Tak jsme se vpořádku a bez úhony všichni vrátili domů. Po několikahodinovém boji s mrazivou strnulostí se podařilo pomocí umyvadla se studenou vodou dostat prsty do stavu, kdy mohou na klávesnici naťukat reportáž z opravdu extrémní akce, která zakončila letošní sezonu. Myslím, že velorexí komunitě mohou ostatní veteránisté jen tiše závidět. Takové podzimní zavírání chladičů je řečeno hantýrkou odborníků pouze šedým "mild" setkáním. To přátelé tří stop si užili opravdový hardcore a to nejen za volantem.
Mikulášský sjezd Velorexů tentokrát poznamenala nepřízeň počasí. Týden před akcí napadlo více než dvacet centimetrů sněhu, udeřily silné mrazy a předpověď slibovala přísun nových centimetrů sněhové nadílky. Přesto se našlo dost skalních velorexářů, kteří se o tomto víkendu vypravili na rozhraní Hané a Drahanské vrchoviny do obce Plumlov
(dříve Plumenau). Vzhledem k tomu, že organizátoři zvolili motem akce kultovní ruskou pohádku Mrazík, pochopili všichni účastníci velmi záhy, že vlastně nešlo o nějakou nepřízeň počasí, ale o záměr. K pohádkovým kostýmům totiž patří nefalšovaná ruská zima. K ruské pohádce však nepatří jen kostýmy a silné mrazy se sněhem, ale také dobové prostředí. Zraky všech se proto upíraly k potemnělé siluetě nedokončeného barokního zámku, postaveného v italském stylu podle projektu Karla Eusebia z Lichtenštejna na ostrohu Podzámeckého rybníka na řece Hloučele. Palda sice tvrdil, že jde o nejstarší hanácké panelák, pravdou ovšem je, že Lesnické a lovecké muzeum v nedalekém Úsově sídlí v něčem podobném i když to zdaleka nedosahuje výšky pětatřiceti metrů. Škoda jen, že byla vypuštěna šedesátihektarová Plumlovská přehrada. Až do jara z jejího dna sdružení Strabag-Kavyl-Plumlov odstraňuje sediment ( bahno). Páteční večer pak proběhl velmi decentně v restauraci Pácl na Hlavním náměstí. Dalo by se říci, že šlo o takové malé nadechnutí před sobotou.
Ranní teplota klesla hodně pod hranici záporných deseti stupňů, padala i čísla blížící se osmnáctce. Nastartovat zmrzlé Velorexy pak nebylo vůbec jednoduché a běžící motory se pomalu ani nestačily zahřát na provozní teplotu. Ventilátory jim totiž do žeber foukaly mrazivý arktický vzduch. Organizátorům se díky nízkým teplotám nepodařilo rozchodit internet a tak zveřejnění aktuální fotografie z nádvoří zajistil Blesk. Chladnému počasí musela být přizpůsobena soutěžní jízda a místa konání soutěžních disciplín. Jelo se v koloně, čtyřka se řadila pouze výjimečně. K pěkné atmosféře přispělo i to, co každý tušil od rána. Není vítězů ani poražených. Zvítězil každý, kdo se zúčastnil. To pochopitelně neplatilo o večeru v restauraci Pácl, tam se dalo jen prohrát. Úvod byl zajištěn telefonátem: „ Paldo, vem do hospody to prasátko!!“ Každý jsme pak na něm jeli několikrát. Prasátko vozilo slivovici tak neúnavně, že jsme vypili všechnu, co v restauraci byla. Když došla, přešlo se na jiné druhy alkoholu. Vítaným zpestřením byl příjezd „Pražáků“ v severském Volvu. Luděk si nejprve poručil půlmetrovou pizzu zadarmo. S jídlem, které vážilo téměř tolik, co kniha Velorex – Tělesně vadní do šťastnější budoucnosti měl velké potíže a tak na nás hladové po půlhodinovém časovém limitu zbyly dva kousky z osmi a na Luďka poměrně tučný účet. Vynahradil si to doneseným rumem. Ten si však nenechal pro sebe, ale z ryzí dobroty jej nalil do Otovy Marcely. Vlastovi s Honzou bylo nakonec také hodně špatně a ráno se chytali za ještě se točící hlavy. Vlasta si však i přes to vzpomněl na nejpodstatnější slova z rozhovoru s Katkou – „ Mikuláš…brzo!“ a tak posádka Volva byla první, která sraz opustila.
V Plumlově byla skutečně báječná atmosféra. Málokde se soudržnost vyznavačů „Krále kol“ projevila více. Na silnici, zámku i v Páclu tento víkend prožil kamarádský kolektiv nezapomenutelné uzavírání sezony roku 2010. Díky pořadatelům a díky také Otovi, který většinu z nás svým Jeepem zachránil před uvíznutím. V mých očích má titul Velorex Ironman Peťas a Mates, kteří přijeli skutečně po ose a bezpečně se v neděli také vrátili domů. Šustáčkové prominou, za to, že skončili v závěji a několikrát na laně je do výčtu shora zařadit nemohu.
Když jsem startoval Anglána, sedíce za volantem vpravo, usedl ke mně jako spolujezdec Michal Sedmihradský se slovy: „ Jako spolujezdec jsem nikdy nejel. A na sedadle vlevo, kde není volant už vůbec ne. Odpověděl jsem : „ Nic si z toho nedělej, já jsem také nikdy neřídil Velorex z tohoto místa“ Tím jsme se navzájem ubezpečili o stejných pocitech. Zařadil jsem jedničku a Anglán se s námi spustil z nádvoří Plumlovského zámku po ledové plotně dolů do údolí. Paldo chci to znova !!!
Zaregistrovat
Přehled garáží
stroj: Velorex 16/350)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
)
?
Velká rodina an...