píšu Ti z Lipnice, kam jsi mě a Marcelu poslala již potřetí. Z minulých ročníků tady mám už nějaké kamarády, se kterýma jsem dojel až k hradu. Hned na přivítanou nás pan ředitel zkontroloval, jestli máme školní brašničku. Já jsem ji měl připevněnou na zádech svého velorexu, oblečeni jsme byli taky slušně a tak nám hned dal jedničku z chování. Nemysli si ale, že tu jedničku dal všem. On je hodně přísný. Marek a Hanka, ti se na to vy….. a dostali trojku. Že se nestydí. Pan ředitel se jmenuje Luděk.
Protože jsem z chudé rodiny, ubytovali jsme se ve svém stanu v podhradí. Ti bohatší zase spali přímo na hradě. Ona ta naše chudoba je vidět i na mém hadráku. Bez střechy a zadních plachet jsem byl zase jen k posměchu. Kdejaký chlap se sklonil a díval na motor. Mě to ale připadne dost neslušné. Je to jako kdyby se díval holkám pod sukni.
Večer jsem se šel podívat na nádvoří. A kdybys viděla, kolik je tady děcek. Jsou ze všech koutů České republiky a dokonce tady je i několik Maďarů. S těma si moc nerozumím, nevím ale proč.
S sobotu to celý učitelský sbor vzal pěkně od podlahy. Na začátek jsme vytvářeli ve výtvarné výchově papírovou chladící vrtuli.Ještě, že jsi mě dala ty vodové barvy. Mohl jsem ji nabarvit tak jak je ve skutečnosti.A udělal jsem ji i trochu rezavou, tak jak ji má můj kamarád Xpuppy. To je takový správný kluk od nás z Moravy. S tím jsme si řekli, že budeme kámoši.
Na další předmět jsme jeli na hrad Orlík. To bylo do tak prudkého kamenitého kopce, že jsem myslel, že mi vypadají všechny zuby jak se velorex třepal. Ještě že nám řekli, ať pořádně zatneme zuby a jedem. A kdo poslechl, dobře udělal. Na Orlíku byla třída a hodina dějepisu. Tam nás čekala zástupkyně ředitele a naše třídní úča. Kdyby tam zástupkyně nebyla, třídní by nás nechala určitě opisovat. Jenže tak se to nedalo. Navíc se tam objevil ještě inspektor. Moc jsme toho nevěděli, dostali jsem trojku. Stejně hujer Šoustáček opisoval. Já jsem mu ale nic neporadil.
Po tomto těžkém předmětu byl český jazyk na zámku v Úsobí. Byly tam vyjmenovaná slova. A teď si vzpomeň moje maminko na toho frajírka, kterému říkají Paliza. Přestav si,on vůbec není ve vyjmenovaných slovech, píše se s měkkým I. Já jsem ho napsal z tvrdým a proto jsem dostal dvojku. A přitom on je takový tvrďák
Další předmět byl zeměpis. Ten mě moc baví a mám ho rád. Byl tam ale moc přísný učitel Ukázal nám 20 věcí na 10 vteřin, které jsme si měli zapamatovat. Mě těch 10 vteřin počítal ale tak rychle, že jsem si zapamatoval jsem osm. A potom jsme k těmto věcem měli přiřadit, ve kterém městě se vyráběli. Dal nám mapu, kde byly jen tečky místo názvů měst. V ten okamžik jsem si v duchu myslel, že se mu na to vys…..On to na mně poznal a lupnul mi pětku a já se málem rozplakal. Já přece zeměpis umím!
Další předmět byla literatura. Tam byla jednička jak lusk. Přednášel jsem básničku od našeho velikána Járy Cimrmana Má školní brašničko. Líbila se všem. Jenže Marcela na mě házela mokrou školní houbu. Říkal jsem ji že to se nedělá a ona jen ať si toho nevšímám a přednáším. Příště s ní už nejedu
Na závěr sobotního vyučování byl tělocvik. Ještě že jsi mě posílala do toho Sokala. Tělocvikář ocenil moji krásnou sportovní postavu a dal mi jedničku, aniž by se díval, jakou jsem předvedl cvičební sestavu. Na hrad jme se vrátili asi v pět hodin. Tam nás čekal říďa Luděk a zkontroloval naši školní výbavu. Ještě, že jsem tu svačinu, co jsi mi nachystala, nesnědl. V ten okamžik by mi chyběla. Neuznal mi ale kovovou tříkorunu z roku 1969, kterou jsem dostal od Tebe, abych si koupil školní mléko. Prý malým děckám peníze nepatří a hned mi ji sebral. Asi se mu líbila a připomínala velorex, který má tři kola. Ať si ji frajer nechá, já mám ještě jednu.
Večer jsme se nabaštili na hradě ve školní jídelně. Měli tam velmi zajímavý nápoj, měl zlatavou barvu, trošku nahořklý a čím víc jsem ho popíjel, tím víc mi chutnal. Ráno, když jsem se probudil, marně jsem vzpomínal, jak se jmenuje. Byl ale úžasný.
Teď se sešel celý učitelský sbor s tím, že rozdají vysvědčení. Jsem z toho hrozně nervózní, snad nepropadnu ze zeměpisu. Fakt jsou moc přísní.
Až budu vědět, jak jsem dopadl, napíšu Ti víc.Vyfotil jsem i nějaké fotky, na nich ale nejsem, sám sebe fotit neumím. Děcka ale říkali, že pokud budou mít nějakou fotku, kde jsem já, že mi ji pošlou.Tak to jsem zvědav. Takže mě na těch fotkách nehledej.
Ještě jsem Ti chtěl napsat, že letos nepřijel můj dobrý nejlepší kámoš z loňska. Jmenuje se Štíťa,nepřijel, protože je v nemocnici a tak jsme mu poslal aspoň po Bleskovi ten hrníček.Určitě se brzy uzdraví, když z něho bude popíjet ten skvělý zlatavý nápoj.
Maminko, mám Tě moc rád, posílám Ti sladkou pusu a těším se na Tebe.
Tvůj Palda
Nazdárek Xpuppy,
dík za plus jedničku. Snažil jsem se to napsat trochu jinak něž obvykle. Je tam ale jedna věta, že děcka říkali, že mi pošlou nějakou fotku kde jsem já. A pořád nic Asi to nikdo kromě mě nebere vážné.
Já si ale počkám a snad se dočkám
Ahoj Palda
Ahoj Paldo,
jěště stále jsem v nemocnici ale alespoň tu je net tak jsem trochu ve spojení se světem. Letos mě to mrzí hned několikrát. Ať již kvůli tomu slibovanému zabíhání hrnéčku, tak i kvůli tomu, že to asi bylo naposled a navíc i Blanka se letos uvolila, že nepojede jako doprovodné vozidlo, ale se mnou ve velouši. Ale člověk míní a Pán Bůh mění. Takže ten záběh odložíme na někdy příště. Však bude jěště příležitost.
Ahoj Paldo Tvůj dopis je super jsme moc rádi že jsme poznali Tebe i Tvou paní a taková malá drobnost trošku si spletl mou přezdívku nejsem Sobi ale Sabi ale to nevadí a moc se těšíme až se zase setkáme. Sabi-Pavel a Zdeňka