Po dlouhých, téměř ročních pečlivých přípravách, nastal den D - startujeme - cíl Severní polární kruh. V půl osmé ráno máme sraz u Roberta Němce v Bubenči u garáže. Přijíždějí všichni, Robert Němec, jeho bratr Richard se čtyřkolkou, který nás doprovodí na start, Emil Pospíšil, já a Mílan Wunsche, původní člen expedice, který bohužel dva dny před odjezdem uvařil motor svého stroje
Po krátkém zdržení, způsobeném tím, že jsem se musel vracet domů pro fotoaparát a veškerou naši zásobu filmů, vyrážíme na Staroměstské náměstí. Praha je jako obvykle totálně přeplněna a ucpána. Do centra přijíždíme s hodinovým zpožděním. Cestou se k nám připojuje Jindra Kynzl s dalším Velorexem. V centru Prahy kolona Velorexů vzbuzuje zaslouženou pozornost. Lidé se zastavují. My zastavujeme u pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí. Na kapotu Velorexu vystavujeme mapku s předpokládanou trasou, většina kolemjdoucích nevěří, že se vrátíme ještě letos. S úspěchem jsme překonali i kontrolu Městské policie - příslušná povolení ke vjezdu na pěší zónu jsme měli v pořádku.
V 11 hodin definitivně vyjíždíme, chceme za 19 dní absolvovat trasu dlouhou bezmále 4500 kilometrů. Přes Postupim, Stralsund, Sasnitz, Trelleborg, Stockholm, Sundsvall, Piteu, Haparandu a finské Tomio a Rovaniemi na Severní polární kruh a napříč Finskem přes Lahti do Helsinek, trajektem do Travemunde a přes Chemnitz zpět do Prahy. To vše ve třech lidech s třemi stroji Velorex 16/350 s motory Jawa 350, jejich průměrné stáří je 28 let, s vlastními zásobami jídla, s množstvím nejrůznějších náhradních dílů a součástek, vybaveni vysílačkami, jedním plynovým vařičem, množstvím českého motorového oleje, itinerářem vlastní výroby, litrem rumu a českou vlajkou, s vírou, že dokážeme prakticky cokoli a za laskavé podpory firem Fan s.r.o. Kostelec, Bio Hart Sedlčany a lékárny Formica Kladno.
Robert Němec se stavuje ještě v garáži Emilovi pro koženou kuklu. Ve Veleslavéně tankujeme plné nádrže systémem, který se později osvědčil i v zahraničí. Z jednoho stojanu jeden nabere benzín do všech strojů najednou, druhý dávkuje olej a třetí tlačí napojené stroje a myje čelní skla. Ve Slaném kupujeme několik bochníků chleba a pití. Veškeré jídlo vezeme s sebou, stejně tak náhradní díly, včetně převodovky, klikové hrídele, válců a dynamospouštěče. Můj stroj předepsané celkové hmotnosti 500kg veze 230 nákladu celkem tedy 630 kg! V Třebízi seřizujeme zapalování Emilova stroje. Je 30 stupňů ve stínu. Stroje jinak běží bez závad.
Před Chomutovem doplňujeme benzin. Při běžné kontrole zjišťujeme, že u Emilova stroje došlo k uvolnění horní řemenice, ztrátě šroubu, misek řemenice a řemenu ventilátoru. Vše vezeme náhradní s sebou, ale přesto hledáme v úseku jednoho kilometru ztracené součástky. Nalezli jsme pouze řemen. Po dvouhodinovém zdržení jedeme dále vstříc vysněným cílům. Projíždíme Chomutovem a šplháme na Horu Svatého Šebastiána. Před hraničním přechodem Robert mění zbytek českých peněz a kupuje si sluneční brýle. Na přechodu probíhá vše klidně, německý celník kontroluje OTP u prvního stroje, nevěří kam jedeme, přesvědčuje ho až předložená mapka s itinerářem. Pokračujeme východní částí Německa osvědčenou trasou, kterou jsme jeli do Švědska již před třemi lety. Její výhodou je to, že nevede po dálnicích, které jsou v této části Německa tvořeny starými panely spojovanými tak, že ve Velorexu bychom vytřásli duši i motory a také míjí Berlín, kde jsme se již jednou ztratili.
Projíždíme velice zajímavou krajinou přes Zchopau do Chemnitzu - bývalého Karl Marx stadtu, zde odbočujeme na Frankenberg, míjíme města Bobeln a Riesu. Vzhledem k předchozímu zdržení jedeme bez zastávky více než 130 kilometrů. Svačíme a rychle pokračujeme dál, chceme ujet co nejdál do setmění. Pomocí radiostanic si můžeme předávat důležité informace, domlouvat zastávky, konzultovat za jízdy různé poruchy, varovat se před neukázněnými řidiči, povzbuzovat se a když padá soumrak, nezávisle na sobě hledat nocleh a v případě úspěchu přivolat ostatní. Právě tímto způsobem nacházíme na noc opuštěnou rybářskou chatku na břehu řeky. Je dostatečně daleko od silnice, aby nás nikdo nenašel, přístupová cesta je polní a zarostlá, poslední úsek jedem po hrázi řeky s hrozivým bočním náklonem. Přejeme si aby nezačalo pršet, pak by nastaly značné problémy s průchodnístí strojů terénem. Na přenosném vařiči vaříme večeři a jdeme spát. Nevezeme žádný stan, každý má nepromokavý vak na mrtvoly z výprodeje americké armády. Do něj nafukujeme matrace a soukáme spací pytel. Po zapnutí pytle a vaku přehazujeme ještě síť proti komárům, nic nás nemůže překvapit. Sám jsem vybaven ještě polštářem, který mi ušila manželka z maskovací látky jehličí vzor 60, moc si ho pochvaluji. Od Prahy jsme vzdáleni 323 km.