Vstáváme okolo deváté hodiny, oceňujeme, že rybáři vybudovali poblíž chatky suché wc. Snídáme a v deset hodin vyjíždíme. Po ujetí asi 20 km se mi tvoří pecka na svíčce, seřizujeme kontakty a zapalování. Snažíme se jet co nejrychleji, rádi bychom ještě dnes viděli moře.
Projíždíme městy Juterbog a Beelitz. V poledne zastavujeme u jezer pod Pustupimí, vaříme oběd. Čeká nás poměrně náročný úkol, projet městem plným objížděk. Provoz houstne tankujeme a noříme se do spleti ulic plných aut. Komplikace nastávají zejména na světelných křožovatkách. Na jedné přojíždím a za mnou naskakuje červená. Kluci stojí a na další křožovatce odbočují na druhou stranu než kam jsem jel já. Na další křižovatce všichni pozorují zvláštní třikolový stroj a nevěnují řízení dostatečnou pozornost, za mnou se ozývá velká rána - srazil se VW Passat a Peugeot 205, raději mizím a zastavuji u chodníku za rohem, potřebuji čas abych ostatní navedl vysílačkou na správnou cestu.
Po půl hodině odloučení opět spolu jedeme kolem zámku Sanssoucci a Faalkemsee se dostáváme do Oranienburgu. Dále můžeme jet poměrně rychle. S ohledem na provoz jsme svědky řady kousků německých řidičů hraničících s pokusy o zabití se. Navigace je nyní poměrně jednoduchá, jedeme stále na sever po silnici číslo 96. Míjíme jezerní oblasti v okolí Neusterlitzu a Neubrandenburgu, blížíme se nezadržitelně k pobřeží Baltského moře. Projíždíme hansovním městem Griefswaldem. Šeří se a vzhledem k blížícím se mrakům hledáme kemp. Jeden nalézáme přímo u moře, je tvořen samými obytnými přívěsy. Za sociální zařízení jsou použity dvě buňky. V okamžiku, kdy zastavujeme, začínají se pomalým krokem k Velorexům blížit postavy patřící bezpochyby romským osobám nejrůznější státní příslušnosti. Svým chováním přípomínají Zombie. Nahazujeme motory a raději pospícháme dál. Projíždíme Stralsundem a v první osadě na poloostrově Rugen nacházíme slušný kemp. Po vyřízení formalit vybíráme vhodné místo, rozestavujeme Velorexy do tvaru U, tvoříme husitskou hradbu, mezi stroje napínáme lano a z celt a maskovací sítě stavíme improvizovaný přístřešek. Na mou dvoumetrovou antenu od radiostanice vztyčujeme českou vlajku. Při večeři přichází němec polského původu z Hamburku, vyptává se na stroje a nakonec nám věnuje tři baseballové čepice. Uléháme před jednou hodinou ranní po ujetí 396 km.