V roce 1990 uspořádal Ondra Franěk s Jakubem Tolarem pátý (a poslední) ročník setkání Velorexů "Ve znamení tří kol". Termín byl zvolen pozdější tentokrát červnový v naději, že bude pěkné počasí. A opravdu , dne 16.6. 1990 na parkovišti před ČVUT v Praze 6 Dejvicích sluníčko přivítalo třicítku Velorexů. Naděje, že by se sraz vrátil zpět na parkoviště Džbán zhatili opět němečtí turisté. Parkoviště sloužilo jako odstavná plocha pro jejich vozy, které v touze po "svobodě" před rokem zanechali v pražských ulicích. Sraz se konal poprvé za jiné politické situace. Vcelku nám bylo jedno, jestli za volantem sedí Pepa nebo Karel ale svitla jednoznačná naděje, že v Mototechně v Platnéřské ulici konečně seženeme třeba kontakty zapalování, že třeba nebudeme muset stát hodinové fronty na žárovky, že kladívkovou barvu a plexisklo konečně uvidíme v obchodech a ne jen v interierech tramvají a řetězy koupíme podle počtu článků v odpovídající jakosti a ne potají v metráži u zemědělských podniků. Tak jsme měli tak nějak lepší náladu. Ostatně posuďte sami. Slalom jsme jeli jak o život. Na srazu se objevily dva zajímavé stroje, které vybočovaly z běžné konfekce. Především to byl poněkud hranatý stroj Hugo, tehdy ještě v zelené barvě se stíbrným pruhem ( Dnes ho znáte v modré s airbrushem a motorem Rotax) druhý stroj vznikl díky tomu, že majitel přišel na dva roky o řidičský průkaz a měl tak čas věnovat se designu stroje. Původní Velorex snížil, opatřil anatomickými sedačkami a pěknou zadní nástavbou z WC rezervoáru na vodu. Zadní blatník tvořila hliníková lopata. Boční okna šla vyjímat ale také se dala vyklápět vzhůru, zatímco u dveří zústalo klasické otevírání proti směru jízdy. Motor 350 chlazený elektrickým větrákem. Všechny úpravy byly dělány doslova na koleně v amaterských podmínkách. Například sklápěcí rám střechy byl uložen v ložiskách a ohýbán nad plynovým sporákem ( chromovaná trubka z postele ) Posuďte sami, jak pěkný stroj na tu dobu vznikl. Přitom to byl od pohledu stále Velorex. Kromě slalomu se jela pochopitelně i soutěžní jízda a diváci volili nejhezčí Velorex. Celkovým vítězem se stal Vláďa Mňuk.
já se jen a jen přidávám. Mám hrozně málo volna, ale číst všechny ty "vzpomínky", to je prostě super a jsem rád, že se někdo takto umí podělit o zážitky. A každá "archiválie" je víc než lákavá. Vždycky mi to hrozně zlepší náladu