Probouzíme se už v osm hodin. Na kruhovém objezdu je poměrně živý provoz. Po několika kilometrech objevujeme pěkné odpočívadlo s parkovištěm a dřevěnými lavičkami. Snídáme anglický chléb, marmeládu a sušenky. Zahříváme se čajem. Emil zpracoval poslední sýr Maratonec, který jsme si vezli z domova. Projíždíme městem Market Harborough a pokračujeme na jih po A 508. Průjezd městem Northampton je velkým zážitkem. Vše ale probíhá díky dopravnímu značení v naprosté pohodě. Opět upouštíme od plánu jet po těch nejmenších cestách, které jsou vyznačeny na mapě a po A 422 přijíždíme do Buckinghamu a dále do Winslowu. Zde doplňujeme benzin a na mapě, která je umístěna z boku pumpy, zjišťujeme, že jsme v podstatě na jihu Anglie a do Londýna to už není daleko. Emil již v Londýně byl a tak doporučuje nejet Velorexy do centra, neboť provoz je tam příšerný a nikde se nedá zastavit. Doporučuje nechat Velorexy na okraji a do centra se dopravit vlakem. Původně jsme měli v plánu tuto akci uskutečnit z Windsoru, avšak tam nevede železnice. Nakonec se shodujeme na malé aglomeraci Brookwood, kde je železniční zastávka.
V půl dvanácté dopoledne se vydáváme dál. Protože pumpa leží prakticky hned u kruhového objezdu, stalo se, že já s Emilem pokračujeme správně, Štěpána však kruhový objezd roztočil do špatné ulice. Pomocí vysílaček upřesňujeme směr a polohu a brzy jsme zase pohromadě. V Aylesbury opět ztrácíme Štěpána. Po půl hodině přijíždí a líčí nám své zážitky. Zůstal stát na semaforu a pak nás už neviděl a nevěděl kudy dále. Radiové spojení se nedařilo a tak vyrazil podle pravděpodobnosti. Když zjistil, že tím směrem co se vydal asi nejedeme, pokusil se otočit v přilehlé ulici. Než se mu to povedlo, bylo kolem něj spousta cikánů, ulice byla nějaká tmavá, vedle bylo i ohořelé auto. Stihl to na poslední chvíli.
Provoz houstne a je znát, že přijíždíme do relativní blízkosti hlavního města. Přes Amersham se dostáváme do Beaconsfieldu. Zastavěnou část střídají sídla v anglickém stylu s rozsáhlými parky. Zde už nejsou žádná pole ani ovce ani krávy. Projíždíme prakticky celistvým obydleným územím. Přes město Slough se dostáváme do Windsoru ležícího 30 km západně od Londýna. Po levé straně míjíme královský zámek stejného jména, který je sídlem anglických panovníků. Informace nelžou. Již od pohledu je jasné, že jde o jeden z největších evropských zámků. Škoda, že není kde zastavit. Předním nevelkým oknem Velorexu pozoruji nad sebou obrovský Boeing 747, který před chvílí opustil Londýnské letiště Heathrow, jehož jedna dráha východ – západ směřuje právě nad Windsor. Jde o nezapomenutelný zážitek.
Podél západního okraje Londýna se dostáváme do městečka Chobham. Všímáme si, že název městečka je totožný s názvem jednoho z nejmodernějších pancířů používaných v soudobých tancích. Přijíždíme do Wokingu a podél železniční trati se okolo sedmnácté hodiny dostáváme do Brookwoodu. Zastavujeme na prázdném parkovišti u nádraží . Parkoviště je hlídáno pomocí kamer a placené je pouze ve všední dny. Dnes je neděle, tak platit nemusíme. Vlaky do Londýna jezdí od rána každou půl hodinu. Couráme chvíli po městě a na lavičce akumulujeme teplo ze sluníčka. Brookwood leží hned vedle známé vojenské letecké základny Farnborough a je to znát podle většího množství vojenských vozidel na silnici. Vaříme večeři a jdeme na pivo do místní restaurace.
Anglická hospoda – pubb, je zvláštním místem. Je bez obsluhy, objednává se u pultu a zde se také hned platí. Interiér připomíná spíše něco mezi vetešnictvím a starožitnostmi. První jde pro pivo Štěpán. Přichází však bez piva s dotazem, jaké si dáme, že mají asi deset druhů. Radíme, aby vzal nějaké, které alespoň od pohledu vypadá jako naše, nějaké kontinentální. Za chvíli přichází se třemi pintami piva. Objemově jde o větší půllitr. Pivo však nemá pěnu a dosahuje až těsně po okraj sklenic. Jde o Carlsberg lager, dánské pivo nezjistitelného stupně, ale asi je to dvanáctka. Štěpán nás ovšem šokuje informací, že za jedno pivo dal čtyři libry. Na tu cenu to není nic moc. Na pohled to vypadá jako by se do sklenic někdo vymočil. Pro druhou várku jdu já a objednávám místní Brookwoodské pivo. Hostinská jej čerpá pomocí dvoucestné ruční pumpy do sklenic. Pivo je trochu do červena, opět bez pěny. Chutná zvláštním způsobem a nemá žádný říz. Alkoholu je v něm snad 10 procent. Při popíjení piva plánujeme zítřejší výlet do Londýna.
Usínáme na asfaltu prázdného parkoviště mezi Velorexy. Dnešního dne jsme ujeli 175,58 km, průměrnou rychlostí 45,64 km/h. Doba jízdy činila 3 hodiny, 50 minut a 47 vteřin, maximální dosažená rychlost 75,2 km/h. Za předchozích patnáct dní jsme ujeli celkem 3370 km.