Sraz na který jsme se s Helenkou opravdu moc těšili je nenávratně pryč.
Kvůli kanalizaci která se u nás zrovna kope, byla účast na srazu poctivě odpracovaná. Po celé délce výjezdu k silnici byl ještě ve čtvrtek odpoledne dlouhý hluboký šlic, zakončený velkou dírou na připojení. Naštěstí se povedlo a vše se stihlo.
Odjezd byl plánovaný na půl čtvrtou v Konici, kde se sjíždí první posádky ke společnému výjezdu. Za tunelem Hřebeč dojíždíme Pavla s Markétou a novým kamarádem Pepou, který se v tom zrovna "hrabal". Nepadaly otáčky, vysoký volnoběh....příčinu objevil Pavel když pod dorazem plynového pedálu našel kus želízka.
Naše společná cesta 6 kusů strojů se zastavila u obchoďáku kde každý dokupuje poslední zásoby jídla a pití. Já zjišťuji prasklou SPZ vlivem vibrací. Pomáhá Pepa, půjčuje upínací gumu s háky. SPZ není vidět, ale lepší než mít na SPZ tanga.
Pokračujeme směr Lipnice a nastává další závada na jednom ze strojů. Pepa má smůlu, odchází vrtule chlazení, ale vedle motoru se houpe na provázku náhradní, uf. Pomalu se smiřujeme že nedojedeme za světla, ale snažíme se. Po cestě ještě jedno malé zdržení v podobě špatné svíčky na Markově stroji, ale počasí přeje, vítr fouká do zad, nabíráme rychlost a daří se. Při pomalém západu slunce v dálce vidíme osvětlenou Lipnici a hrad, je to příjemný pocit!
Konečně jsme v cíli, registrace, ubytování, vítání se a je tma. Stihli jsme to tak tak. Volný pokec do pozdních hodin a popíjení piva je bezva!
V sobotu ráno se k nám přidal na soutěžní den s patiňákem Martin, bohužel jeho cesta končí po 10 kilometrech, přestává řadit. Avšak to nevzdává a připojuje se už jen jako závozník k Pepovi, který jede sám.
Všechny soutěže byly parádní, byla u nich opravdu sranda! A v místě stanovišť bylo na co koukat. Největší úspěch měla sklárna v Tasicích zvaná Jakub. Bylo vidět že paní průvodkyně jí žije a ví o ní snad vše, což také i názorně ukazovala. Všichni byli nadšení.
Sobotní večer s volnou zábavou byl spestřen promítáním snímků z výpravy velorexů za hranice naší zemi, který byl opravdu zajímavý! Tomáš to prokládá historkami které tomu dávají šťávu.
Žilo se až do ranních hodin, jakoby jsme si nechtěli přiznat, že už bude zanedlouho po sraze. Nejen že volná zábava byla opravdu veselá, ale asi i dost hlučná, proto se omlouvám všem těm, které jsme při tom vzdubili. O půl čtvrté jdeme jako poslední spát.
Neděle ráno je jako vždycky smutná, balení zavazadel a zjišťování že jako vždy je jich víc než jsme přivezly.
Avšak je tu ještě vyhlášení vítězů a předávání pěkných cen na které se všichni těší.
Také měl proběhnout zápis do knihy rekordů, kdy se na jednom místě sjede co největší počet strojů jedné značky v původním stavu. Bohužel se však nekonal. I když pozvánka na sraz vyzývala aby majitelé patiňáků přijeli svými původními stroji, přijelo jich jen pouhých 6 kousků. Jistě jsem nebyl sám kterého to dost mrzelo.
cesta zpět uběhla celkem rychle, i když jsem na ní zjistil, proč jsem pořád cítil benzín a mám větší spotřebu. Vibrace doslova rozšroubovaly karburátor na kousky:) a taky se povolil dekl zapalovíní. Těsně před domovem vypovělěl službu karburátor na 350 jménem Honzík. i když se příčina nenašla, motor se podařilo naskočit.
Celkem za víkend namotáno okolo 410 km, spotřebu neuvádím v důsledku samovolného úniku pohonných hmot.
Závěrem jen děkuji všem pořadatelům za nádherný sraz, který má neskutečnou atmosféru !!!!!!!