Účast na Classic Show Brno 2010, která byla součástí veletrhu užitkových vozidel Autotec a osobních vozů Autosalon jsme původně neplánovali. Když nám ale organizátoři akce vyšli vstříc a projevili zájem Velorexy mít přímo v pavilonu A brněnského výstaviště, rádi jsme s účastí souhlasili. Mé pracovní závazky však byly tentokrát v rozporu s podmínkami účasti a tak jsme museli silně improvizovat. Ve čtvrtek po poledni jsme naložili s Tomášem na vlek můj Velorex a po terénní roletě, které se v ČR říká D1 jsme vyrazili směr Brno. V areálu výstaviště jsme cenný náklad vyložili a jeli rychle do Černé Hory pro Tomova valníka. Do sedmé hodiny večerní jsme stavěli expozici a koženku strojů upravili do výstavního lesku, který nezůstal nepovšimnut zástupci slavného motocyklového výrobce ze země, kde včera bylo zítra nebo jak… Ural. Poté mě Tomáš odvezl do centra Brna. Dle intuice jsem nabral směr a utíkal přes náměstí Svobody až k hotelu Grand, kde se mi podařilo na poslední chvíli zakoupit jízdenku na žlutý autobus do Prahy. Přivítaly mě kožené sedačky, káva noviny a film. Nezodpovězena zůstala otázka, jak je možné dosáhnout takové špičkové péče o cestující za 200 Kč. Ale z přemýšlení mě vytrhlo hlášení že už jsme v Praze. Čtvrteční pentatlon – BMW, Velorex, autobus, metro, tramvaj jsem zakončil těsně před půlnocí.
Tomáš si vzal ráno na pomoc Brťku a vyrazili na výstaviště. Pátek byl novinářským dnem. Já jsem si splnil své pracovní povinnosti a spěchal na autobusové nádraží Praha – Florenc. Žluté autobusy byly při pátku beznadějně zaplněné, ale slečna za přepážkou mne poslala na třetí nástupiště, za pět minut prý jede autobus do Brna. Cesta do Brna byla opravdu stylová. Na Classic show youngtimerem Karosa SAD Banská Bystrica. Domů tímto spojem jeli též ukrajinští dělníci a osazenstvo bylo velice různorodé. Na rozdíl od včerejší kávy se dnes podávala teplá vodka přímo z láhve. Cesta tak rychle ubíhala. Kdo nepil vodku, krátil si dlouhou chvíli chytáním zavazadel, která neustále padala na hlavy cestujících vlivem otřesného stavu D1. Panely vyjeté od přetížených kamionů dodávaly cestě lehký houpavý nádech železniční dopravy. Z autobusového nádraží na Zvonařce mě odvezl Tomáš přímo do areálu výstaviště. Počáteční rozpaky Honzy Čejchana s nešťastným umístěním jeho stánku vedly k vystrčení mého stroje přímo doprostřed haly se slovy „ Strčte mu to někam stranou“. Velorex se tak stal zcela nepřehlédnutelným. Fotili se u něj zamilované páry, důchodci, pamětníci i rodiny s dětmi. Neušel pozornosti profesionálních fotografů ani novinářů renomovaných motoristických a historických periodik. Trochu jsem se o svůj exponát bál, protože kromě focení neušel také neustálému osahávání. Muži většinou zkoušeli překonat zamčené dveře a různě se pokoušeli lomcovat dveřními klikami nechápajíc, že je to opravdu zamčené a že pokud jsou dveře zavřené, opravdu je dovnitř nikdo nezve. Jeden pán počal odepínat přední kapotu a díval se dovnitř. Svého počínání zanechal až na můj příměr, že koná stejně, jako kdybych já začal sundavat kalhoty z jeho opodál stojící ženy. Ženy, to však bylo něco jiného. Sahaly především na koženku a střechovici. Zkušené ruce zkoumaly látky a jejich kvalitu, stehy a způsob šití. Některé alespoň otáčely dokola turnikety. „ Franto! Dívej, ono je to opravdu z koženky. Tož to není možné toto! „ Děti pak braly útokem celý stroj. Opatlávaly hlavně okénka a zbavovaly patiny mosazné turistické známky na bedně. K velké cti Brňanů a obecně všech návštěvníků Classic Show je třeba říci, že nic nebylo poškozeno a nic z příslušenství a doplňků stroje nebylo odcizeno. My jsme také v rámci propagace a osvěty vše řešili s úsměvem. Náročné výstavní dny jsme kompenzovali večerní konzumací alkoholu v Černohorském pivovaru a v restauraci U zářivky. Catering jinak zajišťovala na výbornou Tomášova babička. Nikdy bychom si nemysleli, jak náročné může být vystavování. Překvapilo nás, že v neděli večer jsme byli unavení, jako po těžké fyzické práci.
Domů se jelo opět na káře a zatímco 16/250 valník odpočíval ve své garáži již kolem osmé hodiny večerní, 16/350 unaven zájmem veřejnosti usnul ve svých peřinách až krátce po půlnoci.