Při podrobnějším pohledu do garáží většiny z nás je jasné, že kromě třístopých či dvoustopých strojů má většina ještě nějaký ten jednostopý dopravní prostředek. Zatímco plechy auta při menších nehodách posádku spolehlivě ochrání, stejně tak jako trubková konstrukce Velorexu, jízda na motocyklu má jedno nesporné mínus, které je patrné ze statistik následků dopravních nehod. I při menším šťouchnutí může mít taková kolize fatální následky. A že si říkáte – jezdím pomalu nemůže se nic stát ? Velký omyl. I když se vám daří mít každého účastníka silničního provozu přečteného, kdy dáváte pozor na křižovatkách, kdy odhadnete kam auto odbočí ještě dřív než zapne blinkr, počítáte s tím, že i když vás řidič na vedlejší silnici vidí, může vám vjet do jízdní dráhy, stejně může přijít okamžik, kdy vám to nemusí být nic platné.
V pátek 16.7. 2010 jsem se vypravil s kamarádem na motosraz do Bechyně. Měl jsem v plánu se tady potkat s Milanem Davidem, který chtěl v sobotu přijet Velorexem a taky se trochu napít. Zabalil jsem nejnutnější věci a po čtvrté hodině jsme vyrazili do nejhustšího provozu pátečního odpoledne. Propletli jsme se Prahou a najeli na rychlostní silnici R4. Ač byl velký provoz a v levém pruhu byla stále nějaká auta, cesta vcelku rychle ubíhala. Obkroužili jsme Mníšek pod Brdy, minuli Dobříš a u Příbrami jsme překonali kolonu stojících aut u známé věznice Bytíz. Po průjezdu zatáček před odbočkou na Příbram se silnicí č. 118, jsme minuli Milín a za obcí Kojetín jsme dojeli kolonu pomalu jedoucích aut, která spíše popojížděla. Opatrně jsme začali předjíždět. Bylo horko a tak se k mé smůle jeden z řidičů rozhodl, že nebude čekat a pojede zpět. Aniž by se podíval do zrcátka začal se otáčet do protisměru zrovna ve chvíli, kdy jsem ho předjížděl. Nedalo se už vůbec nic dělat, ani jsem nestihl brzdit. Následovala tupá rána a pád i s motocyklem na pravý bok. Chvíli jsme klouzali spolu a pak každý zvlášť, abychom se zastavili kousek od sebe v levém příkopu. Hned přiběhli lidé z okolních aut a snažili se pomoci. Sundali mi přilbu a rukavice. Podařilo se mi ještě vypnout zapalování a mobilem si vyjednat odtah motorky. V podstatě mi nic nebylo, vším jsem mohl hýbat až na pravé rameno. Pak už přijela sanitka a Policie. A tak místo u stánku na pivo na bechyňském letišti, ocitl jsem se v Příbramské nemocnici. Následoval příjem a hospitalizace na traumatologickoortopedickém oddělení. Z rentgenu bylo jasné, že rameno nevydrželo a došlo ke komplikované tříštivé zlomenině. V sobotu večer jsem se dostal na sál a po čtyřech hodinách bylo skoro hotovo. V pondělí po poledni jsem šel na další operaci. Až v úterý byl pan primář s výsledkem spokojen. Po čtrnácti dnech jsem mohl domů. Bylo jasné, že léto pro mě skončilo a stejně tak se mi definitivně vzdálila účast na akci Po stopách ryby. Na druhou stranu vím, že vše mohlo dopadnout mnohem hůř….
Nakonec všichni byli super a tak díky Honzovi Čejchanovi za odtah a zajištění opravy motorky, Járovi Hausknechtovi za pomoc na místě i na úřadech, Posádce RZS Příbram, personálu a všem lékařům TO odd. nem. Příbram, zejména primáři MUDr. Pavlovi Smetanovi. Díky také všem, kteří na mě mysleli a drželi palce.