Tak jaký byl letošní první sraz přátel nesmrtelných koženkových strojů ?
Především musím říci, že účast 142 registrovaných strojů nebyla velká, na druhou stranu si mnozí mohli všimnout, že se na parkovišti před „Zlatou růží“ vystřídalo dalších možná i dvacet strojů těch, kteří se přijeli jenom podívat.
Na letošních Boskovicích bylo nejlépe vidět, že velorexí komunita se dělí do dvou táborů, jejichž pohledy na nesmrtelný vozík se diametrálně odlišují. Nejde však o dělení na přátele „Velké“ a „Malé“ knihy, vždyť bylo během víkendu možné vidět, jak se spolu bez problémů baví bílí s modrými i zelení s červenými, všem jde přeci jen o jedno jediné a Velorex nakonec spojí i to co by v běžném životě spojit nikdy nešlo. Mám na mysli něco jiného, a to jsou vyznavači původních historicky zajímavých strojů na straně jedné a konstruktéři přestaveb na straně druhé.
A tak bylo možno vidět několik pěkných původních dochovaných strojů modelové řady 16/350, pár více či méně zdařilých renovací, a několik strojů Oskar 54. Vidět byly i dva valníky a pěkná dvěstěpadesátka „Hošanů“ s unikátním solnickým bubínkem, jehož charakteristický zvuk se nedal přeslechnout.
Druhou stranou mince byly zmršeniny. Zástaveb výkonných motocyklových agregátů do velorexích koster se v poslední době vyrojilo opravdu hodně. Většina naštěstí pochází ze zahraničí. Při pohledu na precizní technická řešení, která nemohou vyvážit pocit, že co kus to nenávratně zničený původní stroj, jsem si vzpomněl na příhodu ze začátku devadesátých let. Jeden náš kolega měl velké potíže se seřízením motoru 572 03. Obrátil se proto na specializovanou opravnu motocyklů. Ráno, když jsem jel autobusem do práce, stroj již čekal před vraty opravny. Odpoledne, když jsem jel zpět byl Velorex pořád v práci mechaniků, kteří se jej marně snažili roztlačit. Asi za dva dny mi dotyčný volal, že závadu se nepodařilo odstranit, ale dostal dobrou nabídku - Přivezou mu motor z nějaké bourané motorky ze zahraničí, ten by dokázali seřídit…… Náš slovenský kolega, který má novostavbu včetně rámu jistě pochopí, že jeho se tento odstavec netýká….
Ale teď k samotné soutěži. Organizátoři tentokrát zvolili méně stanovišť a myslím, že se to setkalo s kladným ohlasem účastníků. Všichni jeli tak nějak v klidu a jízdu i zajímavé soutěžní disciplíny si pořádně užívali. Nakonec počasí si své negativní emoce nechalo pouze na noc a kousek ranních hodin a tak všechno určitě vyšlo na jedničku. A jestli z řady mnoha účastníků letos někdo vybočoval opravdu výrazně byl to bezesporu Blesk. Jeho cesta k jedinečné nezapomenutelnosti vedla přes osobitě pojaté disciplíny, kdy nejlepší výkon předvedl s Janou ve Skalici nad Svitavou…., až po dobrodružnou cestu domů. Jeho stroj náhle ztratil výkon, ale statečný řidič boj nevzdával. Několikrát vyčistil karburátor, do odpadkového koše ve Žďáru odložil vložky z tlumičů výfuku – bo motor musí správně dýchat že, a provedl řadu dalších úkonů aby nakonec v Přibyslavi po výměně kondenzátoru zjistil, že na jeden válec opravdu třistapadesátka valným výkonem nedisponuje… Nic to ovšem nebylo platné, protože v Úvalech těsně před Prahou statečný stroj přestal definitivně řadit….
A ještě jedna poznámka na závěr. Politici mezi lid nechodí často. Pro množství úporné činnosti vedené snahou v časovém limitu volebního období získat co nejvíce peněz nemají na starosti běžných lidí čas. Jakmile se však blíží volby vše je jinak. Objevují se na plakátech a letácích, nalévají vám zadarmo guláše, kterého nevařili či rozdávají květiny, které nepěstovali. Jeden takový chtěl jet v čele kolony v sobotu v Boskovicích. Co na tom, že kolona městem jede až v neděli, koho zajímá že v čele se vezou vždy děti? Organizátoři jej pochopitelně odmítli, ale já takovým lidem vzkazuji: Ozvěte se, rádi vás povozíme! Po záplatovaných silnicích plných děr, kde se nedá jet ani krokem. Po silnicích prvních tříd, kde jsou vyjeté takové koleje, že nelze udržet tříkolky v přímém směru. Po cestách, kde sběrači kovů odnášejí kanálové poklopy, to je panečku s třístopým strojem jízda! A co teprve dnes módní zpomalovací příčné prahy, zkuste si to, jak to pěkně nadskočí….
Pamatuji ještě doby, kdy se dala pořídit plná nádrž do Velorexu za 130,-Kč a za ty peníze jste dostali benzín, který vydržel v odstaveném stroji až do jara, žádné ekologické přísady z řepky, které při zahřátí tvoří hustý med poškozující vše s čím přijde do styku. Nějak mám pocit, že lépe už nebude.
Brusel ukázal směr budoucí naší cesty, směle vpřed, nehledíce na protesty. Nejprve barvy na bázi ředidel z těkavých látek, pak žárovky, teď sprchové baterie, brzy omezení rychlosti pro dodávky. A co dvoutaktní motory ? Tak za rok nashledanou. Velorex žil, žije a musí žít.