O tomto malém srazíku mi řekl Palda, moc jsem tomuto srazu nevěnoval pozornost, a ani jsme s přítelkyní Helenkou do poslední chvíle nevěděli jestli pojedem. Den před srazem jsem jsem dával celý den motorově dohromady mou jawu 250 panelku, kdy nechtěla jet a ve vyšších otáčkách škubala, a vynechávala. No, po vyčištění všeho možného, a povyměňování nových drobných součástek jsem při jízdě zjistil, že byla jemně povolená indukční cívka pod nádrží, a prostě to nekostřilo.
Ráno, v den srazu, po vykouknutí z dvěří domu zklamání- teploměr ukazoval 7* celsia, a ukrutný studený vítr. Bylo rozhodnuto- pojedem velorexem. Bohužel opět další zklamání- na něj jsem chudáka úplně zapoměl, a baterie nabitá naposled ze srazu v Boskovicích hovořila sama za sebe- nejedu. Nebyl čas na hrdinské činy, proto jsem zvolil roztlačení po ulici, a jedéééém.
Cestou jsme se stavili u mého kamaráda Vítka z práce který neměl papírově pojízdného svého motoveterána, ale v den před srazem mi oznámil že taky jede, že si na poslední chvíli půjčil Zetku 150, od svého strýce, který též nechyběl na srazu a jel z pérákem. Zůčastnil se i Vítkův kamarád Tomáš s ČZ 250 a Vítkův tata, s klasickou kývačku 250.
V Konici, kde byl sraz, i start, se sjelo asi na 20 autoveteránů a asi na 15 motoveteráů. Na poslední chvíli dojel i tata s mamou od mé Helenky s trabantem.
Instrukce závodu byly následující-
Zvolit si svou průměronou rychlost, kterou jsme museli dodržet ( já jsem zvolil 40 km/h, ale v horském terénu jsem lehce nestíhal), muselo se do toho však ale připočítat i zdržení při soutěžích. Během jízdy si vyplnit ještě kartu závodníka, na které nechybělo ani pár znalostních otázek typu- co znamená když je vylágrovaný motor.
Závod se jel po překrásné trase podhorskými vesničkami- Konice(start)-Bouzov-Morovská Třebová-Mladějov(cíl).
Po cestě byly dva kontrolní body, s drobnými soutěžemi. První soutěž spočívala v zašroubování 4 druhů svíček( každá o jiném závitu), druhá v určení, v jakém vozidle se používal volant, který byl u kontrole k vidění ( byl z tatraplánu).
Před dalším kontrolním bodem, kdy jsem předjížděl vererána z 30 let, se mi stala nemilá situace. Prasklo lanko od plynu. Pomoc, v podobě odtahu mi okamžitě naskytla 3 dvéřová škoda 1000 mb, a pánovi touhle cestou moc děkuju za nabídku.
Pomoc jsem ale odmítl, když jsem se podíval jak to vlastně s tím plynem vypadá. Lanko se přetrhlo asi 70 cm před karburátorem. Samozřejmě jsme nechtěli závod vzdát, a proto jsem se vžil do osob s invalidními úpravami velorexů, a stvořil provizorní ruční plyn- Svázáním zbytku lanka od karburátoru, a bovdenu z plynu. Lanko jsem vytáhl chladící štěrbinou, a přes otevřené okno jsem ručně přidával plyn.
Menčí zdržení nastalo, ale na druhé stanovistě v Moravské Třebové jsem dorazil již s malým zpožděním, a velkým úsměvem na tváři přihlížejících, kteří nechápavě kroutili hlavami.
Na tomto místě se v duchu počítala minuta (já si pošlapával nohou, a sekl jsem se o 4 vteřiny:-) , a další ukol byl odhadnout výšku místní hasické věže. Tipoval jsem 30 metrů, a zatím byla jen 27 metrů vysoká:-)
Do cíle jsme přijeli s velkým zpožděním, a tak byla šance na umístní již nulová. Cíl byl v Mladějově- ten je proslulý "úzkokolejkou", na které se bylo možno svést. V areálu, kde úzkokolejka nacházela, bylo i vyhlášení vítězů, a přehlídka všech stojů.
Velké překvapaní bylo, když pořadatel vyhlašoval třetí místo se slovy: 3. místo v ktegorii motocyklů, vyhrává jediný zástupce velorexů,....mé jméno...., kdy tahal plyn do cíle jako kačera.
Ovšem já si myslím že to bylo spíše ze soucitu.
Co je mi ale neobjastněné, bylo, že těsně před odjezdem, už po vyhlášení vítězů, se do areálu místního úzkokolejkového nádraží nahrnulo na dalších 20 motoveteránů, a dalších 15 autoveteránů, které jsem v den viděl poprvé, a určitě nebyli ani na zahájení v Konici.
Že by s nějakého jiného srazu? Nevím...
Cesta zpět proběhla v pořádku, i s ručním plynem, na který jsem si již patřičně zvykl, a ještě nevím, jestli tak nepojedu do Lipnice.
Ne, dělám si srandu, ani náhodou, je to děs ovládat pravou rukou blinkr, volant, a řazení.