Od okamžiku společného schválení uvedeného nápadu nastala úmorná práce spojená s přípravami. Jen psaní podrobného itineráře zabralo tři měsíce. Itinerář zpracovaný programem na počítači má své velké klady, avšak pro účely dálkové jízdy Velorexů se nehodí, protože některé údaje jsou zbytečné a jiné potřebné zcela chybí. Zvolil jsem proto kompromis a vytvořil mechanicky podle podrobných map itinerář částečně se prolínající s itinerářem počítačovým. Když byl hotov, mohli jsme spočítat celkové kilometry , spotřebu benzínu , ceny trajektové přepravy a celkové náklady.
Bohužel, došlo však k tomu, že termín akce v roce 1999 nemohl být dodržen, neboť se nám nepodařilo zajistit sponzorské financování výpravy. Také jsme zjistili, že nemůžeme počítat s žádnou citelnou podporou motoristických organizací, v kterou jsme hodně věřili. Odznáčky a jiný propagační materiál bychom za benzin proměnili asi hodně těžko a když nám byl nabídnut velký kovový transparent o velikosti bezmála 2x4 metry, pochopili jsme, že Velorex asi nikdo s funkcionářů neviděl, protože taková věc se prostě dovnitř nevejde. Navíc nám bylo neoficiálně řečeno, že se při rozhodování, zda bude naše akce podpořena, měl vrcholný představitel Autoklubu České republiky vyjádřit , že „Velorexy smrdí“a tak nic nedostaneme . Tím bylo rozhodnuto. Nevzdali jsme se však a jako definitivní termín odjezdu jsme určili 11. červen 2000 s tím, že cestu dlouhou skoro osmtisíc kilometrů zvládneme za jeden měsíc.
Od podzimu 1999 se situace v dobré obrátila a nakonec díky laskavé pomoci firem Alstom, CHEPO, Opel Leasing a Čalounictví a sedlářství manželů Rekových jsme věřili, že termín dodržíme. Osud však naši situaci znovu zkomplikoval, neboť Robert díky pracovnímu zaneprázdnění nestihl včas připravit stroj na tak dalekou cestu. To však bylo v době, kdy jsme již měli kladně vyřízen souhlas příslušných orgánů státní správy se startem expedice ze Staroměstského náměstí v Praze v neděli 11.6. 2000. Komplikaci jsme však vyřešili. V neděli jsme skutečně dorazili do Prahy s tím, že jde pouze o veřejnou prezentaci a fakticky vyjedeme na cestu později. Kromě účastníků výpravy se zúčastnili také Emil Pospíšil a Eda Baumruk, kteří nás přijeli se svými Velorexy před těžkým výkonem podpořit. Úvod se zdařil až na malou účast sdělovacích prostředků, která se však dala očekávat. V Praze je v tu samou dobu sraz příznivců značky Harley Davidson prý „nejlepších strojů na světě“ a začíná právě fotbalový turnaj EURO 2000. Robertovi dáváme čas na přípravu do 2.7. 2000.
Další neblahé události však na sebe nenechají dlouho čekat. Pepa Cibulka s ohledem na nové zaměstnání nemá volný čas k účasti na výpravě. Robert se nedlouho poté propadá střechou garáže a s úrazem páteře mění kokpit Velorexu za lůžko v nemocnici na Bulovce. Zbývám já a Štěpán, ale díky Robertově obětavosti, kterou neztrácí ani v nemocnici se na start připravuje Emil Pospíšil s jedním z Robertových Velorexů.
Protože děti v Praze mají díky sletu Sokolů o týden dříve prázdniny, můj volný čas se omezuje na pouhé tři týdny a tak musíme program upravit. Vypouštíme Nordkapp a plánujeme průjezd Německem do Sassnitz. Trajektem do švédského Trelleborgu, okolo Malmö, přes Göteborg do norského Osla a odtud do Bergenu. Trajektem na Shetlandské ostrovy, na Orkneyské ostrovy, opět lodí do Skotska skrze Anglii do Newhawenu, lodí do francouzského Dieppe, Belgií do Německa a domů do České republiky. Celkem 4500 km. Rychle přepisuji itinerář. Mnoho cenných informací o lodních spojeních ale i o jednotlivých zemích získávám prostřednictvím internetu. Hodně nám pomohly zejména stránky jednotlivých lodních společností, provozujících trajektovou dopravu a také velmi přehledně zpracované údaje o státech a jejich předpisech, včetně dopravních na stránkách Autoklubu České republiky. Dost nás však překvapilo, že u Velké Británie jako zvláštnost, na kterou by si naši motoristé měli dát pozor, není uveden levostranný provoz , ne každý tuto „samozřejmost“ musí vědět .
