Brzy sem dám i nějaký pokec :-)
1. KRUŠNOHORSKÉ VRŠKY 2005
Pozvánku na tento sraz jsem dostal již někdy v zimě a tak jsem si řekl, že pojedu a snažil jsem se přesvědčit i ostatní velokolegy, nakonec tak nějak povídal Červík že by jako jel i s Červíkovou a asi i Čert s 250 a ejhle všechno jinak.
Odjezd byl naplánován na pátek kolem 12.00 hod. ale jak jsem již někde na netu psal „člověk míní, ale velorex mění“. Červík se synem Jirkou přijeli do Čelákovic kolem 14:00 hod a téměř hned jsme vyjížděli směr Praha, nejdřív tedy k pumpě do Nehvizd. Jak tak tankujeme a foukáme kola, tak kolem prosvištěl velouš Honza ze Šternberku (později se ukázalo, že to byl nejvzdálenější účastník srazu), zastavil počkal na nás a jelo se v pohodě dál až na kraj H. Počernic cca. 10 km :-), kde ruplo plynové lanko právě Honzovi a tak jsme tam zůstali do 16.15 hod, lanko se podařilo opravit a jeli jsme dál. Trefili jsme se nádherně do nejhorší špičky v Praze a 1,5 hodiny jsme jeli skrz Prahu s jedním 15 min. zpožděním s malou opravou Honzy a po chvilce jízdy po chodníku, kdy řidiči nevěřili svým očím :-) jsme vyjeli z Prahy a už nás nic nemohlo zastavit.
Vzali jsme to pěkně po dálnici a tím , že to jelo pěkně 90 kopec nekopec, tak jsem si hvízdnul a už jsem stál. Ale v poho, na pumpě na konci dálnice jsme nechali vychladnout stroje a občerstvili se a makali dál. Bohužel jen ke Krušovicům, kde jsme se chytli v obrovské koloně díky poměrně velké havárce. Asi po 40 min. stání a komunikace s kamionama přes vysílačku jsme se rozhodli, že zkusíme projet. Projeli jsme ale jen k té vlastní havárii a asi po dalších 20 min. nás teprve nechali policajti projet. Poté již se nic zvláštního nestalo a cesta pokračovala bez jakýchkoliv problémů až do Karlových Varů, kde nám radili abychom jeli na Ostrov. Ale to by byla docela zajížďka, tak jsme to střihli rovně (téměř) až do Blatné :-) Kopečky jak vystřižené, inu jsme v horách. Na sraz, po uvítacím billboardu pod kopcem „zařaď 1 a makej“ nebo tak nějak, jsme dojeli po 22:00 hod, zaregistrovali jsme se, vyfasovali víko od kýble pod stroj - přeci jen jsme v CHKO, že?:-) Rozbalili jsme si gril, podpálili a už se rožnilo, měl jsem s sebou 3 kg stehýnek, trochu jsme popili, pojedli, ugrilovali i cizí flaksy, klobásy atd. Byl to ještě príma večer. Spali jsme na chatě v nádherně křivé místnosti na matracích, co si víc přát. Dobrou noc!
Ráno v sobotu najednou koukám na hodinky a ono teprve 7.00. A už to dole pod oknem žilo, někteří sice ještě spali, ale už to různě štěbetalo a tak jsem zmuchlanej slezl ze strmých schodů, pokecali jsme a sem tam do sebe něco hodili, vedrrrrro bylo už od časného rána :-). Kde se vzal tu se vzal Blesk a začal něco do nás hustit jako že upřesní pravidla hry a tak. A tak jsme já, Červík, Honzové a jeden nový kolega (sakra zapomněl jsem jméno), někde od Chomutova s pěknou 250 v původním stavu, vyrazili na trasu po vyhlédnutí z věže a najití bílého fleku na obzoru, tam byl start. Vyfasovali jsme propozice, kartu závodníka a jeli jsme dál na Plešivec, Boží Dar, Klínovec a po nádherných kopcích na hranicích s Německem. Nádherný kraj, nádherný počasí, nádherní lidé, víc asi poví fotky. Zkrátka závod jsme nějak projeli, mezitím navštívili velice pěkné muzeum letecké bitvy nad Obcí Kovářská , jeden pěkný rybníček (z naší skupiny jsem tam skočil jediný :-() ) a potkali spousta cizinců a motorkářů. Po celodenním putování na slunci, absolutně vyflusaní a hladoví(protože buď měli zavřeno, nebo nevařili) jsme dojeli na poslední stanoviště a tlačili hadráka do 12% stoupání cca.20 m ( ti co to jeli na začátku, na tom asi byli lépe se silami :-), budiž jim přáno. Dojeli jsme na základnu, vrátili kartu a šli po pivu. Povedlo se mi mezitím spojit se s mým dlouholetým kamarádem Vítkem Zíkou a on nás večer poctil se ženou návštěvou a s kytarami. Večer se rozvíjel, kytary zprvu u grilu a poté u ohně byli myslím perfektní (trošku mi to chybí na ostatních srazech). Vínko teklo, pivko taky, slivovička, kalvados a ani nevím jak jsme se dostali do postele a kdy :-) Dobrou noc!
Nedělní ráno bylo katastrofální, jo zapomněl jsem, že v noci dorazil Vlasta s Mílou, rozlámal se mu motůrek, chudinka jeden, ale to se opraví. No k tomu ránu, probudil mě malej Červík s tím, že je 8.30 a v 8.45 se musí odjet na spanilou jízdu jinak nás nepustěj na kolonádu v Karlových Varech. Fuj, opilej a pomalej jsem to nějak všechno sbalil za pomoci všech co mohli chodit, vlít jsem pod studenou vodu a asi ½ litru vypil a už se jelo. Naprosto fenomenální dlouhý sjezd z Horní Blatné do K. Varů byl sqělý, všichni troubili, mávali a mě vhrkly slzy do očí, opravdu se mi to ještě nikdy nestalo:-) Jsem sentimentální? Byl důvod!.
Do Karlových Varů jsme dorazili tak akorát - jeli jsme vrchem okolo nemocnice, pěkně zadem na kolonádu. Tůristi byli absolutně hotoví - Japončíci rychle vytahovali foťáky a kamery, Němci mysleli že je třetí světová, protože tolik veloušů udělá rachot jako tucet vrtulníků, že? Postavili jsme se pěkně do zákrytu na konci naší trasy naproti Thermalu přes řeku Teplou. Tam bylo vyhlášení výsledků závodů, pěkně provedené - Bleskova skupina ocenila 25 míst drobnostmi, to bylo pěkné i já jsem dostal:-). Pěkné ceny a ty nejhlavnější rozdal pan Stránský osobně. Dokonce Krušnohorský sraz má i putovní cenu, tak vy 1. nezapomeňte ji příští rok přivézt.:-))))
Varáci, Ostrováci, zkrátka všichni velorexáci co jste to spískali, koukejte pokračovat. Bylo to moc fajn a už se těším na příští ročník. Přál bych Vašemu setkání, aby se stalo tzv. kultovní. Díky Vám Me2d a velorextým střední Čechy.