Druhý sraz, na který jsme se vydali, byl Velorex Cup Louny. Hned po příjezdu na začátek Loun jsme zjistili, že na náměstí asi netrefíme. Zavolali jsme proto jednomu z pořadatelů, Václavu Vichovi, aby pro nás přijel a navedl nás. Ten všach nemohl přijet, protože měl poruchu zapalování na jeho Oskarovi (Pro ty co nevědí, Oskar je první Velorex. Má 6V zapalování, mototor JAWA 250 a 19. palcová kola,později 16.). Nakonec jsme se optali a dostali jsme se na malé a přeplněné náměstí v Lounech, kde již stálo něco přes 30 Velorexů. I přes tento fakt jsme dostali startovní číslo 18 :-). Asi po dvouhodinové přehlídce pro veřejnost jsme se rozjeli do campu v lese.
Celý večer bylo veselo a málokdo šel spát před půlnocí. Druhý den ráno jsme se vydali na start orientačního závodu, který jak je skoro tradicí opět nebyl na čas. Skládal se z asi osmi stanovišť, na kterých byli pokládány otázky jako kolik plachet má tříkolový Velorex(12), kolik žárovek má tříkolový Velorex(12), nebo kdo toto úžasné vozítko zkonstruoval(bratři Stránští). Jediná sporná otázka byla, kolik spojkových lamel má Velorex. Téměř všichni , včetně nás, odpověděli že pět, ale podle pořadatelů je to šest, protože počítají i víčko spojky. U guláše jsme se nakonec všichni shodli na tom, že jestli počítají i víčko jako lamelu, musí počítat i spojkový koš, ne-li i všechny čtyři plíšky mezi lamelami.
Přes tento spor jsme se po celkovém sečtení bodů ocitli na prvním místě a získali jsme tak první vítězství. Vyhráli jsme mlou trofej, dyplom, šampaňské a motorový olej. Stejně jako u předchozího srazu jsme se rozhodli přijet znovu i příští rok na obhajobu prvenství. Cestou domů jsme se ještě jeli podívat do Terezína.