Na letošní vršky se těším jako na žádné jiné. Naši hádači počasí totiž prorokují, že by mělo vyjít počasí a já se jim snažím věřit. Takže si představuji víkend ve znameni pohody a bezstarostné jízdy na třech kolech pěkně na kabrio.
Pátek
Bohužel musím do práce a tak vyrážím až po jedné hodině s tím, že mám v zádech Supermeta, který se dopoledne ozval mejlíkem, že má volný víkend a že by vyrazil na vršky pokud jedu.
Cesta rychle ubíhá, moc nestavím, mimo benzínek dělám zastávku jen ve Starém Vestci - už leta koukám z dálnice na zbytky kostela - ZŘÍCENINU KAPLE SV. KŘÍŽE a až dnes využívám možnost a jdu se podívat co že to na tom kopci opravdu stojí. Druhou zastávku dělám v Kralupech, kde Hance vyzvedávám nějaké veci pro Filípka.
Na Blatenský vrch dojíždím v poklidu po šesté hodině a přichází mi SMS-ka od supermeta, že je někde u Kladna, no má to ještě kus.
Sobota
Ranní vstávání je kupodivu příjemné a nechybí ani již tradiční snídaně, ale co je hlavní je viděl modrá obloha, takže začínám věřit, že počasí opravdu vyjde podle předpovědi.
Po naplnění žaludků se od Bleska dozvídáme podrobnosti o trase a soutěžích na téma vodní hrátky. Mimo jiné nám zděluje, že trasa není jako obvykle podle foteček křižovatek, ale na mapě je dáno pět stanovišť a ty si máme jet jak chceme, jen první je stanoveno. Tento systém se mi více než líbí, nemusím na každí křižovatce čumět do papíru a bádat nad tím, kam jet, nedej bože špatně odbočit a navíc podle mapy se dají dělat odbočky a všdy se dá někde napojit a pokračovat na stanoviště, čehož jsme taky využili a za to musím Karlovaráky více něž pochválit.
Než se rozprchneme po soutěžích v Horní Blatné se dozvídáme místa kde kdo začne. Po rozstřelech míříme do místa s názvem Eduard kde na nás čeká Blesk se soutěží. Má připravenou misku s vodou a vytyčenou trasu kterou máme projít s miskou na hlavě, Mates je mokrý až k pátám a to ještě neudělal ani krok. Já docházím až k 16-ti bodů a jsem spokojen, Marek totiž není o moc úspěšnější než Mates, takže 16 mi přijde dobrý. uvidíme jak ostatní.
K druhému stanovišti to bereme oklikou přes Klínovec a Vejprty, kam jedeme pro benzín a nakonec i na oběd. SOutěž je celkem snadná a hlavně rychlá. Co nejrychleji vyráhnout zuby jablko plavající v lavoru. Prej to je nejrychlejší, když se přimáčkne ke dnu, jdeme na vítězství takže hups pod vodu a je venku :-)
Malinko nás tlačí čas, jen dvě disciplíny a už skoro dvě hodiny, takže žádné lelkování a honem za Štíťou. Cesta do Pernštejna je po luxusní silničce plné serpentýnek, skvělý požitek, někdy musím zopakovat. Bryž jsou to ty vodní hrátky tak zastavujeme kde jinde než u bazénu a hned je nám jasné co nás čeká. Do trenek a na plovoucí molo. Mates nezklamal a objetoval se pro fotografa. Marek už byl taky nadšjný, ale ustál již skoro jistou koupačku a na břeh se vrátil mokrý jen po kolena.
Čtvrtá soutěž na nás čeká u Velkého rybníka. Tady by se líbilo Filípkovi. Slkádá se dětské pucle na čas a pouštějí se bublinky co musí projít připravenýma obodovanýma dírama, čím menší ďoura tím více bodíků.
Poslední stanoviště je asi nejzábavnější. Jsou tu lyže z polystirénu a na rybníce vytyčená trasa. O pády tu není nouze a tak se všichni ti co jsou na břehu dobře baví, zvláště v okamžiku, kdy se někdo odpotoučí do vody.
Trasu máme za sebou a tak pomalu nabíráme směs Blatenský vrch. Než vyjedem kopečky míříme do Jáchymova a pak si brbláme přes Boží Dar na Blaťák. Tuto cestu miluju, jen pro ni jezdím rok co rok přes Srní. Jakmile se vyjede na kopce objeví se takřka rovina a po ní si nej tak brblat na půl plynu po úzkých cestičkách a kochat se je prostě nazapomenutelný zážitek.
Neděle
Po snídani se loučíme se Supermetem, má to domů přes 500 km takže raději vyráží už ráno.
V koloně se přesouváme do varů na vyhlášení soutěží a před dvanáctou zvedám kotvy a mířím do Bečova nad Teplo podívat se na Relikviář sv. Maura. Je to úchvatné dílo. Ač jeto druhá nejcenější věc na našem území tak mě ani tak neoslovuje její původ nebo hodnota, ale když vidím v jakém stavu ji našli tak obdivuji tu neověřitelnou piplačku s jejím restaurováním do dnešní podoby. Ani se nedivím, že restaurátorské práce trvaly 11 let.
Po kulturním zážitku už mám nejvyšší čas vyrazit k domovu, 300 km je ještě dost a jelikož celý víkend je ve znamení pohody tak ani domu nechvátám a navíc se mi nechce po hlavních tazích takže si cestu plánuju po klidnějších cestách komel Křivoklátu a Karštejna což mě vede přes Beroun, takže si ač v předstihu, objíždím o sraz v Berouně a lehce před půl desátou otevírám bránu domů.
Moc pěkný sraz, děkuji pořadatelům za příjemně ztrávený víkend a těším se za rok, už nejspíše ve třech.
Doufám, že vyjde počasí jako letos.
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Gusta)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
?
Jaroslav