Co říci závěrem? Snad jen malé ohlédnutí za tím, co se dělo po příjezdu domů. Plni dojmů a zážitků jsme dlouho vychutnávali opojné období spojené s pocitem, co jsme s našimi stroji dokázali. Vzpomínali jsme na to, jak jsme poprvé dojeli s Robertem Němcem do Švédska v roce 1992. Vzpomínali jsme na cestu na Polární kruh do finského Rovaniemi v roce 1996. Na cesty do Alp, které vykonali Robert se Štěpánem a Pepou Cibulkou. Vzpomínal jsem také na dobu, kdy jsem s Velorexem jezdil denně v běžném provozu i v zimě v mrazech a vánicích. Také na dobu kdy mě ve Velorexu vozil táta jako malého kluka. Jak jsme s rodiči jezdili Velorexem každý víkend na chatu, na opravy a poruchy prostě na život jehož součástí se Velorex stal. Při vzpomínkách vznikal tento text, který popisuje jen zlomek soužití s legendárním tříkolovým strojem.
Dodatečně jsme zjistili, že Štěpán na Shetlandech u hradu Scalloway při opravě zapomněl stranový klíč č. 19. Tato informace vzbudila všeobecné škodolibé veselí, neboť v zemi, kde používají palcové míry si jej nálezce moc neužije. Štěpánův závitník č. 9, který jsem vezl ve svém stroji, jsem našel až po čtyřech letech a závitník se tak stal jediným nářadím, které Štěpánovi nespláchla vltavská voda při povodních v létě 2002. Originální filmové kazety už takové štěstí neměly. Pátrání po negativech filmů dosud nebylo odvoláno. Abych nezapomněl také internetové stránky Autoklubu České republiky se změnily žádné použitelné informace tam nenajdete. Zbývají jen vzpomínky. Z těch se však nedá žít věčně a tak hledíme do budoucnosti a plánujeme nové cesty, že by tentokrát přeci jen Nordkapp ?
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Velorex 16/350
Koženka, jak se vlastně v...