Hned zjara roku 1990 nás s Ondrou Fraňkem napadlo, že bychom mohli v létě s Velorexy objet Československo. Kromě normálních silnic jsme k tomu chtěli využít tehdy volně přístupné a hlavně sjízdné signálky rozprášené Pohraniční stráže. Vypracovali jsme itinerář a oslovili řadu institucí. Potřebovali jsme na cestu nějakého sponzora byť šlo o nějakých 3000,-Kčs nicméně pro nás jako pro studenty to tehdy byly obrovské peníze. Akci jsme pojali tak, aby přispěli ti noví, co se tehdá potřebovali zviditelnit... Motoristické organizace a nově vznikající firmy zápasily o přežití a nikdo nevěděl co vlastně bude. Občanské fórum mělo jediný cíl - uspět ve volbách a naše největší naděje - Stávkový výbor studentů přemýšlel jen o tom, jak Občanskému fóru pomoci. No zkrátka nikdo zbytečné tři tisíce neměl. Zredukovali jsme počet strojů na jeden a první červencový víkend roku 1990 jsme se nasoukali do Ondřejova Velorexu a vyrazili. Nabrali jsme směr Cheb, odkud jsme chtěli oficiálně odstartovat. Nervozita první velké cesty se z nás ale brzy přenesla na Ondrův Velorex a v kopci za Lubencem se mu zadřel motor. Hned na silnici jsme opravovali a pokoušeli se stroj rozchodit. Výsledkem našeho několikahodinového snažení bylo to, že jsme po vlastní ose kopec vyšplhali a naše naděje na pěkných čtrnáct dní s Velorexem skončily na parkovišti u obce Bošov. Jedno z ojničních ložisek na klice bylo v háji. Naštěstí byla poblíž autobusová zastávka odkud jsem se dostal zpátky do Prahy, nastartoval svého Moskviče a pro Ondru s Velorexem dojel. Absolvovali jsme ještě noční odtah na laně no Moskvič jel místy i přes 100 km/h..... A tak jsme vlastně nedojeli ani na ten start... PS: Stávkovému výboru studentů zbylo po těch prvních svobodných volbách 400.000,- Kčs....