V roce 1911 založili dva bývalí zaměstnanci světoznámé chebské továrny na jízdní a motorová kola PREMIER novou továrnu na jízdní kola v Chebu ELITE, později přejmenovanou podle začátečních písmen příjmení obou společníků – ES – Swetlik, KA- Kastrup. Po roce 1945 došlo ke sloučení továren PREMIER a ES-KA a od 1.1. 1950 vzniká n.p. ESKA Cheb. Továrna produkuje desetitisícové serie jízdních kol k uspokojení potřeb pracujícího lidu, leč díky velké poptávce v zahraničí se i kola ESKA stala před rokem 1989 nedostatkovým zbožím. Ač se to vzhledem k velikosti kola zdá nemožné, i toto zboží bylo tzv. podpultovým.
Já jsem měl poměrně velké štěstí neboť moji příbuzní, žijící v Chebu pracovali všichni v n.p. ESKA. A tak jsem ve svých dvanácti letech dostal své první kolo – skládačku ESKA. Kolo sice vážilo dvakrát tolik co normální kolo s velkými koly, ale zato bylo bytelné a nezničitelné. Jezdil jsem na něm prakticky všude od silnice po lesní a polní cesty. Díky malým kolům nebyl problém při prudším pohybu přeletět řidítka, či do předního kola zaplést tašku s nákupem se stejným výsledkem. Snadno se zvedalo také na zadní kolo, což při povolených předních maticích vedlo jednou také k poměrně zajímavému začátku tehdejších školních prázdnin….
Později jsem rám kola vylepšil různými samolepkami polonahých dívek, odmontoval jsem chránič řetězu a zkrátil přední blatník. Přednímu kolu také více slušela černá barva. Pro účely klání s vrstevníky na návsi jsem usoudil, že lepší nežli dynamo je kus jogurtového kelímku přichycený prádelními kolíčky. Při iluzi jízdy na malém čtyřtaktu se také rychleji ujíždělo volně pobíhajícím psům a efektně se rozháněla zlověstně syčící husí hejna.
Po letech, když takto upravená ESKA smutně pokukovala po otevřených vratech stodoly a marně prosila o projížďku se jí zželelo tátovi a plánoval na ní jezdit na nákupy. Dělal jsem co se dalo, ale některé díly jsem již nenašel, tak jsem alespoň odstranil ty závadné samolepky. Ovšem i v tomto případě dostalo přednost kolo motorové.
Až letos jsem konečně sehnal vrak skládací Esky se všemi chybějícími věcmi na burze v Kladně a dal se neprodleně do díla. ESKA šla celá kompletně rozložit promazat a vyleštit. Namontoval jsem úplně nový přední blatník doplněný držákem z vraku. Z něj sem též použil kryt řetězu a přední kolo. ESKA tak po nenáročné víkendové restauraci opět slouží ke svému účelu. Jezdí se na ní příjemně s pocitem, že připomíná minulou slávu továrny světové úrovně, kterou po roce 1989 nechal vietnamský státní příslušník coby nový majitel srovnat se zemí.
A tak ač můžeme označit továrnu ESKA Cheb „Lidicemi sametové revoluce“, její výrobky tady budou stále s námi.