"Tak bych zase rád jel na sraz, do Bukovan", pohrával jsem si celé léto s touto myšlenkou, přestože situace velí střídmosti a Rudolf tak nějak pocitově jede z posledních sil a přesluhuje jisté dílčí servisní úkony /nikoliv ale bezpečnostní/. Jakkoliv u veteránů obecně a u hadráků snad zvlášt, platí to okřídlené " sednu do toho, ale jestli dojedu, to se neví" , v případě mé tříkolky to snad platí obzvláště / praskající dráty v kolech, spojka atd...., jakýsi prapodivný šotek v elektrice , momentálně snad vyřešený repasí favoriťáského alternátoru /, mne už delší dobu znervózňuje a je předzvěstí větší odstávky, kterou oddaluju, abych se alespoň tu a tam mohl projet. Já to prostě potřebuju jako "koza drbání", abych si přetřásl kosti ze zablokovaných pozic a taky, tzv. "dobít si aspoň trochu baterky....." . A až se do toho hrábne, zajisté budou tisíce lítat, jak to dnes chodí, klika, výbrus.........
A tak jsem se tak nějak nachystal a vzal to už předem s takovým tím flegmatickým přístupem, nějak to dopadne, byť ten stres tam byl, protože čím míň se s tím jezdí, tím horší to vlastně je.. A nedávné problémy i se samotným dynamákem tomu nepřidaly už vůbec..... Možná to znáte taky.......
Původní verze byla, přidat se hodinu po pátečním poledni k Honzovi z Blanska a Paldovi, mířícímu přes Drahanskou vrchovinu od Plumlova. Ale časování mě vůbec nejde a čím su starší, tím víc... a doma ještě něco povinností, takže touha po pohodovém výletu se rozplynula a stíhací jízda se chtě nechtě stala realitou.....
Nakonec jsem se s více než hodinovým zpožděním odpichl od domu za pomocí navigátora napájeného (kolegou Bagrem opraveným) alternátorem a s utopencama na místě spolujezdce + pár krámama jsem se vydal na cca 190km svižné cca 4 hodinové jízdy. Původní záměr trasy, jet přes Jihlavu, jsem změnil, ve snaze dojet někde po trase odpočívající hlídku jedoucí ve značném předstihu. Po pár km jsem ještě musel stavět a kontrolovat zapalování, kde se objevil renonc, který se musel vzhledem k porci čekajících km pořešit , pak už jen dotankovat a držet motor v patřičných točkách, abych do Bukovan trefil ještě do tmy. Ale minuty naskakovaly......Navigace mi dost pomáhá, i když občas jsem její trasování musel mírně ohýbat a mapy mám zastaralé, takže jízda polem tu a tam nechyběla.
Ještě téměř za humny jsem si naběhl, když kvůli objížďce v okolí hradu Pernštejn jsem zvolil několikakilometrovou proplítačku s neoznačeným, opět slepým koncem, ale pak už hledání přípojky na celkem projetou trasu nějak chytl a motor naštěstí běžel celkem svižně. Občasné kontrolní hlášení hlídky přede mnou mne před Havlbrodem definitivně ujistily, že bych je nedohnal ani kdybych to hnal chvíli po dálnici, a tak jsem se pak držel jen touhy dojet bez problémů a do tmy.
Cesta po známé trase plynula pěkně, občasné dopravní zádrhele jsem bral sportovně, protože příště ta jízda bude zase pohodlnější. Je patrné, jak se silnice opravují a alespoň ta moje cesta byla po této stránce lepší, jako v dřívějších dobách. Počasí dávalo tušit, že tam hore se něco děje. Po půl sedmé jsem přes Žďár n. Sázavou, Nové Město n. M., Havlíčkův Brod, Humpolec, Vlašim, Benešov dorazil na čerpačku v Bukovanech , doplnil nádrž a za nervózního sledování nebe rychle sjel do areálu výletního hostince, kde se to již hemžilo návštěvníky srazu u stanů, hadráků i v hospůdce. Rychle jsem stavěl stan, avšak zjištění, že ho vlastně nemám jak ukotvit, mne celkem překvapilo a vykolejilo. Naštěstí kamarádi vypomohli, takže než-li se z nebes snesly první kapky vydatného deště, tak jsem už ochutnával "místní" pivo a marně přemýšlel, kde mi ty kolíky ke stanu vypadly..... .
