Kolem desáté hodiny nás budí sluneční paprsky, dle teploměru je 18 stupňů. Snídáme a balíme spací pytle. Nádrže máme prázdné a tak se rozhodujeme vrátit se do Lissendorfu, kde kdosi včera zahlédl benzinovou pumpu. Zde však mají pouze benzin super za 2 Dm litr. Po zjištění, že další pumpa je nedaleko, bereme každý po dvou litrech. Po deseti kilometrech ve Walsdorfu doplňujeme nádrže až po okraj. Postupujeme kolem města Mayen a za pozornosti všech ostatních účastníků silničního provozu projíždíme středem města Koblenz a překračujeme řeku Rýn. Za mostem stoupáme na dálnici a po několika kilometrech za asistence vozu policie odbočujeme na lázně Bad Ems.
Před nějakými dvanácti lety by mě ani ve snu nenapadlo, že řeku Rýn překročím se svými přáteli tříkolkou Velorex. Tehdy bylo pravděpodobnější, že do těchto míst zavítáme spíše s vojsky Varšavské smlouvy. Po silnici kopírující tok řeky Lahn se dostáváme do překrásného města Bad Ems. Litujeme, že při hlavní silnici není kde zaparkovat. Obdivujeme Emila, který podle mapy a itineráře s jistotou vede celou výpravu mimo hlavní centra po nejzapadlejších silnicích stále na východ. Objíždíme tak Wiesbaden a Frankfurt. Přes městečka Nassau, Bad Camberg, Neu Anspach a Rosbach se dostáváme do Florstadtu. Zde doplňujeme benzin a nakupujeme nějaké potraviny, těšíme se zvláště na čerstvý německý chléb. V půl osmé večer přijíždíme do Gedernu a za městem u Gedernského jezera nacházíme útočiště v kempu. Správce kempu nás osobně doprovází až na místo, kde můžeme rozložit naši vozovou hradbu. Vaříme večeři a využíváme výhody sociálního zařízení a sprch s teplou vodou.
Pozorujeme dopravní letadla pohybující se z letiště Frankfurt v nízkých letových hladinách a přemýšlíme o tom, že naše cesta se blíží ke konci. Pokud stroje vydrží, mohli bychom již zítra být na území České republiky. Velorexy si přichází prohlédnout řada obyvatel karavanů ze sousedství a když jim vysvětlujeme, kde jsme všude byli, neskrývají svůj obdiv. V kempu jsme zahlédli stánek s občerstvením a rozhodujeme se ochutnat německé pivo. Neuvědomili jsme si však, že je již pozdě a stánek je zavřený. Pochodujeme asi tři kilometry do centra Gedernu a usedáme v předzahrádce jedné z místních restaurací. Žádáme pivo a po třiceti minutách před námi stojí tři třetinky piva. Nežli obsluhující slečna opustí zahrádku máme dopito a žádáme další. Dočkáme se po další půlhodině. Je jasné, že s takovou obsluhou, by u nás doma nic neprodali a také by k nim nikdo nechodil. V naději lepší obsluhy se přesunujeme do interieru restaurace. Místo je jen v prvém patře a přes snahu obdržet pivo v půllitrech a v kratších časových intervalech dostáváme třetinku jednou za půl hodiny.
Zjišťujeme , že kromě party místních buranos jsme v hospodě sami a nechápeme, proč natočení piva trvá tak dlouho. Jdeme se zeptat, jak je to možné a zjišťujeme, že kromě asi třináctileté slečny, která obsluhuje, stojí za pípou její o něco mladší avšak dobře osmdesátikilový bratr. Obsluhuje se pouze v prvém patře, přízemí je uzavřeno. Zřejmě jde o nějakou legislativní hříčku za účelem protažení zavírací doby tak, aby nebyl porušen žádný předpis. Nevíme ale, jak je to s dětskou prací v nočních hodinách. Předpisy Evropské unie jsou zřejmě v tomto směru velmi benevolentní. Za zpěvu starých a starších pochodových písní přicházíme do kempu okolo jedné hodiny po půlnoci. Nejsme však natolik společensky unavení, abychom si nepovšimli, že nám kdosi ukradl čerstvý německý chléb.
Ujeli jsme dnes 260,94 km průměrnou rychlostí 46,86 km/h za 6 hodin 34 minut a 3 vteřiny. Maximální rychlost byla 95,4 km/h.