Říká se, že kdo se s Velorexem nepřevrhl, tak jako by s ním nejezdil. Převržení je vlastně takový velorexí křest. Jezdíte, užíváte si a pak to přijde úplně nečekaně. Nemyslím vážné nehody, způsobené například prasknutím zadní pneumatiky ale jen taková ta převržení, kdy nemáte ještě dost zkušeností a kdy bez varování začnete náhle pozorovat bočním okénkem asfalt pěkně zblízka. Kromě osobních pocitů ze dvou takových situací vzpomenu také na nehody, které se staly mému tátovi a které znám jen z jeho vyprávění.
Poprvé jsem se převrhl na jaře 1986. Stalo se mi to v Praze 6 v Radimově ulici v prostoru před vysokoškolskými kolejemi Kajetánka. Pracoval jsem tehdy v kolejní menze. Měl jsem ranní směnu a odpoledne jsem dost pospíchal. Sedl jsem na parkovišti do Velorexu, nastartoval a vyrazil. Nikde v dohledu nebylo žádné auto a tak jsem z parkoviště plynule odbočil vlevo do Radimovy ulice. Hned ale následovala pravá zatáčka a semafory na křižovatce s třídou Pionýrů. Tam jsem se ovšem již nedostal. Zatočil jsem pod plynem doprava. Silnice tady dodnes vynáší a má sklon dolů k vnějšímu okraji. Místo aby Velorex následoval pokyny volantu, dostal se na dvě kola a jel rovně. Tedy do protisměru, kde naštěstí v té době nic nejelo. Snaha točit ve směru zatáčky pochopitelně vedla k jedinému možnému řešení… Stroj padl na levý bok a pokračoval v jízdě v protisměru až k obrubníku. Když se zastavil moc jsem nechápal proč se to stalo. Zavřel jsem benzin a nohama sem držel baterii, kterou v té době s Velorexem spojovaly pouze kabely plus mínus…. Lidé, stojící na autobusové zastávce na třídě Pionýrů rychle přispěchali na pomoc. Velorex i se mnou postavili na všechna tři kola. Poděkoval jsem a aniž bych vystoupil škubnutím startovací páky jsem nastartoval a odjel. Doma jsem teprve obhlížel vzniklé škody. Ohnuté zrcátko, obroušený levý blatník, obroušená matice levého kola. Prasklé plexisklo, mírně obroušený roh levého zadního světla a dost orvaný a prodřený zadní bok a střecha. Před tátou jsem se dost styděl a škody rychle opravil a kamufloval. Protože jsem měl pod sedačkou plechovky od Solviny plné šroubů , matek , podložek a závlaček, nacházel jsem tento materiál v té zatáčce ještě celý týden…..
Podruhé došlo k situaci zcela opačné – zvrhl jsem se při couvání. Stalo se mi to počátkem září v roce 1988 v obci Kněževes u Rakovníka. Byl jsem zde na chmelové brigádě. Jednou jsem stál před restaurací na Václavském náměstí a všiml jsem si, že poblíž stojí autobus Karosa s brigádníky. Před autobusem stál předseda JZD Rudá záře a agronom. Chtěl jsem se vytáhnout a taky předvést, co Velorex dokáže. Sedl jsem za volant nastartoval zpětný chod, zařadil za jedna a vyrazil…. Hezky jsem to pozadu rozjel, tehdy jsem nevozil vzadu tu bednu, okýnkem bylo pěkně vidět. Když jsem dojížděl k autobusu měl jsem tam trojku a plán, jak zastavím před autobusem. Odřadil jsem, brzdil a zároveň jsem točil, abych se zařadil před autobus. No točil jsem moc a když jsem to chtěl srovnat, tak se mi levá přední část dostala mimo silnici do příkopu a mne i s nebohým strojem tam vzala s sebou. Dopadli jsme docela naměkko do trávy na levý bok a pak na střechu. Otevřel jsem dveře a vyplazil se ven. Předseda družstva s agronomem a dalšími lidmi mi pomohli dostat stroj na všechny tři. Škody nebyly tak zjevné, jako před dvěma lety, ale později se ukázalo, že celý odklopný koš je pěkně hnutý nastranu… Protože během pobytu v Kněževsi ještě jakýsi slovenský mistr Jesenius zatnul svůj nožík do přední kapoty, zatímco jsem s jednou jeho kolegyní „probíral politickou situaci v Libanonu“ a také přední zástěra byla amatérsky zašitá, když jsem čumák Velorexu použil místo klaksonu na semaforech, ale ta Dacia přede mnou na zelenou tak zoufale nejela… ( nevšiml jsem si, že má tažné zařízení…) chýlilo se vše k objednání nových plachet ze Solnice.
Táta Velorex používal jako služební vozidlo u STS Hostivice v letech 1969 až 1974. Za těch pět let se mu dle jeho vyprávění staly tři nehody s Velorexem.
Jednou jel s traktoristou Zápotockým a v nepřehledném místě v zatáčce, myslím že ve Zbuzanech, bylo zrcadlo. Zápotocký ho upozorňoval, že v zrcadle vidí v protisměru jedoucí Velorex. Tehdy sice jezdilo Velorexů více než dnes, ale pravděpodobnost, že se potká Velorex s Velorexem byla hodně malá. Táta se domníval, že v zrcadle vidí odraz vlastního stroje a tak se slovy: “Ty vole, to jsme my“ vjel naplno do zatáčky. Průjezd zatáčky ale nedokončil. Oba Velorexy se srazily….
V Praze na Malostranském náměstí jednou najel na rozlitou naftu. Dostal smyk a Velorex skončil na boku. Nehodu přítomný příslušník Veřejné bezpečnosti odmítl vyšetřit se slovy. „ To nic není to si zašiješ“
Někde na blíže neznámém místě okresu Praha – západ se tátovi podařilo narazit téměř čelně do nákladního vozidla Robur. Velorex měl tehdy prý jen potrhané plachty a poškozený blatník ale Robur měl uraženou stupačku a proraženou přední pneumatiku a na rozdíl od Velorexu po nehodě neodjel po ose….
Od táty vím také o nehodě, kdy se někdo z jeho kolegů na blíže neznámém poli v okrese Praha západ honil s nákladním vozem Ifa. Šlo o to, kdo bude první na výjezdu z pole na silnici. Velorex vyhrál, ale vítězství bylo relativní a krátkodobé. Posádka Velorexu si všimla, že po silnici zprava přijíždí auto a tak na výjezdu z pole zastavila. Ifa ale zabrzdit nestačila a šťouchla zezadu do Velorexu tak silně, že se Velorexu podařilo přeletět přes silnici ještě před tím přijíždějícím autem na druhé pole naproti. Řidič Ify namítal, že Velorexu nesvítila brzdová světla. To se ale nepodařilo ověřit. Žádná tam už po nehodě nebyla…..
Zakončím to citací spotu s babkou o koze z Radia 1. Tak co ještě ? Tak to je všechno, přeji všem jen samé kilometry bez nehod …….