Pro velouše jsme jeli do Troubek, to je cca 160 km od nás. Rozhodl jsem se dojet po vlastní ose. Z Troubek jsme vyráželi kolem sedmé večer a domů dorazili v pět ráno.
Prvních 20 kilometrů jsem využíval obou pruhů silnice než jsem se naučil stroj pořádně ovládat, měl jsem štěstí že provoz tou dobou nebyl příliš velký. Dalších asi 40 km jsem si už užíval krásné cesty. Pak přišla tma, mlha a déšť podařilo se nám dvakrát zabloudit, jel jsem první a byl jsem rád že jsem věděl na kterou stranu vede zatáčka. Naštěstí se mlha po čase zvedla a podařilo se nám nabrat správný směr. Už jsem si říkal že tu cestu zvládnem vcelku rychle, podle mapy chybělo posledních asi 50 km, když najednou přestala chodit spojka, zastavil jsem a začal hledat příčinu nejdřív jsem vyzkoušel lanko, utáhl ho a pořád nic, po chvíli jsem si všiml že je uvolněný celý ten kus co je nad řetězovým kolečkem a jeden šroub chybí a díra na něj vůbec nelícuje s dírou v karteru, bohužel jsem nepřišel na to jak škodu na místě napravit. Automat naštěstí fungoval roztlačili jme stroj z kopce na dvojku a ujeli asi 30 km a pak se mi rozsvítila kontrolka dobíjení, Domu už chybělo jen něco málo přes 20 km tak jsem přepnul na parkovačky a doufal že baterka vydrží co nejdéle, vydržela jen chvíli, ale stroj jel dál. Jel jsem tedy jen za pomocí světel švagrovi škodovky. Pak najednou motor začal ztrácet výkon a zezadu se začal valit smrad, rychle jsem zastavil a zjistil že rupl řemen k ventilátoru a alternátoru.
Přidřel jsem motor. Nezbylo jen než vytáhnout lano a nechat se odvléct domu. Jeli jsme skoro krokem, lano bylo krátké a hrozilo že ve větší rychlosti by to velouš neubrzdil a podíval se do kufru škodovky. Naštěstí se tak nestalo dojeli jsme na dvůr k nám domů a velouše zaparkovali pod ořech. Ráno jsem ho našel plný děcek, které jediné z něj měli ukrutnou radost, ostatní jen chodili kolem a kroutili hlavou...
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Barborka)
)
)
)
)
)
)
?
Velká rodina an...