Předposlední víkend v září jsme se dohodli s partou kamarádů,že vyrazíme na malý výlet po okolí.
Chtěl jsem otestovat wilíka jak se bude chovat v táhlých zatáčkách do kopce a taktéž i z kopce.
Proto jsme se rozhodli vyjet z Polabí směr Dubá.
První posádku tvořil wilík, já a přítelkyně.Jako druhý vyjel kamarád s předválečnou B.S.A a pak se přidali ještě tři vyznavači dvoustopých přibližovadel na silničních motocyklech .
Sraz byl v Libiši na polední hodinu.
Odtud jsme se vydali směrem k Mělníku,kde jsem jako správný zdržovatel zastavoval,abych se mohl přiobléci.Pak již rychle následoval Liběchov s výhledem na elektrárnu v Počáplech a co nevidět jsme byli v Želízích.Odtud bylo již mírné stoupání,avšak nic co by čtyřka nezvládla.
Jelikož bylo mírně po obědovém čase,tak jsme ani nepotkávali moc motorkářů,což mě udivilo,když cesta na Dubou je označována jako silnice pro motorkáře se spousty zatáček.
Celkem rychle jsme se přibližovali k Agipu za Dubou.Avšak ani tam nebyli zástupy motorkářu.
Po krátké pauze na pití a vyměšování jsme nastartovali své stroje a již jsme jeli druhou část našeho výletu a to cestu nazpět přes Mšeno a Kokořínsko.
Cesta vedla příjemně lesem a tak se motor krásně chladil .
Za obcí s velmi pěkným názvem Ráj bylo asi 3 km stoupání se zatáčkami.Těsně před poslední zatáčkou mi motor vypověděl službu.Přikládal jsem to k přehřátému motoru a sám sobě jsem si nadával že jsem ještě neobjednal teploměr motoru ,který teď řeším.
Po chvíle pauzy jsem chtěl nacupovat karburátor,avšak nic se nepřeplavovalo a ani zvuk nenasvědčoval tomu,že do karburátoru teče benzín.Tudíž byla ihned závada vyřešena.Nebylo to přehřátím,ale jen ucpanou palivovou hadičkou .Po profouknutí ihned začal benzín téct a motor naskočil.
Do Mšena jsme jeli původně na zmrzlinu,ale po zjištění že je náměstí celé rozkopané a od cukrárny nás dělil velký příkop takřka taxisův,tak jsme již ztratili chuť.
Vydali jsme se tedy již cestou nazpět přes Nebužely,Střemy rovnou k Mělníku.Kamarádovi nějak přestal jezdit BSA a tak nás po chvíli dojeli .Je vidět že ani anglický výrobek nemusí být 100% .
Naší cestu jsme zakončili při kávě a sladké palačince v zájezdní restauraci Na Štěpáně.
Celkem jsme ujeli 97 km,což není nic oproti cestám po evropě a jiných kontinenetech,ale jako malý začátek mi to stačilo k utvrzení,že velorex je stroj spolehlivý a zas stoupl o stupínek výše v mé oblíbenosti.