Kde kdo si přeje stroj jménem Velorex. Otázka je co je pro jeho legální získání udělat. Je to o penězích a také o štěstí. Ta tam je doba kdy se vraku či pojízdného kousku lidé spíše zbavovali za pár piv v hospodě nebo se po někom zdědil. Stejně tak to bylo před lety s Trabanty. Každej se Trábika bezhlavě zbavoval. Za pár roků se vyšplhala cena z nuly na desetitisíce. Dnes se musí za velorex, ale ne jen za něj platit nejlépe penězi a nemalejch částek. Ani já Lexe neměl zadarmo. Jelikož pytel brambor a dvě slepice k tomu dnes už nikdo nechce. Našel jsem si inzerát zjistil co a jak si jeho majitel představuje. Kolik za něj chce. Ani jazyková bariéra mezi mnou a prodávajícím se nějak prolomila a našli jsme nakonec společnou řeč a to řeč peněz. Když mi poslal mnoho mnou požadovanejch fotografii i s tím, že má velorex nějaké doklady vyhodnotil jsem situaci a domluvil, že si pro něj dojedu. V zahraničí jsem byl už párkrát. Velorex jak jsem psal měl už svého majitele tak nebylo co řešit. Jak to tak bejvá s doklady u nás tak i v zahraničí není to vždy jednoduché. I to se následně překonalo a uvedlo zas do správných kolejí.
Vyrazilo se brzo ráno s ohledem na vzdálenost co se musí urazit tam i zpět. Cesta byla dosti zdlouhavá ono urazit stovky kilometrů po nevalné komunikaci napříč Polskem není nic moc. Sice na stupni rozbitých silnic je polsko první, ale naše komunikace se stavem rychle přibližují k polskému standardu. Příjezd do Wroclawy, „jak Poláci říkají že je to brána do Polska“ , hlídají dva sovětské tanky vzor T34/85. Když jsem prohodil, že je jich posádka při dobívání Evropy radši došla do Berlína pěšky. Jelikož už byla tak vydrkotaná z cest. Tak se posádka auta co jela semnou začala smát až jsme museli na chvilku zastavit. Silnice v hlavních městech je jedna díra vedle druhé. Nehledě na to že tam jezdí tramvaje i naší výroby. Představa že bych si dovezl auto z Polska byla trochu nereálná. Na takovém, autě musí bejt vmlácené snad úplně všechno kór když majitel bydlí v nějakém větším městě. Náš vůz trpěl také nedalo se totiž dírám vyhnout. Navigace se opravdu vyplatila při průjezdy městy. Sem tam jsme odbočili trochu z cesty a ztraceni na věky jsme tam opravdu bejt nechtěli. Na místo převzetí stroje se přijelo okolo druhé hodiny naloženo bylo rychle. Smlouva byla už připravená jen se jí podepsalo. Potřáslo se pravicí a pomaleji se jelo k domovu. Do garáže se dorazilo pozdě k večeru. Lehčí o několik desítek tisíc s pocitem že jsem někomu udělal radost jsem vyřízeném ulehl k spánku. Toto jsou nemalá úskalí dovozu a oběť získání velorexu.
Jméno adresáře "Nálezový stav" je trochu divné když jsem nenalezl ale koupil :-) jiná volba tu ovšem není :-(
Při čtení tohoto článku jsem se musel zasmát. .."pytel brambor a dvě slepice k tomu dnes už nikdo nechce." To by byl kup . Jo jo je to dnes jen o penězích a nemalých částek.