1.7. nás vítá sluníčkem a teplem. Balíme stany a jedeme podél jezera Traunsee. Míjíme město Ebensee, projíždíme Bad Ischl a stoupáme do Altaussee do solného dolu. Zdejší, veřejnosti přístupný solný důl, je vyhlášenou atrakcí. Parkujeme, platíme vstupné a hned navlékáme bílé montérky, nezbytný to doplněk pro vstup do nitra hory. Postupujeme dlouhými chodbami a nasloucháme výkladu německého průvodce, Stěny chodeb jsou fakt slané… Dovídáme se také o způsobu těžby soli v minulosti a dnes, o tom, jak zde byla za druhé světové války ukryta díla významných malířů. Vše pochopitelně v němčině tak jsme pochytili každé páté slovo ale celkovou skládačku jsme složil. No nejvíc se nám líbila osvětlená podzemní kaple a dřevěné skluzavky, po kterých to fakt jede úžasně rychle. V podzemí je docela zima a venku se teplota šplhá ke třiceti. Uf sjíždíme zpátky dolů do údolí. V jedné zatáčce je složené dřevo a je tu dost místa – ideální místo na oběd. Máme s sebou čokoládové sušenky. Teď jsou úplně rozteklé a tak je jíme za pomoci dvou klacíků, které jsme našli na zemi. Cestou se mi rozpojilo čidlo snímače cyklokompjútru a tak jsme bez přesných údajů o rychlosti a ujeté vzdálenosti. Objíždíme masiv Dachsteinu a zastavujeme u Ramsau u chaty České cestovní kanceláře Vlna. Velorex mi nějak netáhne, tak kontrolujeme svíčky a seřízení zapalování. Náhle slyšíme známý zvuk dvoutaktní Jawy. Koukáme a ze zatáčky přímo k nám přijíždí další Velorex ! Ne nikdo z našich, jde o místního pána z Pichlu. Má Velorexy celkem dva a jak jsme projížděli Schladmingem, tak mu to hned někdo telefonoval. Hned sedl do svého pojízdného stroje a jel za námi. Velorex má vcelku v původním stavu, jen gumovou podlážku má obráceně. Chata je prázdná, je zde jen pár vrcholových lyžařů. I kuchařky si myslí, že by neměl být problém zde přespat. Musí ale zavolat do vedení cestovky. Vrací se s rozpačitým výrazem. Ta cena za jednu noc zaskočila nejen nás. Loučíme se, omlouvají se a přejí šťastnou cestu. Je půl sedmé a tak začínáme hledat nocleh. Projíždíme Filzmoos a zahybáme na Altenmarkt. Zde je značený kemp , ale ani po několikerém průjezdu nic nenacházíme. Nakonec se rozhodujeme sjet z plánované trasy a dojíždíme až do městečka St. Johan nim Pongau. Zastavujeme u kasáren a holky se ptají na cestu. Paní venčící psa potvrzuje, že zde kemp je, ale na druhé straně. Kolem Billy a nádraží se dostáváme do čtvrti velkých rodinných domů a zde je skutečně kemp. Nejlepší, jaký jsme na cestě mohli vyzkoušet. Je devět hodin večer. Majitelka a recepční v jedné osobě nám s úsměvem sděluje, že si můžeme vybrat libovolné místo k táboření. A sprchy v nové či staré části rozlehlého domu. Zaujal nás její pes. Jezevčík, který je opravdu doslova širší než delší. Stavíme stany na stole u lavičky pod lampou děláme večeři a ještě dlouho do noci si povídáme. No ten báječný kemp byl věřte nebo ne pro dvě osoby Velorex a stan za 14 Euro. Díky poruše počítače jen údaj o celkové ujeté vzdálenosti 203 km.