Přípravy vrcholí. Stroj jsem chystal téměř rok. Na rozdíl od originálu je pro účely dálkové cesty vybaven předním úložným prostorem, radiem, vysílačkou, vnitřním osvětlením, palubním počítačem z jízdního kola, zadním kolem a rozetou z novějšího typu motocyklu JAWA 350 typ 360 z tzv. Panelky - rozeta je uložena v zadním kole v gumě. Nad zadním kolem je umístěna osvědčená hliníková bedna na maso z bývalé NDR potažená koženkou, kterou jsem opatřil přídavnými světly. Speciálně pro účely této nové cesty Robert vytvořil z plechové krabice od lékárničky kasičku a tuto umisťujeme z boku na bednu - jak prozíravé.
Devatenáctého června nakupujeme veškeré potraviny kromě chleba a másla. Vědomi si skutečnosti, že hodláme navštívit nejdražší země Evropy, máme s sebou úplně vše od konzerv, paštik, sušených potravin, polévek, mléka, kávy, cukru až po Tuzemský rum a litr domácí jablečné pálenky od mého táty. Pálenka je univerzální, dá se užívat jak vnitřně, tak i zevně. V prvém případě jako lék proti zlomené vůli, chladu a jako prostředek k podávání nadlidských výkonů, v druhém případě jako desinfekce. Nezapomínáme ani na syntetický nápoj v prášku, který se dá sypat přímo do úst, případně je rozpustný ve vodě.
Konečně je možno přistoupit k závěrečné fázi - balení. Kdo někdy seděl ve Velorexu jistě chápe, jak obtížný úkol nás čekal, vše musí najít své místo. Do přídě stroje umisťuji náhradní klikovou hřídel, na ni náhradní hřebenové řízení, dvě duše, lékárničku a po stranách dvanáct konzerv fazolí. Výš do předního zavazadlového prostoru přichází náhradní bomby s plynem do vařiče, náhradní vzduchový filtr, nafukovací matrace a spací pytel. Pod sedadlem má místo nezbytné nářadí, včetně „gola“ sady, lano, trojúhelník a veškeré drobné díly, včetně závitníků a oček. Mezi akumulátorem a sedačkou je místo pro tašku s itinerářem, mapami a nezbytnými písemnostmi a také pro hustilku, lopatu a sekeru. Na sedačce vedle sebe umisťuji bednu od nábojů s díly motoru - spojkou, převodovkou, písty, lanky apod. Nad motorem za sedačkou mám speciální batoh šitý na míru s oblečením, léky a filmy. V již zmíněné bedně nad zadním kolem jsou lehké věci - sušené potraviny, vařič, ešus, kotlík atd. K bedně zepředu přivazuji svinutou pevnou plachtu 5x4 m, kterou používáme na spaní místo stanu, zezadu je uchycena náhradní pneumatika. Velorex má celkovou hmotnost dle technického průkazu 500 kg. S uvedenou výbavou včetně mne váží 720 kg a překonává tak rekord z roku 1996. Nedělám si iluze o tom, že ostatní jsou na tom lépe. Poslední smůlu si vybral Štěpán, který byl večer před odjezdem při balení věcí okraden bezdomovcem o karton paštik a karton olejovek.
Rozhodli jsme se opět o svých zážitcích sepisovat palubní deník. Protože však originální deník obsahuje především nepublikovatelné věci, nezbývá, nežli touto rozsáhlejší formou vše přepsat a uveřejnit opět jako „Výtah z palubního deníku“. Rád se s vámi o naše zážitky prostřednictvím mé garáže podělím. Můžete se těšit na příští pokračování, kdy přibydou i nějaké fotografie.