Pátačního deštivého dne jsme okolo 15 hodiny vyrazily na sraz s názvem Krušnohorské vršky 2006. Posádku tvořil čtyřčlenný tým "jako řidič Beton , navigátor Dáša Kučerová (ZITEX) , opilec jedna Koudel alias Turbohadrák , opilec dvě Gombis" . Už na kraji Liberce jsme měli malinkatou závadu a to ucpané vícko plováku. Cesta do Krušných hor byla deštivá, ale Longrex jel krásně. po cestě jsme se zastavili na kus žvance v jedné hospodě:dostali jsme někdo kus flákoty masa a někdo kus sýra. Po narvání si bachorů jsme razili dál předci jenom cíl byl asi 30km možná i víc. Na Blaťák jsme dorazili asi ve 20 hodin . Blesk nás uvítal trochu mrzutý, že není tak krásně jako bylo v roce 2005. Po udělání pár koleček okolo rozhledny jsem zaparkoval vedle Červíků. Po přivítání s kamarády a spořádání pár pivek jsem se ubral ke spánku . Já spal v Longrexu . udržoval jsem hladinu prosakujícího deště. Ostatní vytírali podlahu spcáky na rozhledně. Po bouřlivé noci co spadl armádní stan na menší stany co byli v něm to vypadalo že bude i pěkně.
Následovala snídaně . Rozdání startovních propozic a hurá do krajů nepoznaných. První zastávka byla u Štítí s jeho příjemnou ženuškou . Tam se strkalo do pístu z Liazky. Další a námy plánovaná zastávka byla na nádraží Horní Blatná . Tady vystoupila Dáša a jela za rodiči. Navigátorské místo převzal Gombis. Koudel si dal lahváče co mel ukrytého v baru a vzádu usnul. A spal jak Šípková Růženka celej závod. Následující kontrola byla uvazování pionýrského šátku. Zavzpomínal jsem na léta strávená v v pionýrském oddílu a uzel byl na to šup uvázán o kousek dál v bejvalém dolu na nějakou rudu a za války lágru se šplhalo po laně pomocí horolezeckejch žumárů . To mě šlo docela dobře. Další zastávka tam jsem absolvoval jako paroháč. Shazovalo se tam parohy ponožkama. Gombis unaven po noci měl 50% uzpěšnost což bylo velice dobré. Koudel stále spal . Další kontrolu jsme přejeli. Následná byla převlékárna . 5idič s navigátorem se prostě převlékli .Nelehký to úkol:-). Tady jsme zjistili, že jsme jednu kontrolu vynechali. Následoval návrat ke kontrole číslo 4. Tu jsme neabsolvovali .Nenašel jsem zdraví na hnoji a otužilej taky nejsem. Cestou ke kontrole v pořadí šesté jsne se zastavili ve vesnici s názvem Vysoká pec v hospůdce pro nějaké to plnidlo. Tam jsme si dovolili zbudit Koudela se slovy "máš smůlu už jsme jedli:-)". Šestá kontrola jízda zručnosti to bylo to pravé ořechové projeto bez poražené lahve a čas taky nebyl špatnej. Hned se poznal pánskej kočí :-). Na nějakém kopci asi 5 Km od cíle nás stavěla policie. Se slovy "tady máš dvacku strč si ji mezi půlky a utíkej nebo budem střílet". Utíkal jsem a dokonce se i trefil né do prostřed, ale trefa to byla. Následovala zastávka v hospůdce na pivko kafčo a zákusek. Na Blaťáku pod rozhlednou hodokvas a zpěv v budově skautíků. Nedělní ráno seřazení a jízda do Varů. Průjezd kolonádou nás doprovázel liják. Pak se vyhlásili výsledky. Naložili jsme Dášu co tam už na nás Čekala a alou k domovu. Kousek od Štíťova domovu nám ulítla vrtule a ztratili jsme řemenici , řemen a matku. Po zavolání Pavlovj byl u Longrexe do deseti minut. Naložil nás a jelo se do jeho skromné garáže o velikosti fotbalového hřiště pro řemenici a řemen .Né že by to cele bylo jeho, ale kousek o rozměru 4,5x 8metrů jo :-). Na velouše to úplně stačí. Pořádek tam má to se musí uznat vše na svém místě přesně kam to patří . Tak že nebyl problém šáhnout a řemenici mít hned v ruce. Po opravě jsme se se Štíťou rozloučili a letěli polikat další kilometry. Smůla po 80km od poslední opravy a výměny vrtule se nám roztrhla vrtule na druhé straně . Pravděpodobně už byla načatá . Následovala výměna a vyčištění svíček jen preventivně. Vyrazilo se, aby se mohlo po asi 70 km zastavit pro nějaké kalorie. Pak už jen krátká zastávka u nás na chalupě a do pěti jsme byli doma :-)