10., a prý poslední Lipnice je za náma. Na tento sraz jsem se opravdu moc těšil, a teď mohu říct, že naprosto nezklamal.Počasí vyšlo na 100%- azur jako blázen až do nedělních odpoledních hodin, kdy při zpáteční cestě hrozily lijáky, ale myslím že většina strojů to stihla domů do garáže po suchých silnicích . Palda to odhadoval že bude pršet v neděli v 15:00, ale naštěstí mu to nevyšlo:-)
Letošní námět srazu byla "škola", a proto nemohlo chybět ani dobové oblečení, a školní aktovky v roce, kdy byl vyroben velorex posádky.
Před samotnou cestou na sraz, byla nutná příprava hadráka na cestu. Dali se dohromady všechny brzdy, jemně se stočily a srovnaly bubny, vyměnilo se ložisko v zadním kole, které bylo zase vysypané, doplnil se olej do převodovky a mohlo se jet.
Jirka Čekan se svou rodinou bohužel nejel, a proto jsem jel jen já, se svou Helenkou, a bratránek Mara s jeho Maruškou:-)
V Lipnici se k nám ještě přidali naši staří známí z Pardubic David a Dušan, kteří nám přivezli pravé Pardubické perníky, samozřejmě s motivem hadráka- moc díky kluci!!!
První večer se zašlo posedět na letní kino pod hrad, kde hrála živá hudba, pekl se čonin (prase) na ohňu a dopoledne tam byla přehlídka řezbářů- některé vyřezané kousky stály opravdu za to. V pozdnějších hodinách jsme se přesunuli na samotný hrad, a kecalo se a kecalo....až do úplného večera. Spali jsme na hradě, a David s Dušanem na hradební terase- škoda jen, že si zajeli hadrákem až ke stanu, a jedinou úzkou cestičku, po které se tam dá přijet, zaskládali pohotově další návštěvníci hradu, na které jsme museli dlouho čekat, než si ráno zabalí své příbytky.
Na prvním tajném stanovišti, v Čtočkově dvoře, byla hodina pracovních činností- za úkol bylo vyrobit pověšenou vrtulku chlazení. Po dluhém trápení, jsme nakonec dostali všichni za 1. Pan učitel byl velmi mírný:-)
Další vyučovací hodiny byl dějepis. Po kamenité ceste nás mile překvapily nádherné prostory zříceniny hradu Orlík. V ní se nacházela učebna dějepisu- klobouk dolů, ta se opravdu povedla!!!! No za 3...a byli jsme s Helenkou rádi:-)
Cesta dolů, a už se to mířilo k další hodině českého jazyka. Stanoviště bylo v soukromém v malebném zámečku v Úsobí. Posádka měla za úkol se držet za ruce, a po třech kulatých plackách se přemístit k 5 metrů vzálené složce slov,a z nich vybrat jen ty vyjmenované. Jsme rád že jsme tyhle prekérní slovíčka nezapoměli, a dostali za to právem za 1. David s Dušanem by se měli ale trošku zlepšit-2ka nic moc:-)
4.stanoviště byl zeměpis. Tady už šlo do tuhého- přísný učitel, který nedával jedničky jen tak. Za úkol bylo si zapamatovat za 10 vteřin nejvíc vystavených předmětů, a ty pak posléze přirovnávat na slepou mapu, označenou pouze řekami, a městy bez názvů. výsledná známka na pololetí 4....a s odřenýma ušima:-)
Jako další pořadí byla literatura...jeden z posádky strčil hlavu do otvoru v desce, a recitoval básničku, a druhý na něj házel školní houbu na tabuli- pěkně ale nasáklou vodou:-) A protože neumím recitovat, nastoupila na plac moje Helenka. 1 zásah za tří- prý jasná 3 ka:-) Mara s Maruškou to samé, a David, který si místo recitování zpíval, schytal od Dušana 2 zásahy na lebeni:-)
No a naposled, hodina, na kterou se člověk opravdu těší...tělocvik. Protože jsme si vzovili špatnou příjezdovou cestu, projeli jsme omylem těma našima třema tříkolákama přes parket před letním kinem, kde právě hrála živá hudba pro důchodce- naštěstí nikdo netancoval. Kapela byla tolerantní, ale sprostým narážkám od důchodců jsme se neubránili:-)
Jak to ale v tělocviku bývá, učitelé jsou největší pohodáři, a výsledná známka jinak než za 1 nebyla.
Vysvědčení, do kterého se nám zapisovalo ohodnocení, jsme odevzdali panu vrchnímu učiteli před hradem Luďku Brožovi, ten nám navíc připočítal něco málo pochval za pomůcky, no a mohlo se jít odpočívat po náročném školním dni. a taky se jít vykoupat do místních lomů- fakt úzasná relaxace!
Večer opravdu parádní, bylo teplo, pilo se pivo, možná i něco jiného, kecalo se a kecalo, dělaly se hlouposti.
Hezký večer mě a moji Helenku vyhecoval k tomu, aby jsme spali pod širákem. Spalo se krásně, ale jen by mě zajímalo, kdo nám pořád v jednu večer skákal po těch našich madračkách, a doufal, že nás to odhodí na zem:-)
Maruška zklamala...spala v hradu, a pro Mara musel s ní...
Dušan to zarval taky pod širákem, a Davida odnesly nohy do hadráku.
Ráno balení, vyhlášení výsledků- 9. místo nakonec obsadil Marek s Maruškou, a ještě lepší umístění získal Palda s Marcelou, a taky soudruzi Hošani, a Brťka z Brťova- všem velká gratulace!!!
Prý netradiční kolona městem, jako poděkování zdejším občanům, a hybaj domů.
Závěrem:
Jsem moc rád, že jsem se na tento sraz zajel podívat, moc se mi líbí zdejší krajina a přilehlé vesničky s nespočet rybníkama, cestičky které až se člověk diví že někam vedou, a atmosféra, která provází celý tento staz. Poznal jsem spoustu nových bezva lidí, dobře jsme si popovídali, prostě pohoda.
A myslím, že můžu za naše všechny posádky říct, že budeme dlouho vzpomínat!!!!!
Všem, kdo připravovali všechny srazy na Lipnici, patří velká poklona a uznání!!!!!!!!!!