Seděli jsme v prostorném společenském pokoji kapucínské fary v Reydarfjörduru. Venku se čerti ženili a tak jsme byli vděční za to, že můžeme být v suchu a teple. Vzpomínali jsme na slova Pavla Kopřivy, který nám jako bývalý průvodce po ostrově předpovídal, že cestou po jižní a jihovýchodní části okružní silnice č. 1 zmokneme a vytrvalý déšť nás donutí těšit se na zpáteční cestu, tedy přesněji na suché a teplé místo v podpalubí trajektu.
Naši hostitelé odešli na večerní modlitbu. Nebyli jsme však sami. U stolu večeřeli tři polští kněží, kteří se se zdejšími kapucíny znali ještě ze semináře. Konverzace trochu vázla a my jsme překvapivě přišli na to, jak je polština odlišným jazykem. Napadlo mne, že bych mohl vzpomenout na nějakého významného polského představitele veřejného života. Takového, kterého všichni Poláci znají. Tím by se náš hovor stal více neformálním. Napadla mne řada jmen, ale vzhledem k bouřlivým Polským dějinám vždy hrozilo, že by na dotyčného nemusely být názory zcela jednoznačně kladné či záporné a naopak by má snaha mohla vyvolat nedorozumění. Z poměrně širokého výběru nakonec vyšel vítězně druhoválečný vysoký důstojník zbraní SS polského původu Erich von Dem Bach -Zelewski. „Tím nemohu udělat chybu“ pomyslel jsem si, vždyť na osobu odpovědnou za potlačení Varšavského povstání musí mít všichni Poláci stejný názor. Strach mi však zabránil jeho jméno vyslovit a tak jsem nakonec pronesl neutrální zeměpisný název národního parku kousek od Náchoda : „ Park Narodowy Gór Stolowych“ . Naši noví přátelé ožili. „Tak, dobrze to znamy“. "To je na jihu". „Ano, to je na severu“ , přisvědčili jsme. Hlavně, že jsme se shodli na stejných skalních útvarech…