Srazík co okolo Železného Brodu už tradičně pořádá pan Havrda a čz Veterán Team se vydařil jako vždy na výbornou.
Na tomto srazu se scházejí slušní lidé. Pohybující se převážně na dvoukolejch strojích, ale to nevylučuje, že by neměli někde doma i čtyřkolového miláčka.
Sraz má své kouzlo už jen že se pořádá v pěkném prostředí někde mezi Jizerskými horami a Krkonoši. Vždy je volena trasa jak na délku i na obtížnost tak aby ji zvládl i nizkoobsahovej stroj.
Připravoval jsem se ne moc důkladně na den kdy to mělo vypuknout.s tím že je to kousek a tak není potřeba věnovat tolik pozornosti strojům. Obvolal jsem známé a kamarády jestli nechtějí také přijet. Byl to dvoudenní sraz zacínající v pátek co jsme si protáhli až do neděle. Na mé emaily a smsky případné telefonáty se ozval kamarád Řepa co se nejmenuje Pepa .
Jak pak popisoval trasu tak koukl do mapy a zjistil že Huntířov je kousek od Děčína. A tak si naplánoval trasu. Ovšem jsem ho vyvedl z omylu že existuje ještě nějaký jiný Huntířov a to o cca 150km dál. To ho ovšem nechalo klidného a nasměroval svého velorexe s motorem o obsahu 250ccm. S tím že mám připravit špalíčky na hru co se hrála v době Lipnice 2009 ve vísce na návsi
Vyjezd z liberce jsem si přizpůsobil tak abychom se nějak na trase setkali. Ujistil jsem se po telefonickém hovoru kde asi tak Řepa je a vyrazilo se dvěma stroji a to mou expediční 350 a květovanou 175. Kupodivu cesta se zasekla uz po deseti kilometrech.
vyměna řetězu
Mé 350 se rozpojil řetěz v Jablonci nad Nisou na kruháči ulic U zeleného stromu ,Pražská a 5.května.
Náhradní spojka nebyla po ruce tak následoval bleskovej přesun 175 zpět do Liberce tam jsem popadl jinej řetěz a upaloval zpět do Jablonce nad Nisou. Nedá se svítit ač málo udržovaná a v podstatě bez přípravy ta 175 je spolehlivá. Vytáhl jsem jí v den jízdy po více jak roce ze stodoly( naposled absolvovala Lipnici2009 ) dal do ní baterku zmáčkl páčku dynamospouštěče a už jela. Benzín v ní ještě nějaký byl z předchozího roku. Po příjezdu jsem hned začal nasazovat řetěz a v té chvíli dorazil i řepa po více jak sedmihodinové jízdě. Řetěz byl nasazen docela rychle.
Po příjezdu řepy
A pohračovalo se do Huntířovské sokolovny.
Jelikož nebylo jasné jestli bude pěkné počasí nebo bude pršet jsem do velorexu 175 přidělal i takovej ten rychlej přístřešek made in china. Také jsem měl naložené řízky a nemohl chybět litinovej gril s nějakým uhlím. Po příjezdu se hnedle postavilo stany a onen přístřešek. Zašlo se na promítání do místní sokolovny se zpestřením poskakujících střídmě oblečených mladých holek. Něco se popilo s tím že se bralo na zřetel následující den kdy se musí řídit a urazit nějaký ten kilometr přitom se hrála ona špalíčková hra.
Násjedující den v sobotu okolo desáté po snídani vyrazilo na trasu. Sešli se tam celkem 4 velorexy. 250,175, 350 mechanika a 350 hydraulika. Tak že už jen ten čtyřkolovej scházel.
Pokud se tam sejde ještě více velorexů tak by se mohlo i uvažovat o samostanou kategorii . Takhle nevědí kam nás zařadit jednou k motocyklům jednou k automobilům. Ono je to v podstatě jedno velorex je takove Mouto. Jako velorexáři jsme se drželi pohromadě. Někde na trase měl velorexí kolega poruchu tak jsme se mu společnejma silama pomoct. Nakonec pokroucenej záchyt brzdné reaxce a utržené zadní brzdové lanko se podařilo opravit. Kolega překvapen kolik toho člověk veze ve velorexu ať už je to nářadí nebo jen díly a přípravky potřebné k opravám svépomocí na cestě. Po asi půlhodinové opravě se pokračovalo dohnat kolonu přátel modrého dýmu. To se nám podařilo kousek od přehrady Souš. Tam se k nám přidal kamarád co si přivezl stroj BMW z mezivalečnejch roků.
Jarda se svojim BMW
Trasa pokračovala bez problému v takovém mírném pošmournu až do cile ale nepršelo.
Po příjezdu se vyčkalo na vyhlášení výsledků. Mezitím jsme poklidili naše doupě a připravili se na jízdu. Řepa jako nejvzdálenější účastník dostal za to i patřičné ohodnocení. Někdy při vyhlašování výsledků mi volal kamarád Plavák co semnou absolvoval už dvakrát Maďarsko v letech 2009 a 2010 že mu mumřela jeho Džavasaky 350 za Mladou Boleslaví. Přesněji u letadla směrem na Turnov. Domluvil jsem mu odvoz do opravného depa k Jardoj do Lítkovic
Naše trasa s piloty já, Řepa a Gombis
pokračovala přes Turnov, Česky ráj k Jardovi co má také velorexe do Lítkovíc u Kněžmostu . Tam na nás už čekala pečínka. Poklábosilo se a unaveni jsme ulehli do pelechu. Ráno nás probudil hafan co mu byla dlouhá chvíle. Posnídalo se a s malou zastávkou u kamarada Petra
se rozhodlo že Gombis pojede směr Liberec a ja s Plavákem vyprovodím Řepu kousek za Litoměřice k Čarodějoj. Tam se po prohlídce hradu a domluvení co a jak ma Čaroděj připravit abych mu to při příštím setkání dal do cajku jeho dobíjení ve velorexu rozjeli k domovu.
Tento sraz a jiné jim předcházející z dílny Havrdovců neměl chyb a už se těším na další.