5.7. 2008 opouštíme tábořiště rychle a velmi časně. Ušetřili jsme tak každá posádka 11 Euro…Rozhodujeme se dnes dojet až domů. Jedeme přes Mattighofen, obchvatem kolem Riedu. Statečně se vyhýbáme dálnici na Linz a v Grieskirchenu kličkujeme mezi závodícími cyklisty, jejichž plícím laskavě darujeme silné dávky kouře ze spáleného oleje pro dvoutaktní motory. V Prambachkirchenu najíždíme na úžasnou vedlejší silnici. Asi deset kilometrů jedeme po úzké asfaltce zmenšenou kopií Babiččina údolí podél říčky Aschach. Ve Wesenuferu přejíždíme po mostě přes Dunaj. Z protějšího svahu na nás vykukuje hrad Marsbach. Šplháme do protějšího svahu. Následuje stíhací jízda přes rakouské vesničky zakončená u benzinové pumpy. Zbývá již jen krátký úsek z Haslachu do Bad Leonfelden a hranice ve Studánkách. Jsme doma. Pak z Vyššího Brodu podél Vltavy do Rožmberku. Zde nacházíme restauraci pro vodáky, kde je možno sedět venku a mít Velorexy téměř vedla sebe. Člověk tady nikdy neví – už jsme doma…. Po vydatném jídle pokračujeme slalomem mezi zevlujícími cikány ve Větřní a už jsme v Českém Krumlově. Tady je zastávka téměř povinná. Ta panoramata za to opravdu stojí. Dále pokračujeme do Českých Budějovic. V Plané Velorex zapózoval před šedým tygrem a památníkem – „Čest a sláva obráncům vzdušného prostoru“. Z Budějovic nechceme po hlavních tazích a tak volíme klidnou jízdu přes Hlubokou, Týn nad Vltavou, Milevsko, Sedlčany a Štěchovice. V půl desáté večer jsou Velorexy doma ve svých garážích. Dnes jsme to natáhli: ujeto 436 km. Průměrná rychlost 53 km/h. Čistá jízda trvala 8 hodin 10 minut. Maximálku jsme vytáhli na 100,9 km/h.
Tak to je všechno. Během devíti dnů jsme viděli mnoho zajímavého přesto, že jsme ujeli „jen“ 1850 km.