Do krásného slunného dne jsem se probudil okolo osmé hodiny ráno. Posbíral věci potřebné k srazu velorexů. Sraz byl tentokrát na druhé straně republiky než sraz konaný v Boskovicích. Po malém zmatku jsem vyrazil. Jako spolujezdce jsem měl sebou paní Dášu Kučerovou z f. ZITEX. Cesta nám krásně ubíhala. Dokonce jsem se držel i časového harmonogramu, který jsem si jen tak pro orientaci připravil. V Lounech jsme se zastavili na obídek. A po polknutí jídla jsme se rozjeli do dalek. V této době jsem už pociťoval jak sluníčko pálí. Čím blíže jsme byli cíli tím více pracovnic stalo okolo silnice a culilo se na nás. Pravděpodobně to je pro cizince exotika já bych na ně nevlezl. Cesta se blížila ke konci. Před námi byl už jen strašně dlouhý kopec. Na vrcholu v místě cíle nás přivítala rozhledna. Základna srazu byla uprostřed lesa. Ptáčci cdvrdlikali, hmizáci bzučeli. Na sraz jsem přijel první ač jsem to měl pomalu 250km od domova. Zaparkoval pod strom. Žízeň jsem se hned po příjezdu uhasil půllitrem 10% Gambáčem. Jen jsem ho do sebe vylil měl jsem druhého natočeného. Jakmile se mi přestal lepit jazyk na patro dal jsem řeč. Po pár hodinách se začalo sjíždět. S místníma skauty jsem popíjel až do pul šesté do rána. Na dvě hodiny jsem si schrupnul. A jak jinak probudila mě nějaká havěť která mi chtěla ukousnout hlavu. Pravděpodobně si myslela že jsem už chcíplej a snažila si mě kousek odtáhnout do svého hnízda. Opláchl si levé a pravé oko. Zmapoval jsem situaci kdo a kde je. A tra dá do světa. Chtěl jsem si užít přírody tak jsem se závodu nezúčastnil. Naložil jsem kamaráda K!ma a projeli část trasy.
Při cestě okolo hraničního přechodu jsem se zeptal jestli má K!m občanský průkaz . Tu se zrodil nápad překročit státní hranici v pravé poledne. Přesně ve dvanáct hodin jsem podával občanky do okénka německému celníkoj. Po projetí hranic jsem pořídil foto a už jsem stál s veloušem z druhé strany z němec do Čech. Na hranicích byli dosti zmatení, ale bez problému mě pustili tam i zpět.
Při zpáteční cestě jsem se s K!mem zastavil na stanovišti kde stál převlečen jeden z pořadatelů za příslušníka VB. V příkopě se ještě váleli dva co byli od sluníčka spáleni, že jim šlo pomalu maso od kostí. Příslušník mi dal mi dechnout ,zkontroloval technický stav vozidla. Při této kontrole dorazil místní fotograf a přivezl sníh. Postavil jsem si z něho sněhuláka udělalo se pár fotek . Sníh se pak na stanovišti použil na chlazení nápojů.
Zeptal jsem se K!ma kde ten sníh je a už se tam jelo. S veloušem jsem zajel na místo kde ten sníh byl. Sníh byl asi 5 metrů od silnice a bylo ho tak 10x 10 metrů neváhal jsem ani minutu a zajel přímo na něj. K!im se v něm vyválel aby shladil své tělo. A frčelo se do základního tábora.
V táboře, už čekal Blesk s veloušem a s prosbou jestli mu nemohu kouknout na velouše proč mu nedobíjí. Po důkladném proměření jsem zjistil že bylo špatně ukostřeno relátko. Po odstranění závady jsem dal řeč s panem Stránským. Udělalo se pár fotek do místního tisku . A něco se popilo a taky pojedlo.
Okolo 21:30 mi volal Míla že jim někde u Klášterce umřel motor, ale před smrtí jim stačli sežrat pístní kroužky. Nelenil jsem ani minutu našel Bleska . Autem se jelo k místu kde na nás čekal Vlasta s Mílou a veloušem co se ho mezi tím snažili marně resuscitovat motor. Velouš se zapřáhl a odtáhl do Bleskovi garáže.
Na Blatenském vršku jsme byli okolo 23 hodiny. Dalo se nějaké to pivko ,hodila řeč o zážitcích z prožitého dne a šlo se spát.
Nedělní ráno bylo bez mráčků. Seřadili jsme se do kolony a vyrazilo se do Karlových Varů. Cesta byla pěkně z kopečka tak jsem jen tak lechtal motor. Přišel hřeb srazu průjezd kolonádou. Na konci kolonády se vyhlásilo výsledky. Snad nebyl nikdo kdo by si ze srazu něco neodvezl jelikož cen bylo moc a moc.
Nabral jsem Dášu co mezitím trávila víkend u rodičů. S libereckou posádkou jsme se rozjeli k domovu.
Tímto bych chtěl poděkovat Bleskovi a jeho pomocníkům za moc pěkný sraz který jsem si užil jak zatím žádný jiný
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Betoneček)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
?
Velká rodina an...