V pátek 17.6. 2011 jsme vlastně ani nikam jet nechtěli. Smutná zpráva o úmrtí Mojmíra Stránského však naše plány změnila takříkajíc od základu. A tak místo údržby v garážích prožila řada majitelů Velorexů víkend za volantem. Již od časného rána směřovaly tříkolové stroje ze všech koutů naší země na Staré náměstí v České Třebové. A nejen odtud. Zastoupeni byli majitelé Velorexů z Polska i Maďarska. Ve dvě hodiny po poledni se pak všichni shromáždili v kostele sv. Jakuba v České Třebové, kde proběhlo poslední rozloučení s „naším“ vynálezcem a konstruktérem Mojmírem Stránským. Po církevních obřadech kolona tříkolových strojů objela kostel a vůz s rakví následoval OS-KAR 52, vyrobený v Parníku, dva stroje OS-KAR 53 již ze Solnice a dva stroje OSKAR 54. Za ně se zařadilo zbývajících pětačtyřicet tříkolek. Kolonu uzavírala auta s příbuznými zemřelého. Mojmír Stránský byl pochován do rodinného hrobu na městském hřbitově v České Třebové. Velorexáři se tak důstojně rozloučili s konstruktérem, který vdechl jejich strojům život. Strojům, které žijí dál i když Mojmír Stránský zůstane již jen v našich vzpomínkách. Na parkovišti u hřbitova jsme vzpomínali na dobu nedávno minulou, kdy ještě loni Mojmír Stránský ve svých šestaosmdesáti letech vedl kolonu našich strojů přes centrum České Třebové až na Parník. Čile šlapal na kole a ještě stačil mávat přihlížejícím vrstevnicím, kterým již pohyb dělal značné potíže. Vzpomněl jsem si také na nedávný telefonát, který byl mimojiné také o tom, že velorexářský lid je stále jaksi rozdělen. V té době to byl jen subjektivní názor jednotlivce. Nyní je ale skutečně všechno jinak. Jak jsme se shodli s Ivo Fajmanem od pondělí 13.6. jsou příznivci plátěných strojů navždy rozděleni na ty, kteří Mojmíra Stránského pamatují osobně a na ty, kteří jej budou znát jen z vyprávění.