Velorexčundr 2013
Tak o této akci jsem jsem vůbec neměla tušení, snad jsem dříve zahlédla název na stránkách, ale neměla představu co by to mohlo obnášet. Když nám teda známý, velorexář přeposlal pozvánku a plán cesty, hned mě tu zaujalo. Ale koukala jsem na to smutně - dovolená už skoro žádná ( a určitě ne v tomto termínu), peněz taky málo ( ale to vlastně pořád) a technický stav Škatulínka taky nic moc.
Ale porovnala jsem plán cesty s našimi šichtami a zjistila, že hned ze začátku čundru, kdy se bude jezdit nejblíže k nám, mám jeden den volna, takže by jsme to mohli aspoň zkusit. Po telefonickém ověření, jestli se můžeme na chvilku přidat, jsme se začali balit. Vyrazili jsme se synem ,manžel měl ranní šichty, ale slíbil že nám na zpáteční cestu pojede naproti. Vyjeli jsme už ve čtvrtek odpoledne směr Moravský Beroun. Už jsem tuto trasu sice jela, ale neuvědomila jsem si jaké kopce na nás čekají a jaká paráda je bude vyjet a sjet se Škatulínkem. Nahoru jsme oprášili i jedničku a dolů..... - brzdili jsme očima, ušima, ručkou - prostě čím to jen šlo. Ale jinak se jelo pěkně, provoz byl minimální a za chvíli jsme byli v Berouně. Přivítání super, parta chlapů snad poprvé viděla za volantem velorexu ženskou. Popovídali jsme, trošku se posilnili, udělali si se synem procházku večerním městečkem a byl čas zalézt na kutě ať jsme ráno svěží. Přespali jsme v místní základní škole v tělocvičně, ráno nás čekala parádní snídaně a už jsme se šikovali k odjezdu. Malý okruh Moravským Berounem a pak vzhůru na cesty. Navštívili jsme pár hezkých i zajímavých míst, a můžu říct, je to tedy paráda, stát se součástí kolony skoro dvaceti velorexů.
Poslední zastávka byla v muzeu praček v Holčicích. Prohlédli jsme si exponáty a rozhodli se jet ještě s ostatními do kempu, kde budou trávit další noc. Občerstvíme se, rozloučíme a pojedem domů. Nasednem do velorexu, zmáčknu spojku jednou, podruhé - a problém - prasklá spojková trubka. Nabízenou pomoc jsme odmítli ať zbytečně nezdržujem, vždyť už nás musí každou chvíli dojet manžel. Sotva přijel,nasedli se synem do auta a honem zpátky do města pro novou hadičku. V Krnově zastihli majitele už zamykajícího servis a přiměli ho k prodeji náhradní hadičky - originál to sice nebyl ale hlavně že pasuje. Oprava byla rychlá, tak ještě zkusíme za ostatními do kempu - no kdybych neviděla že tam odjíždějí a zpátky nejedou, tak to nejspíš v polovině cesty otočíme, cestička čím dál tím užší, klikatící se lesem a místy už připomíná pěšinku. Ale výpravu jsme našli a mohli se občerstvit a pořádně se rozloučit. Domů jsme dorazili až za tmy. A momentálním hnacím motorem našich oprav je vyhlídka na letošní ročník Velorexčundru. Tak doufám že vše vyjde a budeme se moci zúčastnit celé výpravy.