Sobotní ráno přivítalo všechny slunečními paprsky, které zaklepaly na orosené stany již kolem šesté hodiny. Snídaně byla posunuta na půl osmou , aby se pořadatelé mohli včas přesunout na svá stanoviště a nachystat vše na první soutěžící posádky.
My jsme měli určeno stanoviště v Novém Hrádku. Rodina Sychrovských vlastnila dříve objekt čp. 37 – textilní továrnu. Když objekt převzalo Velodružstvo jako svůj závod 010, vlastnili pro změnu tříkolku Velorex, se kterou jezdili na dovolené a se kterou byli i v Tatrách na Slovensku. Dnes mají opět tříkolku Velorex, zpět budovu a také pozemek, kde probíhala soutěžní disciplína. Díky jejich vstřícnosti se tak mohlo soutěžit přímo před závodem 010. Na stanovišti se sešlo také hodně pamětníků z Velodružstva a z vývojového střediska Doly. Kromě našeho stanoviště se na nově opraveném náměstí v Novém Hrádku konala pouť a slavnosti spojené s výročím založení Sboru dobrovolných hasičů. Díky obětavosti Alči a Žandy mohla vzniknout na tomto stanovišti řada zajímavých fotografií. Kromě jednoduchého testu zde posádky házely pingpongové míčky do zadního blatníku Velorexu. Blatníky se zde totiž vyráběly z polotovarů dodávaných n.p. Jawa. Stanoviště bylo otevřeno do šesté hodiny večer. Potom jsme se přesunuli zpět do areálu koupaliště. Tři kilometry od Dobrého u Hoby prasklo spojkové lanko. Po roztlačení natvrdo se zařazenou dvojkou jsem dojel až do cíle. S výměnou lanka mi pomohl Emil. U Hoby je všechno jinak a tak jako lanko spojky pasovalo perfektně náhradní Robertovo lanko plynu. Večer se počítaly výsledky. Mezitím Pavel řešil další nepříznivé okolnosti osudu. Grilování prasete zdržela porucha mechanizmu otáčení rožně. Vše vyřešil přídavným elektromotorem a kardanem. Přivezl také více stolů a lavic. Večer pak začalo docházet pivo. Naděje směřovala ke konkurenci do hospody v Dobrém. Žízniví Velorexáři tak příjezd Pavlova pickupu Mitsubishi s naloženými sudy vítali nadšeným potleskem.
Po setmění se mohlo konečně promítat. Na plátně tak ožily příběhy nejen ze Solnice, ale i z prvních srazů majitelů Velorexů z Prahy, Boskovic a Blanska.