Na sklonku léta 1987 jsme měli za sebou již dvě setkání přátel Velorexů a tak jsme se rozhodli, že se zúčastníme také podzimního srazu v Hradci Králové. Sraz se konal v neděli 27.9. 1987 ale na název Tři rychlá kola si již nepamatuji, myslím, že se to tak nejmenovalo.
Sraz pořádal pod záštitou Svazarmu Jirka Hampl. Tehdy neexistoval komfort způsobený internetem – mapy.cz, navigacemi, či jinými aplikacemi. Prostě z obav, aby nikdo nemohl podrývat socialismus v naší vlasti byl na trhu jen Autoatlas ČSSR v měřítku, ze kterého se dala cesta plánovat jen přibližně.
Z obav, abychom nezabloudili jsme jízdu na sraz zahájili společně s Jirkou Průškem již v sobotu 26.9. Cesta po staré hradecké silnici rychle ubíhala. Projeli jsme Poděbrady a Chlumec nad Cidlinou a v odpoledních hodinách Velorex minul ceduli označující začátek obce – Hradec Králové. Napojili jsme se na Gočárův okruh, který může Praha Hradci dodnes jen závidět a v celku bez problémů jsme podle vysokých stožárů s osvětlením našli fotbalový stadion a přilehlé parkoviště, kde bylo místo srazu.
Svítilo sluníčko, ale trápila nás otázka co s načatým odpolednem a večerem? Vždyť sraz se měl konat až následující den. S Velorexem jsme popojeli mezi chatky a zahrádky poblíž řeky Orlice a šli jsme do města. Sotva jsme se však dostali zpět na Malšovickou ulici viděli jsme, že před fotbalovým stadionem je fronta lidí. Jak jsme byli tehdy zvyklí a jak nás život naučil, postavili jsme se na konec fronty a čekali jsme také. Po zaplacení vstupenek jsme se dostali na fotbalový stadion na zápas Hradec Králové – Inter Bratislava. Sportovní utkání se nám moc líbilo. Já jsem celkem třikrát vystál u stánku frontu na pivo. Shodou okolností vždy, když jsem byl ve frontě lidé vstali a zvedli ruce, pochopil jsem, že někdo dal gól, nicméně výsledek zápasu jsem se dozvěděl až v pondělí z novin… K tomu je nutno dodat, že fotbalu moc nerozumím a to pivo to bylo to hlavní. Posilněni alkoholem jsme navštívili ještě blízkou restauraci a již za tmy jsme se přesunuli k Velorexu. Přelezli jsme plot a přespali jsme na verandě nějaké zahradní chatky.
Na srazu Velorexů jsme v neděli ráno byli pochopitelně první. Celkem se sjelo asi 19 Velorexů. Každý z účastníků obdržel mapku s itinerářem soutěžní jízdy a šlo se navěc. Od počátku byla patrná rivalita mezi místními posádkami a přespolními. No šli jsme do soutěže naplno, jenže mapka nebyla moc podrobná my jsme to v Hradci neznali. Start v Novém Hradci Králové jsme ještě našli, stejně tak i první kontrolu v pohostinství v obci Rusek v blízkosti tehdejšího vojenského letiště. S obtížemi a velkou časovou ztrátou jsme dojeli ještě do kontroly č. 2 u Masokombinátu v Březhradu. Kontrolu č. 3 na parkovišti před OHS ve čtvrti Věkoše už jsme minuli. Stále jsme kroužili po Gočárově okruhu a nedařilo se nám najít správnou odbočku. Časový limit uplynul a tak jsme jeli rovnou zpět do cíle na parkoviště u fotbalového stadionu. Umístění nebylo, protože jsme pochopitelně také minuli kontrolu č. 4 v restauraci ve Slatině. Po celou dobu nás trápila závada řazení – tisícihran na řadicí hřídeli byl tak vymačkán, že řadicí páka z něj vypadávala i přes maximální utažení šroubu. V cíli jsme tam mezi to nacpali kousek alobalu abychom alespoň dojeli domů. Bodoval pouze Ondra Franěk, který díky vítězství v ročníku 1986 patřil k velkým favoritům. Na památku jsme dostali malou samolepku, kterou jste mohli do loňského roku vidět nalepenu na okně mé střechy. Teď mám střechu novou tak už smoola. Foták jsme také neměli a tak zbyly jen vzpomínky o které se s vámi rád podělím. Zbyla mi jen ta mapka soutěžní jízdy.
Cestu zpět jsme zvládli ve dvou. První jel Ondra my druzí. Jelo se na plný plyn a tak se nám v lese za Chlumcem podařilo předjet i gruzavik plný vojáků Rudé armády. Červenobílé kolečko s nápisem CA na dveřích náklaďáku se kolem nás jen mihlo a tak jsme stihli ještě i večerní televizní noviny včetně znělky se zeměkoulí a kombajnem.
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Velorex 16/350)
)
?
Jaroslav