Páteční noc byla, co se ponocování týče, dlouhá a celkem deštivá, což se potvrdilo i nad ránem, kdy pořádné slévák testoval kvalitu stanů a plachet ještě před rozedněním a po něm na hřišti stála mohutná kaluž vody a některé stany byly doslova málem na vodě...... .
O pohodové sobotní ráno jsme ale nepřišli, protože nás nic nerozhází a tak jsme po desáté ranní vyrazili na celodenní pohodové týmové závodění inspirované Saturninem a tu a tam doprovázené opět deštěm. Domácí příprava na téma srazu nebyla a ač film znám a mám velmi v oblibě, paměťové díry v hlavě byly značné, takže v součtu s místy chybějícím štěstím či kapce zručnosti jsme si vysoutěžili krásné poslední místo. Tuším 14 té.... . NO A CO ! .... teda tak jsme se jmenovali a tak to i vzali. Někdo musí být první, i když od konce :))).
Večer zahráli Brkoti a nejen oni, takže neb jak se říká, že basa tvrdí muziku, tak 4 kytary a jedna basa, to byla pořádná hudební a hlavně příjemná "chvíle pro písničku" .... Leckde by to po prvním říjnu nešlo po 22h, nám to vydrželo do tří :o))
Nedělní ráno bylo tradiční, snídaně, vyhlášení výsledků, rozloučení s těmi, kdo už jedou domů a potud to "tradiční".... Ale velká část strojů ještě společně pokračovala na Slapskou přehradu, kde se na druhý pokus podařilo dostat se na prohlídku tamní vodní elektrárny. Jelikož velorexáři si pomáhají, tak džentlmentsky se ti, co to měli blíže, vzdali možnosti jít v první skupině na prohlídku a pustili ty, co to měli dále a čekali téměř hodinu a půl na další vstup.
Bylo to velmi zajímavé a jsem rád, že jsem se toho mohl zúčastnit, byť to znamenalo, že jsem jel zpět opět sám stíhací jízdu s časem a dešťovými přeháňkami.
Od přehrady jsem odjížděl něco před druhou hodinou odpolední. Cesta ubíhala opět dobře, až na občasný déšť, který řidič Velorexu tak nejak nevyhledává. Tekuté stěrače udělaly svou službu a dokonce naplno v okamžiku, kdy mi někde v půli ujeté cesty odešlo ramínko stěrače... teda neodešlo, ulomilo se a zůstalo na kapotě, odkud jsem je ještě stihl za jízdy rukou odebrat. Po krátké pauze na vepřo knedlo zelo tuším v Želivi jsem pokračoval do Nového Města, kde jsem zastavil u Benziny dotankovat. Odjezd se však nekonal. Motor nastartoval, ale volnoběh ne a ne přejít v patřičné otáčky................ .
Tak jsem se hnul z místa u stojanu kousek vedle a začal pátrat po celkem jednoduché příčině....cvak a lanko u pedálu bylo až moc krátké. Výměna zabrala chvíli, horší bylo, že jsem nenašel samotné lanko, o kterém jsem byl přesvědčen, že v kufru musí být... naštěstí tam byl komplet, takže nakonec jsem nemusel hledat odtah a něco po 19h jsem dorazil spolu se setměním dom.
Díky za krásný víkend mezi kamarády, pořadatelům za další supr sraz, muzikantům za krásné muzicírování a odnáším si poučení, že ten hadrák má snad definitivně duši, která ho žene nezkrotně tam i zpět, že můj celkem už použitý stan ještě není k zahození, až nahradím ztracené kolíky, neb celkem nepropršel ani slušné slévák a že kamarádi se najdou a nenechají tě ve štychu...... !
Fotky tak nějak postupně..
PS: trochu jsem se vypsal, sorry, ale asi to bylo třeba :))