Tak jsem dnes přišel ke svému speciálnímu znaku jako "slepý k houslím". Doslova a do písmene. Jsem dost neznalý, místy alespoň opatrný, a tak se stalo, že jsem posbíral kdysi dávno úlomky koženky z rámu, které volně ležely u kostry a uložil je co by nepotřené, nevyužitelné, nicméně z neznámých důvodů neodhozené rovnou do popelnice (asi z nějakého vnuknutí), do regálu k nepořádku v garáži. Svého času jsem provedl pouze očistu části koženky pro snahu nalézt nějaký smysluplný kousek barvy. Tehdy jsem přišel na cípek, který kvůli vpichům od jehly jevil známky překrytí obšívkou a tudíž skýtal vzorek barvy v "původním" UV a prachem nepoškozeném odstínu. Jiného významu jsem v něm nehledal.
Letošní rok byl zvláštní. Romanovi Olexovi se podařilo zrenovovat tento ojedinělý typ tříkolky do překrásného a bezvadného stavu. Pošimralo to moji touhu pohnout i s mým "staroušem" ve stodole, který byl do té doby obtěžován krom prachu, sena a koroze i kusem kmene černého bezu. Po odhalení zrenovovaného Os-kara 53 v Blansku jsem nemyslel než na návrat domů a na stodolu, zašel tam a nekompromisně jsem kmínek keře odstranil a chvíli se koukal zasněně na ten sbor, s nadějí na světlou budoucnost. A teď již zlehka sháním po burzách potřebné díly a chystám se pískovat rám. :)
Ale to není vše. Dnes jsem se pustil, ze zcela jiných důvodů, do mírného úklidu sklepa a garáže, kudy bude zanedlouho putovat technologie k topení. Přitom jsem opět narazil na cárky kožanky v regálu. Koukl jsem na jeden z nich a náhle se stalo to, co jsem nepředpokládal ani po té, co jsem letos v létě zjistil, že jsem majitelem stroje, který se může těšit místo na nápisek VELOREX na znak Sférického trojúhelníku.
Vzal jsem dva úlomky k sobě a mozajka dala náhle smysl. Zcela jsem užasl, rychle přidal třetí kousek a ejhle, Sférický trojúhelník je na světě. Sesbírán z kousků, nikdy neviděn přímo na kostře, nemám slov.
Zatím jsem kousky omyl čistidlem, namočil do horké vody, aby změkly, narovnal na karton a zatížil. První foto je jen ze zadní strany, až to vyschne, tak to zkusím slepit a otočím.
Rozměry trojúhelníku jsou cca 18x15cm.
PS: pokud by byl někdo zvědavý a jestli to pomůže /přiznám se že mě ne/, tak zde je odkaz na pár informací o tomto pojmu
Těm, kteří jsou blízcí poetice věcí a tak, doporučuji písně Oldřicha Janoty... Ač "starý" pán, věčně mladý... z textů např.: "jakpak je na dvoře v noci, co věci..." to jsou přesně ty atmosféry starých kůlen, které čekají na naši tajnou posvátnou návštěvu, kdy se tají dech a v koutě se zjeví třeba kostra Oskara nebo zetky (ne Maxmiliána Drába :-D ...
Nacházím Tvůj adresář a inspirován záhadou odvažuji se obnažit nesdělitelné myšlenky, které mnozí z nás znají - starý, léta nepoužívaný tlumič výfuku dvoutaktu - znáte tu vůni? Tu směs karbonu, oleje, benzínu a NĚČEHO? Také je potají ve stodole očicháváte? A taková nádrž staré motorky, sejmeš víčko, pokradmu se rozhlédneš a letmo nasaješ atmosféru cest... a "mravenci" Ti lezou od zátylku až po paty... staré karburátory, ani nevíš z čeho, a jak jemně voní... A když na jaře ucítíš tu vůni dvoutaktu, co projede po ulici, třeba babeta, přiznej, že to nejsou květiny a ptáci, ale touha jít do garáže a vyjet je, to, co znamená jaro... Lidská touha létat - motorky ji naplnily jen částěčně, ony jen jezdí, ač to není málo, ale VELOREX se této touze přiblížil nečekaně blíž - ač nemířil na nejvyšší cíle, ty přesto padly zasaženy se strojem, který je něco mezi pozemním vozidlem a kokpitem letadla, co si budem nalhávat, že... !?
... a ještě si vzpomínám na zážitek, kdy jsem Jawu 175 z r. 1937 tlačil jako gynazista v roce cca 85 asi 30 km do olomouce na sedátku kola, na kterem jsem ji našel... a kostru maneta 90 ccm a pak taky 150 zetku z Chvákovic... to je ta pravá radost, tyhle vůně...posílám Vám to vše k usmíření...