč kosou. Skládalo se ze čtyř větších bunkrů a pěchotního opevnění. První byl zmiňovaný na pláži v kempu situovaný na Gdaňský záliv. Druhý a třetí v lesíku mezi pobřežími. Druhý byl vybaven a používán jako muzeum. Bohužel jsme nestihli jeho návštěvu v otevírací době. Třetí byl uzavřen a sloužil jako sklad. Čtvrtý byl na pláži Baltského moře. I tento bunkr byl částečně zasypán mořským pískem a zaplaven přílivovou mořskou vodou. Nebyl uzavřen, tak jsem ho důkladně prozkoumal. Tedy nebylo co zkoumat, v útrobách do dvou třetin písek a kde bylo málo písku, byla voda. Večerní debata co zítra následný spánek.
Osmý den byl věnován hlavně návštěvě města Gdaňsk. Na úpatí Helu jsme natankovali nějaký hnus tak, že velorexům se moc nechtělo. Horké počasí tomu moc nepomáhalo. Po příjezdu do Gdaňska jsme naředili pohonné hmoty čerstvým palivem. Město pěkné a veliké, které má své kouzlo, aniž by bylo přímo u moře. Atmosféra tohoto města kde kostel pro jeho velikost stavěli přes 150 roků, byla nepřekonatelná. Počasí přálo tak, že jsme si užívali dosytnosti sluníčka. Před námi ovšem cesta dlouhá tak, že po prohlídce části starého města nakoupení zásob na cestu, jsme vyrazili přes Polsko blíže k domovu. Zastihl nás letní déšť, který nám změnil místo kempu. Nechtělo se nám totiž stavět stan do mokrého. Proto jsme přeorganizovali trasu k jinému náhradnímu nocování. V těchto končinách nebylo moc z čeho vybírat. Po delším hledání kempu se nám podařilo zakotvit v jachtařském klubu Torpédo. Noc byla vlahá a příjemná.
Devátý den, jehož trasa byla nejdelší z důvodu přiblížení se, co nejvíc k hranicím, nebylo dlouhého ranního rozjímání. Snídaně, složit stany rozloučit se se správcem a hurá do horkého slunečného dne. Trasa dlouhá a úmorná tak, že jsme byli rádi za rovinky, které v Polsku jsou. Motory šly na doraz svého výkonu, pří maximálním přehřátí. Benzín v karburátoru přímo vřel. Při určitých otáčkách docházelo k samozápalům, to ovlivňovalo pravidelnost chodu motoru a komfort jízdy, kterou velorex poskytuje. Olej v převodovce měl už tu správnou fritovací teplotu. Také po příjezdu do kempu ještě hodinu po zastavení nešlo na motor položit ruku. Tento úsek trasy byl náročný, jak pro stroje, tak posádku. Mohu s klidným svědomím říct, že nejnáročnější z celého Polska. Na sluníčku skoro pade, ve stínu, kterého bylo v této části pomálu 37°C. Noc byla horká, spánek krátký.
Torpédo
Torpédo Ráno
Devátý den 27.7. Swiecie - Oborniki Śląskie 338km Zvětšit mapu
Desátý den byl pohodový, trasa se nám dělila, ve Wroclawy odpojil se od nás Honza, co pokračoval na Ostravu. Nám se dařilo projet v horku Polskou pahorkatinu, která nám otevřela pohled na polskou stranu Krkonoš. Podélně cestou k Harrachovu se nám cesta krátila. Motor, jako by cejtil český vzduch, uháněl blíž a blíž k domovu. Vyfrčeli jsme to přes Polské Jakuzyce na hřeben dělící českopolské hranice. Pak už to bylo skoro z kopce. Domů jsme dorazili o půl třetí odpoledne 28. 7. 2013.
Desátý den 28.7. Oborniki Śląskie – Liberec 219km Zvětšit mapu
napasi o nas i místním plátku
odkaz zaslala kolegině Iwona z Pobierowa
Piersza część fotek jest na końcu tej ralacji. To link http://rewal.pl/pl/wiadomosci/item/14944-festiwal-kulinarny-w-niechorzu-smaki-gminy-rewal Pozdrawiam