Ráno balíme a snídáme venku před penzionem. Než slunce nabere horký dech, už sedíme na motorce a pokračujeme v cestě.Až téměř za městem přejíždíme po mostě řeku Neretvu a napojujeme se na hlavní silnici a pokračujeme na jih. Projíždíme jižní průmyslovou zónou města. Dříve zde byly továrny a sklady, dnes probíhá obnova, ale hodně objektů je stále v troskách. Po pravé straně za řekou míjíme opuštěnou Vojenskou leteckou akademii maršála Tita, vlevo je mostarské letiště s bývalou mezinárodní základnou jednotek SFOR jih-východ Ortiješ. Za soutokem řeky Buny a Neretvy je kolona, pomalu popojíždíme. Příčinou byla vážná dopravní nehoda. Dopravu řídí Policie. Údolí se opět zužuje aby po pár kilometrech skalnaté kopce odtlačila do stran úrodná pole. Nejprve míjíme pravoslavný kostel v Žitomyslici, poté zříceninu hradu Pocitelj, pod nímž se nachází Mešita Hadži Alijina džamija a nakonec městečko Čapljina, kde jsou památky jak křesťanské, tak pravoslavné i muslimské. Obytných domů mimo hlavní silnici je však většina opuštěných a zničených. Bývalá republika Herceg Bosna je ale přítomna stále. Všude vlají Chorvatské vlajky. Těsně před chorvatskou hranicí odbočujeme z E 73 vlevo. Opouštím tak sice cestu, kterou jsme jeli před jednatřiceti lety a která vede k ústí řeky Neretvy do Jaderského moře, vyhneme se ale dvěma hraničním přechodům, které zde nově vznikly po rozdělení Jugoslávie. Silnice vytrvale stoupá. Po levé straně je pěkný výhled na přírodní rezervaci Hutovo Blato a Deransko jezero. Kolem zbytků akumulační nádrže Brštanica se dostáváme pustou krajinou až do obce Hutovo. Míjíme Hadžibegov grad a odtud je to už kousek k Jaderskému moři do města Neum. Neum je jediné přímořské letovisko Bosny a Hercegoviny. Pruh pobřeží vklíněný do Chorvatska nemá ani osm kilometrů. Také jsme za chvilku na hranicích s Chorvatskem. Cesta po jadranské magistrále rychle ubíhá. Moře je nádherné modrozelené. Jen ty bilboardy na nichž se usmívá rozjásaný Topolánek, Langr a ještě nějací dva jiní kašpaři. Kvůli tomu jsme sem opravdu nepřijeli. No táto, představ si, že by tehdy panorama toho čistého moře zakrývala deska s vyobrazením Jozefa Lenárta nebo Aloise Indry! Nenecháváme si ale zážitek z pohledu na moře a četné malé ostrovy ničím pokazit. Po novém mostě překonáváme záliv Bistrina a zastavujeme u benzinové pumpy. Popíjíme studenou vodu a těšíme se na další cestu. Navlečeni v kůži potřebujeme v dnešním horku proudící vzduch. Při jízdě je to pohodě, ale jak zastavíme, je horko k nevydržení. Tak hurá dál. „Sretan put želi vam Ina“. Z jadranské magistrály odbočujeme hned za čerpací stanicí na poloostrov Pelješac. Silnice má nový asfaltový koberec, jede se moc pěkně. Vpravo ubíhá Stonská zátoka, známá průmyslovým chovem ústřic. Po pár kilometrech jsme ve Stonu. Pevnostní město bývalé Dubrovnické republiky je obehnáno hradbami, které spojují město s obcí Mali Ston. Po Dubrovníku jde o nejvýznamnější dalmátskou památku. Hradby jsou nyní zpřístupněny veřejnosti a všude vlají Chorvatské vlajky. Při naší minulé cestě sem jsme v těchto místech byli okouzleni mořem. Hradby byly opuštěné a nepřístupné, ale nám to nevadilo, blížil se cíl naší cesty. Pokračujeme plni očekávání kolem solných polí do vnitrozemí poloostrova. Když se před námi otevře zátoka u obce Drače, zbývá jen několik kilometrů. V obci Janjina jsou rozsáhlé vinice. Vždyť také Prošek nebo Dingač - víno z poloostrova Pelješac je vyhlášené svou kvalitou. Pelješka transverzala, hlavní silnice vedoucí podél poloostrova pokračuje až do Trpanje. My však sjíždíme dolů k moři do obce Trstenik. Co nás čeká? Jak se to tu změnilo za těch jedenatřicet let? Jsem docela napnutý. Ani nevím, zda ještě funguje kemp. Zastavujeme a fotíme motorku u cedule začátek obce. Pak pokračujeme do vesnice. Molo je tam, kde má být, dokonce i poštovní úřad a obchod s potravinami je na svém místě. Jen poměr aut a oslů je jiný. Dříve odhaduji tak 1:1 dnes 1:0 ve prospěch plechovek. Turisté bydlí v privátech, které jsou dnes snad v každém domě. To nás ale neláká, vracíme se asi pět set metrů zpět. Táto, kdybys to mohl vidět! Kemp pořád stojí a funguje, i když tak nějak načerno. Z bývalé ozdravovny pro děti ze Sarajeva je vinařství a kemp pravděpodobně patří teď k němu. Sjíždíme po prašné příkré cestě, se kterou si náš cestovní motocykl moc nerozumí a parkujeme na jednom lesním plácku v kempu. Autokemp Perla je nostalgickou vzpomínkou na bývalou Jugoslávii se vším všudy. Borovicový les protíná cesta ze které vedou odbočky na malé plácky, kde je možno postavit stan. Dole u pobřeží je recepce integrovaná se sociálním zařízením. Jenže všechno je tu pořád stejné! Naše staré místo, kde byl postaven z kamení i mikrosklípek na potraviny je obsazen rodinou z Francie s obytným vozem. Alena staví stan hned nad ním. Místo je výhodné nejen pocitem soukromí, k němuž přispívá hustá okolní vegetace, ale i velkým placatým kamenem, na němž se dá sedět i jíst. V celém kempu je všehovšudy deset stanů a dvě obytná auta, jinak nic. Recepce je zavřená. Záchody mají snad stále stejná prkénka a stejnou střechu. Ve sprchách z betonu bez dveří teče pouze studená voda samospádem z rezervoáru který je uprostřed svahu. Moře je čisté, břeh tvoří vápencová skála rozervaná neúnavným působením slané vody. Lidí jen pár. Všude ryby, ježovky, hvězdice, krabi i chobotnice. Takový malý ráj na zemi vzdálený od Prahy 1280 km. Večer ale trávíme v civilizaci obce. U piva pozorujeme lodě a já vzpomínám, na léto 1978.
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Triumph Sprint 1050 ST)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
?
Velká rodina an...