Můj první sraz velorexu v životě
Rozhodl jsem se popsat mé první dojmy z mého prvního srazu co se konal Boskovicích. Bylo to nekdy koncem minulého století. Sraz co pořadala skupinka nadšencu z Boskovic a mozná i okolí byl v pořadí druhej. Tehdy nás z Liberecka vyrazilo v pátek okolo desáté dopoledne tuším 12 posádek. Po cestě se k nám přidali jěště dva stroje. Hned od začátku se průběžně něco opravovalo a sem tam něco i upadlo. Pokud to nešlo přišroubovat zpět nebo to nebylo až tak důležité tak se to řešilo buď odhozením do příkopu a při zpětné cestě se to vyzvedlo. Menší části se ukládalo někam do vozitka, případně použitím nám dostupných izolačních pásek či drátů vázalo zpět. Takto se pokračovalo pomalu ale jistě k Boskovicím. Naše stroje nepatřili k leštěnkám ani k nějakým opraveným kouskům jako je to dnes. Prostě stroj co se do něj jen nalil benzín a olej trochu se pošilo rozpadlých plachet, aby tam za nepřízně počasí tolika neteklo případně cáry koženky neplandaly jen tak při jízdě, nic víc. Všechny opravy se děly po cestě. Jak to tak bejvá čím více strojů tím více závad. To nás doprovázelo celých cca 250 km a čtrnáct a půl hodiny. Nebyla ani doba GPS navigací tak že papírová mapa nevalného rozlišení podobného jako má globus dělala své. Jelikož jsme se snažili jezdit po okrskách a tím se vyhejbat hlavním tahům sem tam se i bloudilo. Co 50 km se dolejval do převodovky jednoho mého stroje pomalu litr oleje. Trochu měl chabrus gufera na klice. Okolo dvacáté hodiny jsme byli kousek za Vysokým Mýtem tak že nic moc. Stále spolehlivost strojů nebyla dobrá tak že se nedařilo udržet nějakou rychlost. V této akci jsem měl dva stroje ani jeden se nevyhnul opravám. Nenastal ovšem problém s kterým se nedalo něco udělat. Snad nejkurijoznější byla závada netěsnosti plováku. Samotná netěsnost nebyla nic moc ovšem její řešení trochu nepobrala policejní hlídka která nás okolo půl druhé v noci stavěla někde z kraje Letovic. Dnes v tom prostoru stojí benzínová pumpa. Zpět k našemu řešení špatného plováku a policejní hlídce. Velorex s touto závadou byl samozřejmě z mé stáje. Asi nebyl dobře připraven na dalekou cestu ze severu Čech na jižní Moravu. Aby se s velorexem dalo dojet do Boskovic vyndal se vadný plovák, aby byl větší prostor na benzín pak už se jen spolujezdec zapínal a vypíníl benzín dle potřeby. Aby to mohl provádět a dosáhl na kohoutek umístěný na nádrži ležel hlavou v klíně řidiči. Velorex jel tak jako když ne. Sem tam vybočil i z řady směr příkop, když to vypadalo že se nestačlo zapnout či vypnout včas benzín. Tento styl jízdy vedl policejní hlídku k zastavení kolony strojů a následné kontrole. Jak komentovali to co viděli ve stroji nevím, ale těžko uvěřit když slečna má zabořenou hlavu v řídičově klíně na svou obhajobu co tam dělá řekla „ coby ?! já tu jen zapínám a vypínám benzín“. Cesta do Boskovic už se chýlila ke konci okolo půl třetí se dorazilo před penzion zlatá růže. Tam kupodivu ještě z Kostíkovic kluků někdo byl. Jelikož všude bylo zavřeno tak nás ubytovali někde v lesích na jejich chalupě. Ráno v sobotu se vyrazilo dolů z kopců a lesů do Boskovic. Tam už bylo seřazeno pár strojů na přilehlém parkovišti. Jelikož nám cestou došlo dost podstatných náhradních dílů muselo se improvizovat. Naštěstí se podařilo od človíčka co uprostřed parkoviště skládal velorexe co vyložil z dvanácettrosky půjčit karburátor. A pak už nebyl se strojem větší problém. Jen ten že závodní stroje a to naše stoje nezi ně určitě patřili šli jen na roztláčku :-). Kdo to byl onen človíček co se mu cca 12 km od Tábora kde bydlel a od kud vyrážel a pujčil nám karburátor byl? Kdo jinej než Štěpán z Tábora. Co se mu stalo? Prostě zadřel motor. Ovšem improvizoval a nevzdal to. Nějak se dopravil domů vzal dvanácet trosku nahradní motor. Někde po ceste naložil velouše, který se samo sebou celej do dvanácettrosky nevešel tak ho částečně rozebral, aby ho mohl naložit a dorazit do Boskovic. Nikdy není až tak důležité vyhrát, ale zůčastnit se a pokecat s dobrejma lidičkama. I v tomto duchu se vedl i závod doprovázenej různejma disciplínama. Sobota už proběhla bez větších závad na strojích. Podvečer se naše uspěchy trochu oslavili a dalšího dne v neděli se vyčkalo na vyhlášení výsledků, které bylo na náměstí. Dokonce člen naší výpravy z Liberce byl na druhém místě a to se cení.
Cesta domů proběhla s malejma zastávkama na dolití oleje do převodovky už na pohodu.
I když dnes jsem mohu říct že už ostřílený matador ve velorexí branži. Tak jsem tímto chtěl nastínit že i já měl nějaké ty začátky asi jako každý. Ovšem nebál jsem se toho a podpora kamarádů mě vedla k tomu zdokonalovat svůj stroj a své poznatky uveřejnit zde na webu pro začínající velorexáře.
Pro mě prvni sraz jinak II. v Boskovicich a hned se umistil T.Čihacek na stupni výtězů .Rozhovor s TV Prima