Je 2.7. a nechce se nám opouštět kemp. Dlouho snídáme, chvíli klábosíme s majitelkou a zkoušíme šlapací tříkolku. Asi čtyři kilometry od kempu se nachází soutěska s vodopádem Liechtensteinklamm. Balíme a popojíždíme k parkovišti. K ústí soutěsky je to ještě pěšky asi kilometr. Cestou nás zaujaly protitankové překážky a most zatarasený ostnatým drátem. Odbočka vede do nitra hory , která ukrývá vojenskou pevnost. Vyfotil jsem co se dalo, včetně tabulky. Až při stažení fotek do compu jsem zjistil, že je tam napsáno zákaz fotografování… Přes turniket a stánky se suvenýry se dostáváme konečně na dřevěnou lávku, vinoucí se nad potokem v úzké skalnaté průrvě. Na konci soutěsky obdivujeme velký vodopád. Smějeme se ceduli Achtung Wasserschwall ! s českým dodatkem Pozor peřeje ! Je stále pěkně teplo a svítí sluníčko. Užíváme si dovolené. Vracíme se stejnou cestou a v Bischofshofenu odbočujeme na vedlejší silnici směr Saalfwelden. Zastavujeme u potoka na plácku s lavičkou a stolem a vaříme oběd. Když balíme, všímám si, že zpoza stěny nejvyšší hory Höchkönig vyčuhuje úplně černý mrak a zvětšuje se. Přemýšlíme, zda nenasadíme střechy, ale nakonec se rozhodujeme, že pojedeme ještě na cabrio… Sotva jsme ujeli nějakých pětiset metrů spustila se neuvěřitelná průtrž mračen a krupobití. No od té doby asi držíme časový rekord v nasazování střechy a okýnek. Nemá cenu ani jet. Bouře je tak prudká, že není vidět ani na metr. Když už prší normálně popojíždíme alespoň na vrchol horského sedla pod stožár a čekáme až to přejde. Asi po hodině se vydáváme dál. Cestou vidíme následky bouřky. Rozvodněné potoky, půda naplavená na silnici. Zasahují i hasiči. Jako zmoklé slepice přijíždíme do Saalfweldenu a nakupujeme nějak základní potraviny v supermarketu. Střídavě stále poprchává. Začínáme hledat kemp a blížíme se k Zeel a see. Objíždíme jezero Zellersee. První kemp svou velikostí a organizovaností trochu připomíná sovětské pionýrské tábory. Ten druhý menší rodinný nám docela vyhovuje. Za deště stavíme stany a obsazujeme srub s kulturní místností. Závora kempu se otevírá ráno v sedm hodin. To nám ale nevyhovuje, protože potřebujeme být již v pět ráno pod Grossglocknerem. Ráno motory lépe chladí a nebude žádný provoz, který bychom pomalou jízdou brzdili. Recepční nám nakonec ukazuje ukrytý šroubovák, kterým můžeme odemknout vedlejší vjezd u domu. Robert má pochybnosti, zda Velorexy na Grossglockner vůbec vyjedou. Už tam jednou byl a sám. Teď máme oba stroje obsazeny dvěmi osobami. Pro jistotu vše nepotřebné, včetně náhradních dílů, oleje, kempinkové výbavy a speciálního nářadí vykládáme do stanu. Poslední pohled před setměním patří blízkým vrcholkům, kde hodláme zítra pokořit Grossglockner Hochalpenstrasse. Dnes jsme ujeli 69 kilometrů průměrnou rychlostí 40 km/h. Ve Velorexech jsme pobyli jen jednu a třičtvrtě hodiny. Maximálka byla 68,5 km/h
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Velorex 16/350)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
?
Velká rodina an...